Vražda v Orient expresu

Výsledek zcela odpovídá očekáváním. Pravověrná adaptace se skvělými herci a místy téměř pohádkovým vizuálem splňuje nároky na kvalitní oprášení klasiky, Branagh však nepřidává nic moc navíc. Těžko říct, jak by bylo možné jeden z nejslavnějších detektivních případů inovovat a zároveň zacházet s látkou dostatečně uctivě – slavný charakterní tvůrce se o to raději ani nepokouší a s jistotou táhne vyšetřování z úlohy režiséra i titulního představitele. Na jeho úmyslně lámanou angličtinu si za chvíli zvyknete, a pak už jen žasnete nad poctivou detektivní prací. Obsazení je samozřejmě špičkové, jelikož jen tenhle odstavec by vydal na vyjmenování všech hereckých es, a vidět takové množství známých tváří pohromadě je pro fanouška vážně radost. Branagh tedy vedle nešlápl a dodal produkt, který tak nějak dodat měl. (27.12.2017)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

"Je len dobro a zlo. Nič medzitým." Suchetovo stvárnenie Poirota je ťažko nahraditeľné, ale nevidím dôvod, prečo to neskúsiť. Zrejme neexistoval lepší nasledovník, než uznávaný shakespearovec Kenneth Branagh. Super je, že Poirota poňal inak. Síce tiež ako neznesiteľného egomaniaka, puntičkára a „asi najlepšieho detektíva na svete“, ale i menej vážne (až roztopašne). Lenže i kvôli tomu finále nefunguje až tak dobre, ako v televíznej verzii so Suchetom. V nej bol Poirot poňatý ako starý, životom, prípadmi a zločincami unavený, prísny, tvrdý, nekompromisný a spravodlivosťou nezdravo posadnutý muž. Nie je možné s ním vyjednávať. O to fascinujúcejší bol záver, v ktorom musel prehodnotiť mnohé zo svojich dovtedajších priorít. Výborne to fungovalo i vďaka úvodu, ktorý ukázal, že zločincom neodpúšťa (ukameňovanie ženy, samovražda vojaka). O to viac bol jeho finálny prerod epickejší. Branagh to od začiatku hrá trochu do komédie. Žiadna enormná posadnutosť zákonmi. Odhaľuje zločiny, ale nie je to životná filozofia, ale skôr hra, aby sa nenudil. Takže hoci je koniec už z princípu intenzívny a plný satisfakcie a pozoruhodných myšlienok o vine a treste, NIE JE to epické, ale „len“ OK. Branaghovo herectvo a réžia síce robia svoje, ale film v strede dosť stagnuje, niektoré scény sú čudne ustrihnuté, iné sú absurdné (nindža bitka s ruským baleťákom - to fakt nevystrihli a nechali to v hotovom filme???), kasting mohol byť lepší (vyložene páčiť sa mi páčil len Branagh a potom už v podstate nikto, ehm) a ak by ste sa tešili na slávne mená, vedzte, že každá známa tvár má malý priestor, ktorý nakrútila, tipujem, tak za dva tri dni. Troška čudne pôsobí tiež vlak, ktorý mal byť mohutným kolosom, križujúcim po železniciach, a nakoniec sa z neho stala len jedna lokomotíva ťahajúca tuším štyri vozne. Wtf. Ten príbeh je bombový (úžasné rozuzlenie!), ten sa pokaziť nedá možno ani keby niekto veľmi chcel. Ale proste to nefunguje tak emotívne silne, ako televízna (a podstatne lacnejšia) verzia so Suchetom. Za dobrý začiatok, pôsobivý záver, Branagha a predlohu 3,5*. Kino Považan NMNV 2017 (13.11.2017)

Starou verzi s Albertem Finneym mám hodně rád, ta nová od Branagha jí ale určitě nedělá ostudu. Režisér a hlavní herecká hvězda v jedné osobě se však rozhodl – a celkem logicky a myslím, že i správně – že se nebude pokoušet se proti ní nebo proti předloze nějak zásadně vymezovat. Takže ačkoliv se upoutávky snaží naznačit, že se dočkáme trochu svižnějšího tempa a možná i nějaké akce, pořád je to ta správná poirotovská dialogovka. A stejně jako filmová klasika stojí na výtečném obsazení, skvělých hereckých výkonech, dialozích a pochopitelně i na tom, jak dokonale je to celé promyšlené. Branagh přistupuje k předloze s úctou, ale zároveň se nebrání modernějšímu a chytrému využívání kamery a výtečné práci s hudbou. A výsledkem je ta nejpoctivější detektivka, jakou jsem si vzhledem k předloze dokázal představit. Šlape to přesně tak, jak má. (27.07.2018)

"Vrah se mi vysmívá. Dobře. Jeho první chyba!" Jak rád bych nevěděl, jak to dopadne, říkal jsem si od začátku do konce, protože kdyby mi Vražda v Orient expresu nabídla i to detektivní tajemno, byla by ještě lepší. To ale samozřejmě není chyba filmu, který je téměř po všech stránkách dokonalý. Středem veškerého dění je pochopitelně Poirot (v Branaghově skvěle umírněném a citlivém podání, s knírem jako ze školy v Bradavicích), nicméně na ostatní postavy se rozhodně nezapomíná, výprava je sice skrznaskrz digitální, ale krásná, a když má dojít na emoce, dojde na ně a je fuk, jestli předlohu znáte, nebo ne. Trochu navíc mi přišlo snad jen Poirotovo vzpomínání na Katherine (ze Záhady Modrého vlaku?) a příliš se mi nelíbil ani závěrečný oslí můstek, který naznačuje, že pokračování se bude odehrávat "na tom zatraceném Nilu". (13.11.2017)