Spalující touha

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal. (16.01.2006)

Báječné mistrovo sbohem světu filmu i světu jako takovému... Co vlastně zanechává jako testament? Vzrušující, erozitující a tajemně dráždivou esej, podobenství nenápadné krize vztahu dvou lidí, které na moment odcizí jeden sen, jeden pocit. Fascinující duet Toma Cruise a Nicol Kidman je především ve znamení vizuální převahy toho prvního, ale větší přesvědčivosti té druhé. Doktor William Hartford, ve své podstatě šťastný, spokojený a sebevědomý muž, se jednoho krásného večera dozví od své řádně zhulákané ženy o jednom neuskutečněném milostném dobrodružství a tento příběh, spíše nenaplněný sen, mu dá impulz k neskutečné a nadreálné pouti za pokušením, za utišením rozbolavělého mužského ega. Při této pouti pomalu přestává být sám sebou a stává se člověkem, který nosí masku... a obklopen rozkoší, perverzí a všudypřítomným pokušením se nakonec zaplétá do zvláštní hry, která je plná nebezpečí a neznámých. A ani maska ho nedokáže ochránit před neodvratným. Kubrick je znepokojivý a sugestivní jako vždy, atmosféra předvánočního New Yorku dodává jeho filmu gejzíry křiklavých barev, překrásná ženská nahota dráždivost a příběh obrovskou vnitřní sílu. Každý záběr je rozkoší. Smyslnou, strhující. Herecké výkony... fantastické. Hudba – minimalistická, padnoucí. Mistrovské podobenství s jednou jedinou pointou... šoustáním. Skutečnost. Sen. Rozjitřené vnímání. Hluboké snění. Oči doširoka zavřené. (26.10.2004)

Takto se s námi rozloučil jeden z největší mistrů filmového plátna Stanley Kubrick. Rozloučil se s námi geniálním filmem s na první pohled banálním příběhem. Ovšem to provedení, ty dialogy, ta hudba...ti herci. Nikdy jsem si nemyslel že by mohl Tom Cruise takhle výtečně hrát. Nicole Kidman nejenom báječně vypadá, ale též báječně hraje. Já věděl proč ji mít rád. Po dějové stránce se za více než dvě a půl hodiny mnoho nestane, ale... Zakousnete se do svádivých dialogů (například ten Billův s Alice v ložnici než zazvoní telefon), dialog skončí a Vám se ani nezdá, že by mohl trvat půl hodiny. Film je to tajemný, mrazivý, pomalý ale velice strhující, erotická atmosféra je přímo lezavá. Kdykoli se neodvažuji jakýchkoli velkých soudů, ale v tomto případě si sebejistě troufám označit "Eyes Wide Shut" za krále erotického thrilleru. (16.09.2006)

Troufám si tvrdit, že EWS není film, který by těžil z opakovaných shlédnutí. Jakmile si člověk přisvojí metaforický "plán" hrdinovy sexuální odysey, film ztrácí svoje prvotní tajemství a napětí atrofuje. Téma střetu dvou verzí (mužské a ženské) představivosti a destruktivnosti touhy je inspirativnější než pojetí Cruisova hrdiny jako oběti sexuální represe, kterou v závěru jeho externalizované a zoufale nenaplněné představy doženou až k slzám a provinilému doznání. Jsme v New Yorku na konci 20. století nebo ve Vídni za časů Freuda? Film vůbec působí odtažitě svým mixem bezčasí a kubrickovského chladu, který může být projevem stejně tak intelektuálního odstupu jako mizantropie. Postavy jsou spíš archetypy zbavené individuálních rysů, humoru a spontánnosti. Architektura a dekorace filmu jsou bezčasé; leimotivem je vánoční výzdoba, která záměrně nepůsobí rušivě jen tam, kam skutečně patří: do rodinného kruhu. Chladně promyšlený je i způsob, jakým Kubrick nakládá s kamerou, hudbou nebo třeba barvami - kontrast rudé (touha) a mrazivě modré (smrt) se zde prolíná do ambivalentní fialové. Jako zbavená jakékoliv emoce a kouzla působí i evokace nočních ulic New Yorku, nejspíš další záměr autorovy mimozemsky chladné inteligence. Konečně zaráží to, jakou péči (co do délky a pozvolnosti budování) věnuje Kubrick každé scéně, včetně těch vyloženě explikativních nebo rovnou zbytečných (např. rozhovor hrdiny se zženštilým recepčním je už třetím zpochybněním jeho kompetence jako heterosexuála). Out of Time. (26.09.2006)

Eyes jsem měl při sledování otevřené opravdu wide, ale film si mně nezískal. Ano, filmařsky precizní, jak jinak taky u Stanleyho Kubricka. Cruise a Kidman perfektní, kamera působivá a místama sugestivní hudební podkres (ty jednoduché tóny klavíru opravdu fungovaly a přesně zapadaly do atmosféry snímku). ALE...Žádný emoční či intelektuální prožitek se u mě nekonal. Ten film je totiž studený jako psí čumák a povrchní ve svém sdělení. Ale také je možné, že jsem ho nepochopil a je mi to v tomhle případě úplně jedno. Že jsem na poslední Kubrickovo párty nebyl pozván, mě tentokrát nemrzí, protože mám pěkné vzpomínky na ty předešlé. Tedy Arrideverci! Mistře, těšilo mě po celý Váš tvůrčí život. (26.10.2004)