Vražda v Orient expresu

Výsledek zcela odpovídá očekáváním. Pravověrná adaptace se skvělými herci a místy téměř pohádkovým vizuálem splňuje nároky na kvalitní oprášení klasiky, Branagh však nepřidává nic moc navíc. Těžko říct, jak by bylo možné jeden z nejslavnějších detektivních případů inovovat a zároveň zacházet s látkou dostatečně uctivě – slavný charakterní tvůrce se o to raději ani nepokouší a s jistotou táhne vyšetřování z úlohy režiséra i titulního představitele. Na jeho úmyslně lámanou angličtinu si za chvíli zvyknete, a pak už jen žasnete nad poctivou detektivní prací. Obsazení je samozřejmě špičkové, jelikož jen tenhle odstavec by vydal na vyjmenování všech hereckých es, a vidět takové množství známých tváří pohromadě je pro fanouška vážně radost. Branagh tedy vedle nešlápl a dodal produkt, který tak nějak dodat měl. (27.12.2017)

Veľmi dobrá adaptácia! Vlastne je to presne v tom duchu ako Branaghova Popoluška - svojím spôsobom staromilská pocta predlohe, ale osviežená o moderný švih, vtip, nadhľad, pompéznu výpravu, drahé filmové zázraky a jemné posuny v charakteroch postáv a príbehu. Najviac ma bavila časť filmu pred vraždou, pretože dýcha takmer indianajonesovským dobovým dobrodružstvom, vrátane zámerne gýčových omaľovánok. Potom film zvážnie a potemnie a treba povedať, že v komorných vypočúvacích dialógoch výrazne stratí počiatočný šmrnc. Ale všetko smeruje k vynikajúco vygradovanému záveru, ktorý uspokojí aj v prípade, že v detektívkach ste doma a viete, že Agátin Orient Expres je ten príbeh, v ktorom páchateľ... Veď viete. :) Herci si to zjavne užívajú, na čele s Branaghom, ktorý hrá Poirota výrazne inak ako Suchet a ostatní predchodcovia (v jeho podaní je to omnoho životaschopnejší človek - stále zábavný, ale nie prehnane komická figúrka, v niektorých scénach dokonca veľmi otužilý a akčný geroj). Toto si s chuťou pozriem aj viackrát. (16.11.2017)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

"Ten vrah se mi vysmívá. Dobře. Jeho první chyba." Hercules Poirot nejel Orient Expresem poprvé, ale naštěstí si už nepamatoval, že tento případ již několikrát vyřešil, takže mohl uvést šedé buňky mozkové opět do pohybu. A mě bavil jeho perfekcionismus, zdvořilost, neschopnost přijmout přiznání a vlastně i ten vyžehlený smeták pod nosem. Jen jsem to celé už někde viděl. (31.05.2018)

Vražda v Orient expresu patří mezi nejproslavenější Poirotovky Agathy Christie. Poprvé vyšla v roce 1934, česky vychází od následujícího roku pravidelně. Kauza Lindberghova dítěte je nechvalně proslavená také, její dosah může ilustrovat například fakt, že ve své době vyvolala strach i u Marlene Dietrich, která své dceři pořídila hned dva bodyguardy. Trauma vyvolané skandálem bylo téměř hmatatelné po celá 30. léta... Existuje celá řada adaptací, ať už ve filmu, v televizi, v rozhlase, na divadle, v komiksu nebo ve videohrách. Je to tedy dobrá volba pro start nové série? Není na škodu začít vyprávět nové případy Poirota právě takto notoricky? Zatím se zdá, že měl Kenneth Branagh šťastnou ruku. Zanedlouho znovu přispěchá a jistě vyřeší další slavný případ - Smrt na Nilu. Jaký tedy byl recept - Branagh se nebál natočit i pro dnešního diváka klasický all star film, kde je důležité, aby i ty nejmenší roličky hráli respektovaní herci. Celé je to dostatečně idealizované, vědomě si pohrávající s pietou a přesto napínavé a tam, kde je to žádoucí, i vtipné. Jedná se tedy o počin, kterým se lze bez zaváhání potěšit. A jako bonbonek je tu nová píseň nazpívaná Michelle Pfeiffer - Never Forget. (22.05.2018)