Kapitán

Hauptmann je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Znepokojující kapitolou v závěrečném dění 2. sv. války, která velmi autenticky prezentuje náturu jak vysoce postavených důstojníků tak řadových vojínů. Proslulý německý ordnung se hroutí, morálka upadá a na povrch vyplouvají dodatečné zvrácené rozkazy a nařízení. Němci bezskrupulózním způsobem natočili ve věrohodném světle svou vlastní historii. V tomto případě není moc prostoru pro hledání chyb. 80% (23.06.2019)

Na otázku, ako si predstavujem dokonalý film o druhej svetovej vojne mimo frontovej línie, bez dlhšieho váhania odpovedám – Der Hauptmann. Tretia ríša na sklonku vojny v čiernobielej vízii zúfalstva a beznádeje režiséra Roberta Schwentkeho, ktorý sa konečne po prvý raz autorsky prebudil a precitol. Herecký výkon Maxa Hubachera, z ktorého mrazí, spustošený bezprávny nemecký vidiek plný rabovania a vrážd, celok podtrhnutý chladivou zimou a monštruóznym, industriálne znejúcim, ba až desivým hudobným podkresom Martina Todsharowa. Aby toho nebolo málo, v snímke absentuje akýkoľvek mizerný herecký výkon, všetci do jedného si idú svoju vlastnú ligu a z prejavov/prednesov je cítiť autoritu. Po rovných 100 minútach však prichádza zlom, kedy sa zo sledovaného stáva úplne iný film (myslené v zlom, podotýkam), čo ale pri zostávajúcej dĺžke stopáže až tak moc nevadí, aj keď je z nej (aspoň u mňa) cítiť nejasnosť a pomerne slabé uchopenie deja v porovnaní s tým, čo sme videli doteraz. Tých posledných pár minút ale môžem seriózne oželieť... ♪♫ (14.9.2018) (9.1.2019) (17.12.2020) (7.4.2022) (13.12.2022) (25.11.2023, vďaka Grco za big screen x) (27.11.2023) (07.04.2022)

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Spidermanovské rčení, které si ale každý může vyložit po svém. Například takový desátník Herold v podání vynikajícího a velmi přesvědčivého M. Hubachera to vzal opravdu od podlahy a svérázně a i když není z filmu tak úplně jasné, proč vládl vzal zkrze mušku zbraně, alespoň nám to dokazuje, že moc kazí charakter a šaty dělaj člověka. Výlet středoproudařského R. Schwentkeho do artové krajiny nedopadl vůbec špatně. Pohled do Třetí říše takřka na pokraji zhroucení je vcelku ojedinělý a o to víc díky průvodci v těle kata s dětskou tváří. (21.09.2018)

A pak, že šaty/ uniforma nedělají člověka/ svini. Přestože téma filmu bylo více než vážné a atmosféra doslova mrazivá, našel jsem si i několik vtipných momentů, které jsem vůbec neočekával (a o to víc jsem si je užil). Proměna pronásledovaného nešťastníka, kterému by kdekdo držel palce, v absolutního zmetka byla dokonalá, Max Hubacher to dal skvěle, a protože nedostatky vypíchl Big Bear, dodám už jen, že jsem o Willi Heroldovi nic nevěděl, takže jsem předpokládal, že jde o fikci. A on byl, parchant čiperná, reálnou postavou. Další důvod k zamyšlení. (29.10.2018)

Stačí si obliecť U.N.I.F.O.R.M.U, mať extrémne silné sebavedomie, ale najmä veľkú guráž, pretože tá si to bude doslova vyžadovať, ktorá je aj skúškou odvahy ! Týka sa obyčajného, rádového vojaka WEHRMACHTU-Williho Herolda, z ktorého sa po počiatočnej „lovnej zvery” , keď ho opití kolegovia s bombastickou chuťou naháňali s nabitými pištolami, že mal vôbec šťastie v nešťastí, a ušiel svojej koristi, ako zebra levovi, aby sa z neho vzápätí stal úplne iný jedinec, ktorý sa „prevtelí” do Kapitána, vezme na seba novú IDENTITU, a ja som sa iba mlčky prizeral, čo sa z neho nakoniec vykľulo...? _ Nemeckí tvorcovia-režisér Schwentke a kameraman Ballhaus naprosto famóznym spôsobom spracovali látku z konca druhej svetovej vojny, pár týždňov pred samovraždou Führera v bunkri, s minimalistickým čiernobielym snímaním a s brutálnou, naturalistickou režisérskou víziou som bol priamym svedkom, ako fungovala už takmer dosluhujúca: “BRANNÁ MOC” v ešte stále v Tretej ríši, kde viedli vlastnú, súkromnú vojnu v pracovnom tábore, kam boli umiestňovaní všelijakí dezertéri a rôzni zbehovia, keď sem raz zavíta práve „novopečený” KAPITÁN Herold, a ten tu určite nastolí PORIADOK _ Sledoval som naprosto nepredstaviteľne zhýralú spoločnosť, strašne skazenú, zdecimovanú alkoholom, keď už v hlave nemali ani kúsok rozvahy zamyslieť sa nad svojimi zbytočnými činmi a skutkami. Namiesto aktívnych bojov na fronte, viedli akúsi podivnú, upadajúcu vojnu medzi sebou, že by sa tak ani zviera nechovalo. Strhujúca pasáž je z tábora, ale ani po jej skončení by som nepovedal, že by snímok upadal _ Je to v prvom rade film, v ktorom sa sami NEMCI zamýšľajú nad svojou temnou históriou, a pritom sa vôbec neboja ukázať, ako to k-l-a-p-a-l-o v skutočnosti, a verte mi, že to nie je zrovna príjemné na pohľad. (08.09.2018)