Spalující touha

Po druhém zhlédnutí hodnotím trošku výše, ale stejně to není o moc a jak se tak dívám kolem sebe, nejsem sám. Je mi líto, ale snímek na mě působí jako běžné erotické drama, jakých je dvanáct do tuctu. Kromě hudby, částečně Cruise a některých hezkých hereček jsem v něm nenašel nic, co by mě zaujalo, byly i okamžiky, které mi připadly spíše směšné. (Třeba ten rituál před orgiemi.) Pořádná soulož, proč ne, ale jinak nic zvláštního. DOBŘE. VYKAŠLEME SE NA TY KECY KOLEM. (20.11.2006)

A půl. Více než důstojný odchod génia a mistra filmového umění Stanleyho Kubricka. Člověk s pověstí tvrdého, nekompromisního režiséra, který dokáže ze svých hereckých svěřenců vytáhnout výkony úchvatné a místy až nemožné, na které by se možná někdy sami od sebe ani nezmohli. Ústřední manželská dvojice v podání Toma Cruise a Nicole Kidman je dokonale strhující a celkovému dojmu z jejich výkonů taktéž jistě napomohl jejich skutečný vztah. Tento film je jako vzácný umělecký kousek, okolo něhož je jakoby rozmístěna jistá aura mystiky, když se na něj díváte. Výborné dialogy, strhující děj a nezapomenutelné, působivé scény. Ona samotná seance je fascinujícím kouskem celého filmu a ve spojení s odříkáváním tajemných slov a fenomenální hudbou ve mne vyvolala dojem, jako by se vše odehrávalo v nějakém snu, v němž se Vám při vstupu do zakázaných území naskytnou možnosti zažít nepopsatelné orgie kdesi mezi pekelnými plameny. Pronikavé tóny klavíru, nahota ženských těl, bizarnosti, představy, chtíč, touha, sex, slova a pravda. Při které srdce začne zběsile bušit, myslí se začnou prohánět naši vlastní démoni a oči ani tělo nejsou schopny pohybu. To je Eyes Wide Shut. Stanley dokázal z Nicole a Toma vyždímat vše a převedl na plátno obdivuhodný kousek kinematografie. (12.12.2010)

Údajně psychologický film. Já bych řekl, že spíše psychoanalytický. Problémy manželství a zdánlivého vyhasnutí manželské erotické touhy jsou rozebrány ze všech možných hledisek zcela v duchu Sigmunda Freuda. Buď zůstaneme na povrchu a z díla nám zůstanou jen příjemné či rozporuplnější pocity, anebo se pokusíme chápat skrytější podtóny a snad si odneseme i cosi hodnotnějšího. Třeba POMOvu myšlenku - nevím, jestli to takto myslel i Schnitzler, ale o to tady asi nejde. (26.10.2004)

Tahle touha diváka opravdu spaluje a hlavně v něm zraje. Už to může být dlouho, co jsem film viděl a sugestivní pocit přítomnosti u rituálu nebo paranoidních Billových myšlenek pořád zůstává. Cruise a Nicole jsou bravurní, Kubrickovo budování atmosféry za pomoci minimalistického hudebního doprovodu taktéž. (15.09.2006)

Eyes jsem měl při sledování otevřené opravdu wide, ale film si mně nezískal. Ano, filmařsky precizní, jak jinak taky u Stanleyho Kubricka. Cruise a Kidman perfektní, kamera působivá a místama sugestivní hudební podkres (ty jednoduché tóny klavíru opravdu fungovaly a přesně zapadaly do atmosféry snímku). ALE...Žádný emoční či intelektuální prožitek se u mě nekonal. Ten film je totiž studený jako psí čumák a povrchní ve svém sdělení. Ale také je možné, že jsem ho nepochopil a je mi to v tomhle případě úplně jedno. Že jsem na poslední Kubrickovo párty nebyl pozván, mě tentokrát nemrzí, protože mám pěkné vzpomínky na ty předešlé. Tedy Arrideverci! Mistře, těšilo mě po celý Váš tvůrčí život. (26.10.2004)