Stezky slávy

Silné téma ověnčené výborným a přímočarým scénářem, velkým charakterem Kirka Douglase a samozřejmě bravurní režií mistra mistrů, která dokáže způsobit takový emocionální dopad, jaký bychom dnes od tak starého snímku rozhodně nečekali. Většina pasáží je sice hovorových a bitevní vřava je opravdu vedlejší, ale nesmyslmost válečného konfliktu a zvrácenost všech, kteří se jím nechali příliš unést, jsou znázorněny naprosto dokonale a nejeden člověk si po zhlédnutí filmu nadobro rozmyslí narukovat do armády. Navíc ta jediná bitevní scéna je natočena tak úžasně (včetně dlouhého pochodu napříč zákopem, který jí předchází), že by se neztratila ani v dnešní době. Kubrick prostě neuměl natočit nic špatného, což je koneckonců jen logický dopad vzhledem k tomu, jak se na každý snímek pečlivě připravoval. :) 90% (08.03.2013)

Kubrickova úderná rozprávka o zákulisní armádní šarádě, vychcanosti a srabáctví oficírů, dobře ilustruje charakterový slabosti, absurditu ve vedení a téhle "zazděné" válce jako takové. Perlí Douglas a jeho správňácký plukovník, nechybí kultovní scény jako pochůzka zákopy, marná zteč na Anthill a poprava tří nešťastníků. Moje opáčko ke dni výročí 100 let od konce první světové. P.S. Západní fronta prý měla v součtu tolik kilometrů zákopů, že by to vystačilo na délku kolem celé zeměkoule. (11.11.2018)

Výborné protiválečné drama a první Kubrickovo mistrovské dílo, pojednávající o armádním vedení, které neváhá ve zmanipulovaném procesu obětovat životy vlastních vojáků pro jejich domnělou zbabělost a ukazujíce tak smutnou pravdu, že mezi vlastními generály, sedícími v bezpečí s dalekohledem v ruce bývá více špatnosti než mezi nepřátelskými vojáky. Film je to nízkorozpočtový, bez velkolepých bitevních scén, a to je jen dobře, protože v komorním konverzačním dramatu vynikne nesmyslnost války mnohem lépe než v megalomanských bitevních scénách, nad kterými by si militaristi mohli ukájet své choutky. (09.08.2004)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

I s odstupem mnoha desítek let se Stezky slávy řadí k nejpůsobivějším (proti)válečným filmům, vytknout se mu dá opravdu máloco. V tom snímku se koncentrují všechny důležité emoce a střetávají všechny možné povahové rysy. Hrdinství se potkává se zbabělostí, idealismus s cynismem, obětavost se sobectvím a víra s beznadějí. Kubrickovi se povedlo dokonalé vtažení diváka do atmosféry zákopů zasypávaných dělostřeleckými granáty i zpustošené země nikoho rozervané jizvami výbuchů a pokryté troskami válečného šílenství. Stezky slávy představují vrcholnou školu především pro filmové kameramany. Co záběr, to obrazová lahůdka. Absurdní scéna vojenského soudu nad údajnými zbabělci, která má zamaskovat nesmyslnost útoku oslabené jednotky proti vojenské pevnosti, je pak obžalobou všech vojenských a politických systémů, které své obyvatele považují za pouhý kanónfutr pro své zájmy. Celkový dojem: 95 %. (13.12.2018)