Murder on the Orient Express
Vražda v Orient exprese
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Murder on the Orient Express
Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (více)VOD (4)
Obsahy(2)
To, co začíná jako luxusní jízda vlakem z Istanbulu do Londýna, se rychle promění v jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn. Předloha Agathy Christie popisuje osudy třinácti pasažérů uvízlých v přepychovém vlaku Orient expresu kdesi ve sněhových závějích na Balkáně. V okamžiku, kdy ve vlaku dojde k záhadné vraždě amerického obchodníka, každý z nich se stává podezřelým. Ve vlaku naštěstí nechybí jeden neobyčejný Belgičan s velkým knírem a dokonale pracujícími šedými mozkovými buňkami. A právě tento nejslavnější detektiv na světě, Hercule Poirot, musí závodit s časem, aby vyřešil smrtící hádanku dříve, než neznámý vrah znovu udeří. (Cinemart)
(více)Videa (19)
Recenze (870)
// Tak nevím, jestli Branagh spíš točil, nebo maloval - ten film ale každopádně vypadá nádherně. Nadšený jsem i z rychlého a dobře vystavěného úvodu a taky silného konce, který i přes očekávanou pointu a nepřekvapivé provedení pořád dokáže emocionálně strhnout. Herecky se tomu nedá nic vytknout a klobouk dolů před Branaghem, protože takhle s láskou zahraná hlavní role + naprosto precizní režie vyžadují asi velkou dávku soustředění, dal to fakt na pána. Zklamává tak paradoxně jedna z papírových deviz filmu a tou je samotné vyšetřování, které obzvlášť ve druhé třetině příliš nebaví, zbytečně zpomaluje tempo a vlastně jen brzdí katarzi, která se stejně dá odhadnout po prvním kolečku výslechů. Šlo to určitě natočit méně utahaněji. Přesto víc než solid effort, 7/10 a Branagh klidně na nominaci. ()
Tak mně Kenneth ukázal jak vypadá solidní průvan a kaskadérský kousek v podobě Poirota, jinak notoricky známého v této roli hlavně Davidem Suchetem. Tak jako u Suchetovského Poirota na mě dýchá velmi intenzivně staroanglické prostředí a atmosféra, tak tady na mě zavanul téměř moderní, novátorský duch a Branagh s normální mluvou, na kterou jsme zvyklí. To beru jako velké plus. Knírek byl úsměvný a celkově tam bylo víc momentů, kdy na mě Poirot komicky juknul. V tomhle případě jsem mile překvapená. Bylo vidět, že si s tím Kenneth vyhrál, co se zpracování a digitálu týká a o hereckém obsazení nemluvě. Docela by mě zajímalo, jak sehnal takové super filmové star třeba jen na pár větiček v celém příběhu. Kenneth to všechno vsadil na jednu kartu a myslím, že se povedlo i když Suchet je už přece jen víc pod kůží a v povědomí diváků. O to víc dávám Kenovi palec nahoru za tu kuráž. ()
"Je len dobro a zlo. Nič medzitým." Suchetovo stvárnenie Poirota je ťažko nahraditeľné, ale nevidím dôvod, prečo to neskúsiť. Zrejme neexistoval lepší nasledovník, než uznávaný shakespearovec Kenneth Branagh. Super je, že Poirota poňal inak. Síce tiež ako neznesiteľného egomaniaka, puntičkára a „asi najlepšieho detektíva na svete“, ale i menej vážne (až roztopašne). Lenže i kvôli tomu finále nefunguje až tak dobre, ako v televíznej verzii so Suchetom. V nej bol Poirot poňatý ako starý, životom, prípadmi a zločincami unavený, prísny, tvrdý, nekompromisný a spravodlivosťou nezdravo posadnutý muž. Nie je možné s ním vyjednávať. O to fascinujúcejší bol záver, v ktorom musel prehodnotiť mnohé zo svojich dovtedajších priorít. Výborne to fungovalo i vďaka úvodu, ktorý ukázal, že