Rudovous

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10 (02.01.2009)

Červenobradáč (netuším prečo zmenili názov na Červenofúz, keď rozdiel medzi bradou a fúzmi by mal byť zrejmý aj zodpovedným úradníkom) je v poradí šiestym filmom Akiru Kurosawu, ktorý som videl. A jeden z najlepších. Dominuje mu herecký koncert Tošira Mifuneho. Stelesnil "osvieteného vládcu" malej chudobnej vidieckej nemocnice. Ani v Siedmich samurajoch ma nezaujal tak, ako v tomto filme. V Červenobradáčovi je množstvo dobre zapamätateľných epizód pomedzi ktoré sa ako niť tiahne vzťah mladého lekára k Červenobradáčovi: od averzie cez náklonnosť, obdiv až po nasledovanie. Často som si pri Kurosawových filmoch prial, aby mu niekto podaroval nožničky. Aj tentoraz. Nie však preto, aby film skrátil, iba vystrihol tú inštruktáž pre Seagala ako lámať údy. (22.01.2010)

Najkrajšia oslava humanizmu a ľudského porozumenia prostredníctvom kinematografie. Každý ľudský príbeh je jedinečný, smutný a krásny zároveň, preto je umieranie človeka tak vzácnou a dôstojnou chvíľou. Každý člen segregovanej spoločnosti si zaslúži pozornosť, toleranciu, pomoc a druhú šancu, pretože jeho chovanie je iba následkom vyrastania v tejto, vo všeobecnosti, amorálnej spoločnosti. Je to jej sociálna kritika, pretože ak by nebola chudoba, bolo by menej chorých, ktorých už ale vláda nepodporuje. Pokiaľ chcete vedieť všetko o japonskej (a zďaleka nielen japonskej) mentalite a histórii tohto národa, pozrite si všetky Kurosawove snímky. Z tejto sa toho dozviete veľa. Červenobradáč je jedným z najkrajších a najdojemnejších filmov, aké boli kedy natočené. 100% je v tomto prípade ešte na vyššej úrovni, ako v iných mnohých, mnou rovnako hodnotených prípadoch. (21.11.2012)

Po formální stránce jistě obdivuhodně celistvé a svou epizodní strukturou poměrně lehce stravitelné, jak je ostatně u Kurosawy zvykem. Rozsáhlý příběh s mnoha odbočkami a klasickými motivy drží pohromadě a je až překvapující, kolik nové šťávy Kurosawa ze zažitých filmových námětů za pomoci výborných herců a autentické výpravy ždímá. Toširo Mifune je opět nezapomenutelný a jeho vousatý Akahige ztělesňuje jak důstojnost a moudrost vznešené japonské nátury, tak i takřka vše ostatní, co diváci po celém světě vyžadují od tváří stříbrného plátna. I proto jsem možná vnímal jako výrazné rozladění, když scénář si retrospektivně odskočil k sentimentální love story, místo aby dál pečlivě uceloval nadějně gradující dění kolem Černovouse a mladého Jasumota. Ale není třeba výrazněji plakat nad výdělkem - na to je tohle životopisně laděné drama pořád až moc dobře natočené, veskrze nenudící a konečně i originální. A slabší finiš na tom nemůže nic moc změnit.. 85% (23.05.2014)

trojhodinové "putovanie" v skoro divadelnom kulisovom prostredí , plné hlboko ľudských myšlienok, ale aj akejsi socialnej kritiky, a politiky, kde príčinou chorôb je často chudoba a prostredie, v ktorom ľudia žili. Film plný úcty, azijskej teatrálnosti, poslušnosti, prísnosti k sebe a k tomu čo robím, niekedy nežné obrázky niekedy zvýraznená krutosť. CHOBO vráť saaaaaaaaaaaaa !!! Neviete kto je malý Chobo ? tak si to kuknite, v záverečnej časti filmu sa to dozviete. Film výrazne poznačený rukopisom a vedením režiséra. (22.09.2015)