Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (více)VOD (5)
Obsahy(2)
To, co začíná jako luxusní jízda vlakem z Istanbulu do Londýna, se rychle promění v jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn. Předloha Agathy Christie popisuje osudy třinácti pasažérů uvízlých v přepychovém vlaku Orient expresu kdesi ve sněhových závějích na Balkáně. V okamžiku, kdy ve vlaku dojde k záhadné vraždě amerického obchodníka, každý z nich se stává podezřelým. Ve vlaku naštěstí nechybí jeden neobyčejný Belgičan s velkým knírem a dokonale pracujícími šedými mozkovými buňkami. A právě tento nejslavnější detektiv na světě, Hercule Poirot, musí závodit s časem, aby vyřešil smrtící hádanku dříve, než neznámý vrah znovu udeří. (Cinemart)
(více)Videa (19)
Recenze (867)
Ač je původní příběh do Agathy Christie dokonalá detektivka, která bude aktuální i za sto let, tak zde se uchýlit k pětihvězdičkové náloži je bohužel takřka nemožné. Příběh je skvělý, zpracování v čele s kamerou hodně nápadité, CGI efekty kupodivu fajn, ale Kenneth Branagh to tady prostě pojal tak ve velkým, že do filmu nejen natáhl sérii skvělých herců, ale také z Balkánu udělal Italské Dolomity. K tomu rozuzlení mi ke konci příliš nesedlo. A to i přesto, že jsem věděl, co se bude dít. Styl Poslední večeře vrcholilo i herecky, kdy se z některých postav svým divadelním expresivním výstupem staly karikatury a to mě trošku zamrzelo. Celkově vzato sice dobrý film, ale může děkovat za předlohu. ()
Opravdu velká škoda. Zběsilé, umluvené, bez možnosti představit víc postavy, nebo se do nich vcítit. Barevné a veké, začátek v Jeruzalémě bych úplně vypustil a věnoval se hlavní lince. Nejemocionálnější Poirot s opět jiným přístupem k lidem ve vlaku, ale co je na tom, když lidé, kteří klasický film neviděli tolik, jako já (i snímek s Suchetem je famózní), budou po téhle jízdě nahoru a dolů říkat něco jako "Agáto, ty už to nehul." Chtělo jen trochu zpomalit a vše ve filmu by působilo opravdovějším dojmem. ()
Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~ () (méně) (více)
║Rozpočet $55miliónov║Tržby USA $102,726,660║Tržby Celosvetovo $349,669,544▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Videl som aj starú verziu z roku 1974, ktorá ma o niečo viac bavila ale nepomôžem si, tento detektívny dej ma proste neberie. /50%/ ()
Agathu Christie mám zaradenú v špičke spisovateľov, ktorí formovali klasickú detektívnu literatúru. Prečítal som mnoho titulov, ktoré napísala. Vrátane tých, v ktorých je hlavným hrdinom Hercule Poirot. Videl som i nejednu filmovú, či skôr seriálovú adaptáciu kriminálnych prípadov, ktoré vyšetruje tento svojrázny detektív. No priznám sa, že som tomuto Belgičanovi s francúzskym akcentom a podivným knírkom akosi nevedel prísť na chuť. To sa však zmenilo, keď som zahliadol snímok "Vražda v Orient exprese". V roku 2017 ho zrežíroval a zároveň v ňom stvárnil aj hlavnú postavu Kenneth Branagh. Bolo to výborné. Dramatické, napínavé, vizuálne úchvatné. Herecky hviezdne obsadené, režisérsky bravúrne zvládnuté. Parádna filmová jazda, parádnym Orient expressom. Stačí si vyložiť nohy na stôl, dať si popcorn a coca colu (v mojom prípade tyčinky a pivo) a nechať sa unášať skvele napísaným a skvele natočeným detektívnym príbehom. ***** ()
Galerie (92)
Zajímavosti (27)
- Natáčení začalo 22. listopadu 2016, natáčelo se ve státech Anglie, Francie, Turecko, Švýcarsko, Itálie, Malta a Nový Zéland. (Varan)
- Snímka bola natočená na 65 mm film. Rovnakou kamerou natočil Kenneth Branagh už svojho Hamleta (1996) (Merv)
- Píseň „Never Forget“, která zazní při závěrečných titulcích, nazpívala Michelle Pfeiffer (Caroline Hubbard). Skladbu napsal autor hudby Patrick Doyle spolu s režisérem Kennethem Branaghem. (Mirokukii)
Reklama