zločincom neodpúšťa (ukameňovanie ženy, samovražda vojaka). O to viac bol jeho finálny prerod epickejší. Branagh to od začiatku hrá trochu do komédie. Žiadna enormná posadnutosť zákonmi. Odhaľuje zločiny, ale nie je to životná filozofia, ale skôr hra, aby sa nenudil. Takže hoci je koniec už z princípu intenzívny a plný satisfakcie a pozoruhodných myšlienok o vine a treste, NIE JE to epické, ale „len“ OK. Branaghovo herectvo a réžia síce robia svoje, ale film v strede dosť stagnuje, niektoré scény sú čudne ustrihnuté, iné sú absurdné (nindža bitka s ruským baleťákom - to fakt nevystrihli a nechali to v hotovom filme???), kasting mohol byť lepší (vyložene páčiť sa mi páčil len Branagh a potom už v podstate nikto, ehm) a ak by ste sa tešili na slávne mená, vedzte, že každá známa tvár má malý priestor, ktorý nakrútila, tipujem, tak za dva tri dni. Troška čudne pôsobí tiež vlak, ktorý mal byť mohutným kolosom, križujúcim po železniciach, a nakoniec sa z neho stala len jedna lokomotíva ťahajúca tuším štyri vozne. Wtf. Ten príbeh je bombový (úžasné rozuzlenie!), ten sa pokaziť nedá možno ani keby niekto veľmi chcel. Ale proste to nefunguje tak emotívne silne, ako televízna (a podstatne lacnejšia) verzia so Suchetom. Za dobrý začiatok, pôsobivý záver, Branagha a predlohu 3,5*. Kino Považan NMNV 2017 ()
Tenhle Agathy kousek znám i pozpátku, tudíž jsem byl zvědav jen na zpracování. Vizuál parádní, i když chápu, že občas hraničil s kýčem, ale já tohle vcelku rád. I přes svoji délku film odsýpá (ale kratší být mohl) a občas jsem měl pocit, že sleduji dokument o vlaku, což mi rovněž nevadilo. Z hlediska hereckých výkonů jsem spíše zklamán. Tedy slavná jména, leč nijak oslňující herectví. Když pominu Branagha, který byl snad všude, ale v rámci ztvárnění Poirota ho mám až za D. Suchetem a P. Ustinovem, tak nemohu napsat, která postava mě výrazněji zaujala. Ony totiž mnoho prostoru k prezentaci nedostaly. Ale jinak dobré - hudba skvělá, dech minulosti tu byl, tak nějak spokojený jsem. ()
Galerie (90)
Zajímavosti (27)
- Natáčení začalo 22. listopadu 2016, natáčelo se ve státech Anglie, Francie, Turecko, Švýcarsko, Itálie, Malta a Nový Zéland. (Varan)
- Po vniknutí do kupé zavražděného leží na stolku jeho rozbité hodinky. Jak se mohly na stole rozbít? Správně by měly, vzhledem k okolnostem zastavení vlaku, ležet na podlaze. Tvůrci zřejmě podlehli nutnosti rozbitých hodinek jako nastrčeného důkazu pro určení doby vraždy - i za cenu chyby. (pjotri)
- Ve venkovních scénách, které se evidentně mají odehrávat ve velikém mrazu, nikomu nejde pára od úst. (MrAldridge)
Související novinky
Disney oznámilo své plány
Studio Disney čerstvě oznámilo své plány na příštích sedm let, a vzhledem k tomu, kolik toho je, pojďme se do toho rovnou pustit. Nejvýznamnější část novinky se pochopitelně týká nových Star Wars. Po… (více)
Gal Gadot v pokračování Orient expresu
Filmová adaptace klasiky Agathy Christie Vražda v Orient expresu v loňském roce vydělala 352 milionů dolarů a potěšila jak diváky, tak kritiky – zaslouženě se tak dočká pokračování. Snímek s názvem… (více)
Artemis Fowl míří do kin
Kenneth Branagh letos ohromně zabodoval s Vraždou v Orient expresu. Film už má na kontě 311 milionů dolarů a chystá se pokračování (Smrt na Nilu), Branagh si ale není jistý, jestli ho bude režírovat.… (více)
Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~ () (méně) (více)