Osvícení

"Já ti neublížím. Jenom ti vymlátím mozek z hlavy." Rodinka Torranceových potkává v opuštěném horském hotelu zástupy lidí. Že by tu něco nehrálo? Neměl bych se už začít bát? Asi ano, ale když já to moc neumím. Nicméně Torrancova proměna vyrovnaného muže toužícího po klidu v šíleného mlátiče sekerou se mi líbila tak moc, že zbytek osazenstva si u mě ani neškrtl. Tedy kromě pana Kubricka, který si u mě škrtne vždycky. (24.07.2011)

"MOŽNÁ POTŘEBUJÍ, ABY SE JIM POŘÁDNĚ DOMLUVILO. MOŽNÁ... VÍC NEŽ TO." Monumentální hrůzostrašná vize fimařského génia a megalomana č. 1. Mimimum střihu, zato sugestivní dlouhé záběry (hlavně jízdy hotelem a nájezdy a odjezdy na/z tváře postav) se znepokojivými obrazy a utálně atmosférickou hudbou a precizně napsané a hlavně odehrané dialogy. Spíš než až sebeparodicky šílený Nicholson mě zaujal výkon Shelley Duvall. Přesvědčivěji (opět až sebeparodicky) vyděšenou ženskou jsem ve filmu neviděl. A ten jednozáběrový trajler, to je taky žrádlo. (03.01.2011)

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)

Už jsem byl smířený s tím, že žádný pořádný horor v životě neuvidím a tak jsem opustil tento brakový žánr, i když jsem měl za ty roky na kontě jen pár snímků, které mě dokázaly ohromit. Ano, jsem hororový fanda, ale bývalý. Když jsem si všiml, že i Kubrick natočil jeden horor, svitla mi naděje na lepší zítřky. Dlouho jsem to odkládal, očekávání byla veliká, ale mistr nezklamal a na mě po letech dopadly pocity strachu a napětí, které jsem často vyhledával, ale nalézal jen trapné kvílení teenagerů a jejich následné kuchání nějakými směšnými ksichty. Kubrick si znovu vyhrál s kamerou, což je vidět od první minuty při záběrech z ptačí perspektivy a samozřejmě s hudbou, kterou podtrhl mrazivou atmosféru snímku. Jack je ďábel, ale byla by chyba zapomínat na ostatní, protože všechny čtyři důležité role jsou skvěle obsazené. (07.09.2010)

Stanley Kubrick se v roce 1980 poprvé a naposledy setkal s horrorem, aby žánr pozvedl do trošku jiných rozměrů, stvořil jeho cenný kousek a jedno ze svých stravitelnějších děl. Vydatně mu v tom pomohla Nicholsonova ďábelská one-man-show a hudební doprovod složený z disharmonií a skřípavých zvuků tak, že udržuje nepříjemný pocit napětí po celou dobu. Ve stínu Kingovy geniální předlohy ale výsledek snad kvůli nedostatečnému psychologickému podhoubí poněkud bledne. 70% (31.03.2006)