Jan Palach

Keď prišli Rusi som zaspal... a ráno si povedal, že vracať sa k tomu nie je prečo... ani po prečítaní 4-5* tunajších komentárov od mnou rešpektovaných užívateľov (pred aj po projekcii) v tom nevidím žiaden autorský zámer, iba a len nezdar. Typické pre našu dobu, kedy si myslíme, že téma (udalosť... legenda) si vystačí sama, že nepotrebuje viac, žiaden vklad, posun, nedajbože postoj, nič... modlárstvo a pohodlnosť máme v krvi, vždy ideme s najsilnejším vetrom do chrbta a je vlastne jedno, z ktorej strany fúka. (17.01.2019)

» Česká kinematografia prežíva akúsi dlhodobú tvorivú krízu, keď by som ešte doplnil, že ani tá naša na tom nie je o moc lepšie ! « 『 Ó Môj Bože, kde sú tie staré komunistické časy, že sa aspoň nakrúcali bohovské filmy, keď už teda nič iné ! 』Síce netvrdím, že by sa mal teraz Jan Palach v hrobe obracať z toho, ako k nemu pristupoval r. Sedláček a sc. Kantůrková, ale ani sa nejedná o nič strhujúceho, čo je určite premárnený potenciál, ktorý sa skrýval za jeho odvážnym činom. Skrátka, zaslúžil by si dôkladnejšie spracovanie, ktoré som z časti videl už vo vynikajúcom Horiacom keri, ale tam mal iba kratučkú vsuvku. _Na tomto nie príliš podarenom filme ma nezaujalo takmer „ani mäkké f” , okrem niektorých dynamickejších sekvencií s demonštráciami. Je tu v prvom rade - nevýrazný, slabý a nepodarený strih Josefa Krajbicha, že miestami d.p. Jana Šustera vytvára zaujímavú kompozíciu obrazu. Réžia a scenár ma e-x-t-r-a nepotešili ! Predstaviteľ Palacha, Viktor Zavadil je dosť dobrý vo svojej úlohe, snaží sa. Z trojice herečiek : Bydžovská, Kanátová a Barešová, ma samozrejme najviac zaujala slovenská Kristína K. A práve ona by to mohla niekde dotiahnuť ? Česi a Slováci spoločnými silami nakrútili film, ktorý by sa možno pred 50. rokmi zapísal do dejín, ale ani takáto súčasná spolupráca negarantuje, že tým pádom vzniká čosi prospešné. Nevedia to, a ani my to nevieme ! Stratili cit pre skutočnú filmárčinu, ktorá občas uzrie svetlo sveta ! (09.02.2019)

Príbeh Jana Palacha začína zoširoka ( sekvenciou z detstva ) a tu sa niekde začal problém filmu, je značne mozaikovitý a nekompaktný, hlavne jeho prvá polovica. Je to vo veľkom kontraste s geniálnou poslednou 20-minútovkou... Udalosti okolo 68-roku, mám na mysli exteriérové scény, ma príjemne prekvapili, boli natočené umne a za "lacný" peniaz ukázali veľké divadlo. Neviem sa zbaviť dojmu, že sa z látky mohlo vyťažiť oveľa viacej... (30.01.2019)

Film neprovokuje ani obsahem, ani tvarem. Ale film má smysl kvůli hrdinově neuchopitelnosti. Mohl klidně v vzniknout mramorový blíženec Mirka Dušína, nebo mesiášská postava a blouznivec. A je to neokoukaná tvář i když působí až moc vzorově. Ve filmu je až moc dobových vysvětlivek. Film Jan Palach je bezpečný, střízlivý, skoro usedlý. Ale poctivý po stránce řemesla i v přiznání hrdinovy trvalé neuchopitelnosti. Tipoval bych, že film dostal Českého lva za nejlepší zvuk, protože na mě hodně působila směsice autentických vět z rádia, střelby, stíhaček, hymny... (01.07.2019)

Zoufale přihlížel tomu, jak se společnost ubírala k rezignaci, jak se smiřovala se znepokojivou politickou situací. V lednu 1969 napsal své matce prostý vzkaz, vhodil do poštovní schránky dopisy, v horní části Václavského náměstí v Praze se načichal přineseného éteru, polil hořlavinou a škrtl sirkou. Tragický čin, který po následující dny, roky a nakonec i dekády nutil přemýšlet o stavu společnosti i hledání příčin. Živá pochodeň, kus historie. Výročím se nevyhneme, navíc rostoucí nechuť k představitelům země je pokaždé aktuální. Divák od začátku ví. Soustředí se tak na detaily, aby pochopili, proč se vysokoškolák ke svému činu odhodlal. Režisér Robert Sedláček vsadil na dobovost a absolutní přirozenost (bohužel je emočně prostý), nijak formálně neexperimentuje, chce, abychom mladíka vnímali jako stydlivého a naivního hrdinu, nikoliv coby nějaké fanatického blázna. Svá tajemství si přesto ponechal, tvůrci vychází ze vzpomínek, z toho, co se povídá, z toho, co se dochovalo. Přesto velká poklona před Viktorem Zavadilem v titulní roli, který emoce dokonale nese v očích. Silný je i jeho vztah s matkou, výtečně zahranou Zuzanou Bydžovskou, ač opakovaně poukazuje na její otevírání jeho pošty, přesto s tím vždy tak nějak počítá. Prostě k sobě mají hlubokou úctu. A my bychom měli mít úctu k lidem, kteří „něco“ udělali. (10.02.2019)