Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (více)VOD (4)
Obsahy(2)
To, co začíná jako luxusní jízda vlakem z Istanbulu do Londýna, se rychle promění v jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn. Předloha Agathy Christie popisuje osudy třinácti pasažérů uvízlých v přepychovém vlaku Orient expresu kdesi ve sněhových závějích na Balkáně. V okamžiku, kdy ve vlaku dojde k záhadné vraždě amerického obchodníka, každý z nich se stává podezřelým. Ve vlaku naštěstí nechybí jeden neobyčejný Belgičan s velkým knírem a dokonale pracujícími šedými mozkovými buňkami. A právě tento nejslavnější detektiv na světě, Hercule Poirot, musí závodit s časem, aby vyřešil smrtící hádanku dříve, než neznámý vrah znovu udeří. (Cinemart)
(více)Videa (19)
Recenze (869)
„The killer is mocking me. Good. His first mistake..“ S nápaditými kamerovými jízdami scénou, vizuálem připomínajícím expres spíše Polární a mládětem fretky přilepeným pod nosem vzal Kenneth Branagh do tělocvičny malé šedé buňky. Většina už tuší, že Mstitel nevinných není ve vlaku jen jeden a tak je i prostor zaměřit se na pokorný filmařský um a drobné finesy. Třeba když při nečekaně častém opouštění vyhřátých vagónů nejde postavám z pusy spolu s mlživými frázemi i pára nebo na aranžmá v ústí tunelu, při kterém mon přemoudřelý amie uděluje rozhřešení tuctu apoštolů u poslední večeře.. ()
Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. ()
Libovolný díl SHERLOCKA má v sobě několikanásobně víc energie, nápadů, napětí a vtipu než tohle, nemluvě o práci s postavami. Řemeslně zručné (nebo rutinní, vyberte si, co vám zní líp) oprášení detektivní klasiky, které se sice opírá o prověřený příběh, pěkné záběry a silný herecký ansámbl, jenže překvapivé vyústění příběhu dobře známe, pěkné záběry nedodávají patřičnou klaustrofobicko-paranoidní atmosféru a herci jaksi nemají co hrát, protože postav je jako na orloji a místa/hloubky charakteru pro každou málo. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době zase viděl Michelle Pfeiffer, a taky melancholická, morálně diskutabilní pachuť rozuzlení. Ale i tak mi to celé přišlo jen jako sexy nabalzamovaná mrtvola. ()
Tak mně Kenneth ukázal jak vypadá solidní průvan a kaskadérský kousek v podobě Poirota, jinak notoricky známého v této roli hlavně Davidem Suchetem. Tak jako u Suchetovského Poirota na mě dýchá velmi intenzivně staroanglické prostředí a atmosféra, tak tady na mě zavanul téměř moderní, novátorský duch a Branagh s normální mluvou, na kterou jsme zvyklí. To beru jako velké plus. Knírek byl úsměvný a celkově tam bylo víc momentů, kdy na mě Poirot komicky juknul. V tomhle případě jsem mile překvapená. Bylo vidět, že si s tím Kenneth vyhrál, co se zpracování a digitálu týká a o hereckém obsazení nemluvě. Docela by mě zajímalo, jak sehnal takové super filmové star třeba jen na pár větiček v celém příběhu. Kenneth to všechno vsadil na jednu kartu a myslím, že se povedlo i když Suchet je už přece jen víc pod kůží a v povědomí diváků. O to víc dávám Kenovi palec nahoru za tu kuráž. ()
Tenhle Agathy kousek znám i pozpátku, tudíž jsem byl zvědav jen na zpracování. Vizuál parádní, i když chápu, že občas hraničil s kýčem, ale já tohle vcelku rád. I přes svoji délku film odsýpá (ale kratší být mohl) a občas jsem měl pocit, že sleduji dokument o vlaku, což mi rovněž nevadilo. Z hlediska hereckých výkonů jsem spíše zklamán. Tedy slavná jména, leč nijak oslňující herectví. Když pominu Branagha, který byl snad všude, ale v rámci ztvárnění Poirota ho mám až za D. Suchetem a P. Ustinovem, tak nemohu napsat, která postava mě výrazněji zaujala. Ony totiž mnoho prostoru k prezentaci nedostaly. Ale jinak dobré - hudba skvělá, dech minulosti tu byl, tak nějak spokojený jsem. ()
Galerie (90)
Zajímavosti (27)
- Píseň „Never Forget“, která zazní při závěrečných titulcích, nazpívala Michelle Pfeiffer (Caroline Hubbard). Skladbu napsal autor hudby Patrick Doyle spolu s režisérem Kennethem Branaghem. (Mirokukii)
- Ve venkovních scénách, které se evidentně mají odehrávat ve velikém mrazu, nikomu nejde pára od úst. (MrAldridge)
- Film se odehrává v roce 1934, přesto se tvůrci nezdráhali použít atraktivní lokomotivu SNCF 241.P 65. Třída 241 ale byla produkována až mezi lety 1948 a 1952. Kromě toho: když vlak projíždí Tureckem nebo Jugoslávií, lokomotiva se nezmění, což by kvůli tehdejším předpisům bylo nemožné: na trase Orient expresu se lokomotiva vždy měnila na každém hraničním přechodu. (vojacekr)
Reklama