Rudovous

Tak za prvé, mám rád Kurosawovy filmy a mám rád i Toshira Mifuneho... Jenže koukat na tohle tříhodinové dílko poté, co jsem v předchozích dvou týdnech díky ČT2 zhlédl Yojimba a Sanjura, bylo vážně utrpení. Režisér tu recykluje koncept u něho již několikrát viděný, jen v jiném hávu tentokrát podaný. Opět tu máme Toshifa Mifuneho v roli nepřístupného mrzouta, jenž je ale v jádru samozřejmě dobrý člověk s geniální bystrou hlavou. Také se tu znovu setkáváme s jakýmsi žákem/následovníkem (v minulých filmech zastoupený partičkou natvrdlých jedinců, zde máme pro pořádek jedince jen jednoho), kterému by měl Mifune v průběhu filmu promlouvat do duše a udělat z něho lepšího člověka. To by nebylo všechno tak zlé, přece jen Mifune je prvotřídní herec a už několikrát dokázal, že dokáže utáhnout i slabší režisérovy filmy. Bohužel ale právě v režisérovi resp. jeho scénáři je pro mě největší kámen úrazu. Film je neskutečně předvídatelný a všechny charaktery průhledně čitelné a uřvané (to se ale dá pochopit, když uvážíme, že je souží tak těžké nemoci, chudoba a vláda navíc nemocnici tvrdě uzavřela kohoutky, z nichž tekly dotace). Prakticky nikdo mě tu nijak zvlášť neupoutal kromě Rudovouse, jenž je ale, jak jsem již zmínil, jen další z kopií předešlých Mifuneho gerojů (ano, a i přes to, že je tentokrát povoláním doktor, tak i zde se setkáme s menší bitkou! zřejmě aby si přišli na své i fanoušci Kurosawových samurajských filmů). Žák je tu vlastně jen za blbce, na kterém si Rudovous pěstuje svoje ego, a ukazuje mu "svůj" správný svět. Studentova osobnost se zlepšuje po každém dokončeném případu, takže už cca. od půlky filmu vlastně víme, jak to s ním a ostatními dopadne. Uff. (25.12.2008)

Coby obdivovatel hereckého umění Toshira Mifuneho a nadšený příznivec tvorby Akira Kurosawy jsem si "Rudovousem" doplnil mezeru ve znalosti jejich filmografie. Abych se vyhnul nicneříkajícím superlativům poznamenám jen tolik - tento snímek je nadčasovou lekcí etiky a obyčejné lidskosti a jeho první část, kdy přichází ke slovu osamělost a trýzeň umírání, snese srovnání s Bergmanovými "Šepoty a výkřiky". (22.12.2008)

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10 (02.01.2009)

Přepsáno v listopadu 2018. Rudovous je dalším moralizujícím dramatem z dílny Akiry Kurosawy, svému ideálu humanismu neúnavně staví další filmový epos. Sice se opět nevybíravě útočí na strunu soucitu, chudoba se kreslí v potemnělých barvách zmaru i ztráty důstojnosti, upozorňuje na složité postavení žen v tradicionalismu uzavřené patriarchální společnosti, tragédie dostává svůj antický rozměr, naštěstí soubor srdceryvných příběhů není pouze lacině uvědomělým moralizováním politické korektnosti. Tradičně silné jsou obrazy, v kompozicích se odhalují drobná tajemství života. Příjemně působí i decentní nadhled, je to snaha o uvědomění si podstaty lidskosti a harmonické sounáležitosti v celku společenství. Hlavní postavou humanistického apelu je Dr. Noboru Jasumoto (příjemný Júzó Kajama), mladý, nadějný a ctižádostivý lékař na počátku své profesní dráhy. Cesta ke spokojenému životu vede přes očistu vlastní duše. Bodavý pocit ublíženosti se dětinsky vzteká na celý svět. K pochopení se určila léčba šokem, smysluplnost života přijímá novou výzvu po překonání vlastní omezenosti. Lidskost je již téměř na dosah. Lidumilným vzorem je Dr. Kjodžō Niide alias Akahige - Rudovous (sympatický Toširó Mifune), přednosta tokijské nemocnice pro chudé. Na první pohled přísný despota naslouchá svému okolí a podává pomocnou ruku všem potřebným. Pro chudé i své podřízené je modlou i spásou. Důležitou postavou je Sahači (Cutomu Jamazaki), na smrt nemocný kolář s dobrotivým srdcem a tajemstvím vlastní vášně a životní touhy. Ani smrt nemůže zabránit naplnění. Hlavní ženskou postavou je Osugi (příjemná Reiko Dan), skromná a svědomitá ošetřovatelka bohaté pacientky s plachým probuzením vlastní romantické náklonosti. Velmi výraznou postavou je Otojo (pozoruhodná Terumi Niki), dospívající dívka, vyrvaná na poslední chvíli neúprosným spárům osudu nevěstky. Z dalších rolí: Sahačiho nejkrásnější i nejbolestivější vzpomínka Onaka (Mijuki Kuwano), Osugina pacientka s narušenou psychikou po otřesných zážitcích z dětství (zajímavá Kjóko Kagawa), odcházející Noboruův předchůdce Genzo Cugawa (Tacujoši Ehara), osudem soužená vražedkyně Okuni (Akemi Negiši), malý mrštný zlodějíček Čodži (Jošitaka Zuši), upřímně snaživý Dr. Handaju Mori (Jošio Cučija), nesmiřitelná kuplířka Kin (Haruko Sugimura), v osamělosti umírající Okuniin otec Rokusuke (Kamatari Fudžiwara), Noboruova noční můra Čigusa (Jôko Fudžijama), její laskavá sestra Masae (Jôko Naitô), či dobromyslné nemocniční kuchařky (Reiko Nanao, Imari Cudži, Akiko Nomura a Sue Mitobe). Rudovous je filmovým morálním rozhořčením. Naštěstí si udržuje styl jedinečných obrazových staveb a míra vkusu účelového podbízení nepřekračuje únosnou mez snesitelnosti. Díky za obrazovou výpověď! (03.07.2009)

Čtyři hvězdy dávám z toho důvodu, že film má tři hodiny a místy se vleče, přesto se jedná o zajímavý snímek o smyslu lékařské profese. Mifune je jako Rudovous vynikající, Kurosawa taky exceluje. Nejzajímavější je linie v závěru filmu, kdy se řeší vztah mezi malým zlodějem a holkou, kterou Rudovous unesl z bordelu, aby ji vyléčil. Ale i ostatní minipříběhy jsou zajímavý. Rudovous má taky dobrý hlášky a dokonce i přepere bandu vyhazovačů! Škoda, že film nebyl tak o půl až třičtvrtě hodiny kratší, to by bylo na pět hvězd. Přesto je to velmi dobrý film, ale rozhodně není pro každého. (22.12.2008)