Freistatt

Niečo o šikane na nemecký spôsob. Veď oni majú tie skúsenosti. Ale čakal som niečo záživnejšie, hoci prídu aj momenty samonasratia. Prečo sa matka správa ako pizda, prečo nevlastný otec je taký zmrd? O pedagógoch ani nehovoriac. A vraj inšpirácia podľa skutočnosti. Teda svedectvo, že ľuďom harašilo v každej dobe. Každopádne niektoré scény si mohli odpustiť. Ak hrám 14-ročného chlapca, tak by som sa nemal pokúšať znásilniť kamošku. Nevyzeralo to dobre. Pritom film sa celý čas snaží vzbudiť k hlavnej postave sympatie. (10.05.2022)

Práve som dopozeral tento "Freistatt" a neviem čo si o ňom mám myslieť. Na jednej strane sa mi páčila forma, kamera, herecké výkony a viacmenej celá technická stránka filmu. K tomu tu je zopár momentov, ktoré sú emotívne, silné a vcelku slušne spracované. Ale neviem sa zbaviť dojmu, že je tento film strašne hlúpy, čo zapríčiňuje najmä neskutočne správanie všetkých prítomných, ktoré ma vytáča a rozčuľuje do vysokých čísel. Serie ma chlapcova matka, serie ma chlapcov nevlastný otec, serú ma všetci prítomní "pedagógovia" a mladí násilníci, no najmä, najmä ma serie samotný chlapec, ktorému by som na hlavu nalepil nálepku "Udri ma, muč ma, zabi ma, to je presne to, čo chcem", pretože sa tak skutočne správa. O scéne s hrobom sa radšej ani nevyjadrujem, režisérsky a scenáristicky úplne zle zvládnutá scéna. No povedzte, ktorý človek by sa nechal takto zmlátiť, keď ani nemusel? Čím ďalej som sa na film pozeral, tým viac som si ho znenávidel a ak by nebolo tej formy, dal by som len dve hviezdy. 82% je však pre tento film úplne veľké a nereálne číslo. Ste sa zbláznili? (22.02.2019)

Dnešní svobodomyslné Německo je, jak se ukazuje, docela nový produkt. 1) Film není špatný. Představuje neznalému divákovi německý smysl pro pořádek a dobové (údajně) pedagogické praktiky převýchovných (spíše jen detenčních) táborů pro mládež. 2) Místy však snímek na mě působí nepříliš věrohodně. Chovanci jsou vylíčeni jako bezbarvé nevinné oběti zlovůle svých rodin a v táboře i vychovatelů. Ne, že by takové případy nemohly nastat, ale že by to bylo normou? Rovněž celkový vývoj Wolfganga je pro mě nečitelný - chvílemi prostě nechápu, proč se chová tak, jak se chová. 3) 18letý Louis Hofmann (hlavní postava Wolfgang) hrál výborně, i když jeho údajných 14 let by mu věřil snad jen autor scénáře. 20letý Enno Trebs (šéf chovanců Bernd) byl uvěřitelnější, i když taky trochu věkově přes čáru. Ani 17letý Langston Uibel (Anton) nebyl k zahození. 4) Výstižný koment: vojta...****. (21.09.2016)

Ďalšia z obľúbených filmových tém v opakovane klišéovitom spracovaní. Nápravný ústav s prísnymi podmienkami. Riaditeľ rovná sa Čisté zlo. Rôzne sadistickí vychovávatelia (dozorcovia), predstavujú výhonky Zla. Cirkev pritakáva zlu a posväcuje chovanie majiteľov prevýchovného objektu. Chovanci za dverami ústavu vykreslení ako mládežnícki sympaťáci. Trpia pod knutou dozorcov, tu symbolizovaných čiernobielou palicou jedného z nich. Ich násilné chovanie je len odrazom sadizmu ich nadriadených. Isteže terapia neprispôsobivých stredoškolákov tvrdou prácou nikomu nevonia, no aspoň šlo o zmysluplné kopanie priemyslom a poľnohospodárstvom požadovanej rašeliny. Pre vznik divákmi oceňovanej drámy sa ale žiada spracovanie na línii - rebeli vs. autorita. Rebel sympaťák, autorita - sadista. No záverečné autentické fotografie z Freistattu ukazujú, že to utrpenie nebolo zrejme tak hrozné, ako popisuje film. A mimochodom, každá štátom vytvorená nápravná inštitúcia je zariadenie, ktoré fyzicky aj psychicky deformuje jej nedobrovoľných obyvateľov. Ostáva nezodpovedaná otázka, čo priestupcov deformuje viac: "humanistické" polihovanie na palandách, alebo tvrdá práca v teréne. (03.01.2021)

Pubertální německý Frajer Wolfgang s obdobou Hanekeovy (psycho)analýzy z Bílé stuhy. Příspěvek k pochopení německé nacistické minulosti... Freistatt je coby celovečerní debut režiséra Marca Brummunda až překvapivě vyzrálý film, jehož hlavní devizou je (vedle mimořádně silného námětu) opravdu excelentní práce s dětskými/teenagerskými herci a celá mizanscéna, autentické prostředí diakonie Freistatt uprostřed rašelinišť je mrazivé i dechberoucí... Jako minus ovšem subjektivně považuji eufemistický rastr, které je typický pro většinu západní artové tvorby - celá ta hrůza je zjemňována lyrickými pasážemi a explicitní násilí je upozaděno, myslím, že realita byla ještě mnohokráte hrůznější, než jak je prezentována na filmovém plátně... Přesto jeden z nejsilnějších a nejobjevnějších snímků poslední doby...pocítit beznaděj... PS: Freistatt vytváří zajímavou paralelu k tematicky podobně zasazenému románu Kloktat dehet (respektive jeho první části) od Jáchyma Topola, jen na druhé straně Železné opony... (11.07.2017)