Rudovous

Tři hodiny lidství, příběh proměny mladého nafoukaného lékaře v altruistu. Kurosawa je zde nezvykle něžný a citlivý, některé záběry kamery jsou nádherně poetické, jiné dráždivě kruté. Film sám je též plný protikladů, emočně vypjaté scény střídají poklidné zádumčivé okamžiky, zlobu láska a vše je laděno do pohádkově dobrého konce. Jen bych si dovolila rozporovat hlavní roli Mifuneho. (16.11.2020)

Na můj vkus sice zbytečně moc dlouhý, ale zato cenný snímek z lékařského prostředí. Kurosawa tímto filmem opět trochu předběhl dobu, a to i přestože je příběh samotný zasazený do konce období Edo (tedy jde o historické drama z 19. stol.) Vedoucí doktor "Rudovous" totiž ztělesňuje postavu, která by měla být i dnes vzorem lékařů. Nesnaží se pacienty pouze "léčit", ale opravdu "uzdravit". A stejně jako se už v podstatě obecně ví i dnes, i on si je vědom toho, že psychická stránka člověka je propojená s tou fyzickou, tedy ví, jak důležité je neléčit jen symptomy, ale duši člověka. Moudrostí této postavy je nakonec ovlivněná v podstatě "hlavní" postava filmu - mladý doktor Yasumoto. Sledujeme tak jeho psychologický vývoj při práci v této chudé vesnické nemocnici. A setkáváme se postupně s různými pacienty a jejich životními příběhy. Množství z toho je sice v dnešní době nepředstavitelné (jde přece jenom o historickou dobu, kde hrála o to větší roli japonská hodnota cti a lidé se dejme tomu více uchylovali k extrémním řešením problémů třeba sebevraždou...), ale jinak si z toho může i dnešní člověk hodně vzít. Škoda jen té délky, něco bylo táhlé víc, než bylo z mého pohledu nutné, ale na druhou stranu tam nebyla vysloveně "hluchá" místa. U Kurosawy ostatně není taková délka filmu výjimkou, takže mě to nepřekvapilo. Na závěr bych ještě vyzvedla herecké výkony, které byly všechny na vysoké úrovni včetně těch dětských. Mifuneho samozřejmě netřeba zmiňovat. ~(4,1★)~ (23.03.2020)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)

Od rezisera Akira Kurosawu som videl Sedm Samuraju a tusim aj Dersu Uzala, no a teraz nasleduje moj treti Akira Kurosawa. Pribeh je o mladom lekarovi, ktory pride na kliniku v 19. storoci a spozna metody stareho despotickeho sefa v podani Tosira Mifune /Peklo v Pacifiku, Bitva o Midway/. A tak sa pokusi postavit sa proti pravidlam s tym, ze ho sef napokon vyhodi. Konecne tu nie je Kurosawova teatralnost ani velkolepe samurajske bitky, do popredia sa dostali herecke vykony a atmosfera. Trochu zamrzi prilisne upinanie sa na interiery a prakticka ignoracia exterierov. Zaroven Akahige je poslednym filmom, kde spolupracovali legendy ako Akira Kurosawa a Tosiro Mifune. Jo a u mna je Dersu Uzala este vyssie ako tento film. 86 % (12.05.2015)

Z toho mála fakt o Kurosawovi, která jsou pro mne dostupná, se zdá být zřejmé, že tento film svým způsobem jakoby uzavíral režisérovo dílo. Jeho hlavní téma, za které lze považovat stopování modernosti a lidství v novějších japonských dějinách (v zásadě nejde před éru šogunátu, tj. jen výjimečně pod rok 1600), je v tomto případě aplikováno na péči o nedotknutelné, ty z nejhlubšího dna japonské společnosti. Kurosawovo nahlížení za kulisy slov gejša, šintoismus, samuraj, bonzaj je důsledné a ve své břitké kritičnosti poprávu nemilosrdné. Hloubka a důkladnost jeho introspektivy jsou mimořádné a ovlivňují i pojetí děje, které se z evropského hlediska může jevit jako zvlášť statické. Na hodnotách a přínosu filmu to však pro zasvěceného diváka, připraveného naslouchat i vnímat, nemění nic. (27.08.2007)