Vražda v Orient expresu

„The killer is mocking me. Good. His first mistake..“ S nápaditými kamerovými jízdami scénou, vizuálem připomínajícím expres spíše Polární a mládětem fretky přilepeným pod nosem vzal Kenneth Branagh do tělocvičny malé šedé buňky. Většina už tuší, že Mstitel nevinných není ve vlaku jen jeden a tak je i prostor zaměřit se na pokorný filmařský um a drobné finesy. Třeba když při nečekaně častém opouštění vyhřátých vagónů nejde postavám z pusy spolu s mlživými frázemi i pára nebo na aranžmá v ústí tunelu, při kterém mon přemoudřelý amie uděluje rozhřešení tuctu apoštolů u poslední večeře.. (17.12.2020)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

Libovolný díl SHERLOCKA má v sobě několikanásobně víc energie, nápadů, napětí a vtipu než tohle, nemluvě o práci s postavami. Řemeslně zručné (nebo rutinní, vyberte si, co vám zní líp) oprášení detektivní klasiky, které se sice opírá o prověřený příběh, pěkné záběry a silný herecký ansámbl, jenže překvapivé vyústění příběhu dobře známe, pěkné záběry nedodávají patřičnou klaustrofobicko-paranoidní atmosféru a herci jaksi nemají co hrát, protože postav je jako na orloji a místa/hloubky charakteru pro každou málo. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době zase viděl Michelle Pfeiffer, a taky melancholická, morálně diskutabilní pachuť rozuzlení. Ale i tak mi to celé přišlo jen jako sexy nabalzamovaná mrtvola. (11.11.2017)

Tak mně Kenneth ukázal jak vypadá solidní průvan a kaskadérský kousek v podobě Poirota, jinak notoricky známého v této roli hlavně Davidem Suchetem. Tak jako u Suchetovského Poirota na mě dýchá velmi intenzivně staroanglické prostředí a atmosféra, tak tady na mě zavanul téměř moderní, novátorský duch a Branagh s normální mluvou, na kterou jsme zvyklí. To beru jako velké plus. Knírek byl úsměvný a celkově tam bylo víc momentů, kdy na mě Poirot komicky juknul. V tomhle případě jsem mile překvapená. Bylo vidět, že si s tím Kenneth vyhrál, co se zpracování a digitálu týká a o hereckém obsazení nemluvě. Docela by mě zajímalo, jak sehnal takové super filmové star třeba jen na pár větiček v celém příběhu. Kenneth to všechno vsadil na jednu kartu a myslím, že se povedlo i když Suchet je už přece jen víc pod kůží a v povědomí diváků. O to víc dávám Kenovi palec nahoru za tu kuráž. (17.02.2018)

Tenhle Agathy kousek znám i pozpátku, tudíž jsem byl zvědav jen na zpracování. Vizuál parádní, i když chápu, že občas hraničil s kýčem, ale já tohle vcelku rád. I přes svoji délku film odsýpá (ale kratší být mohl) a občas jsem měl pocit, že sleduji dokument o vlaku, což mi rovněž nevadilo. Z hlediska hereckých výkonů jsem spíše zklamán. Tedy slavná jména, leč nijak oslňující herectví. Když pominu Branagha, který byl snad všude, ale v rámci ztvárnění Poirota ho mám až za D. Suchetem a P. Ustinovem, tak nemohu napsat, která postava mě výrazněji zaujala. Ony totiž mnoho prostoru k prezentaci nedostaly. Ale jinak dobré - hudba skvělá, dech minulosti tu byl, tak nějak spokojený jsem. (09.10.2021)