Neposlušnost

Ono to tam vlastně tak nějak zaznívá: celý den jen četl Tóru, komentáře k Tóře a poznámky k nim a pak o těch poznámkách debatoval. Do ortodoxní židovské komunity se po letech vrací fotografka Rachel Weisz, aby po smrti otce rabína vyřešila pozůstalost. Zatímco on byl nejvyšší autoritou komunity, ona platí za rebelku, která se dávno vydala do moderního světa bez svazujících pravidel. Tvůrci konzervativní postoje a pevnou víru nijak nehodnotí nebo nezesměšňují, hlavní třenice vkládají do vztahu navrátivší se ženy s bývalou láskou Rachel McAdams, jejíž role se ovšem za tu dobu výrazně změnila. Na zamyšlení zejména v otázce svobodné volby fajn, ale celkově nevýrazné a emočně mdlé. Nebýt obou výborných hereček, diváka by si tohle drama hledalo ještě obtížněji. (28.07.2018)

Pokud se zaměřím na obě hlavní herčky, tak nemám co vytknout. Klape jim to, jiskří to mezi nimi a ta jediná lesbická scéna je dostatečně žhavá, ačkoliv je vlastně oblečená. Ono je to dáno i tím, že Rachel Weisz je moje číslo 1. Problém nemám ani s ortodoxní židovskou komunitou, kterou režie nepodává nějakým odsuzujícím způsobem, což považuji za velké plus. Ale marná sláva, strašně se to táhne a pod přetaženou stopáží se rozpadá i psychologie postav, na které to vlastně celé stojí. Co se závěru týče, tak nemám rád projevy před nastoupeným davem, ale tady se podařilo brnknout na tu správnou emoční strunu a o to je větší škoda, že film nebyl o nějakých dvacet minut kratší. 55% (23.09.2018)

Je zvláštním odrazem dneška, že film o nejniternějších citových pochodech, otaznících víry a věrnosti a o myšlenkách do kouta zahnaných žen se musí prodávat skrz plakát s polibkem dvou hlavních postav. Nejde o snadnou podívanou, ale naštěstí nejde ani o film o trápení pro trápení. Jakkoli mi téma není blízké, lidské zpracování mi blízké je a já všem zúčastněným fandil, ať najdou společnou řeč - nebo ji alespoň najít zkusí. (21.07.2020)

Zakázaná láska v ortodoxně smýšlejícím prostředí je zajímavé a poměrně i odvážné téma, které by se pod talentovanějšími tvůrčími schopnostmi a s výraznějším příběhem mohlo proměnit ve vážně silnou podívanou, což se zde ovšem právě kvůli zmiňovaným ohledům nestalo. Ono dokonce když to vezmu úplně do důsledku, tak právě krom onoho tématu a určitě i skvělých hereckých výkonů nenabízí tato podívaná nic jiného. Ústřední zápletka je vážně nevýrazná, nedramatická, bez gradace a ve výsledku pak v podstatě i nic vypovídající. Emočně jde navíc o velmi odtažitou podívanou, necítil jsem z toho prakticky nic, prostě bez jiskry a efektu. Stylově mě ovšem film docela zaujal pro svou, v jistém smyslu, syrovost, a ono prostředí ortodoxní židovské komunity je zde pak nastíněno velice věrohodně, včetně všech těch jejich pravidel a způsobu života, takže v tomto ohledu se cítím být dokonce i značně obohacen, i když to ani trochu nechápu, ale když tomuto způsobu života věří, tak ať se v tom plácají. Co se obsazení týče, obě ústřední herečky se pustily do poměrně odvážných rolí, což mě zrovna u těchto dvou hvězd vážně překvapilo, a i když nakonec nedojde k nějakým úplně otevřeným scénám, myslím, že si obě holky sáhli na své hranice, každopádně co se samotného dramatického herectví týče, podali obě pozoruhodné výkony a právě ony dvě drží film hodně nad vodou. Ve výsledku tak Disobedience sice nabízí určitě skutečně zajímavý a možná i trochu nevšední filmový zážitek, zároveň ale přes ono téma u mě zůstal dost za očekáváním, neboť se přeci jen nedokázal odprostit od jisté konvenčnosti a především musím zopakovat, emočně a dramaticky ten film zkrátka bohužel příliš nezafungoval. (03.06.2019)

Syrový náhled do zvyků a tradic jedné londýnské židovské komunity, v níž se i přes "ztvrdlou" konzervativnost objevují výkřiky osobního vyjádření, nezdolné touze po svobodě a sexuální individuality. Disobedience si s tímto nosným tématem vcelku nepochopitelně pouze "pohrává", jelikož ve většině případů pouze "klouže" po povrchu této tématiky. Je až k nevíře, že se režisér Sebastián Lelio více nepohroužil do této látky, která nabízí více styčných bodů, více emocionálních odboček a více dráždivých náznaků volnosti každé jednotlivé osobnosti. Takto dostaneme pouze snímek, který je udělán jen tak "napůl". A to je vzhledem k vtahující vrstevnatosti onoho tématu vážně velká škoda. (26.08.2018)