Co tomu řeknou lidi

Inu, co by lidi říkali. Prostě jen: „Táhněte domů, pokrytecká, patologickým náboženstvím vypláchlá nekulturní hovada! Nikdo vás sem, kurva, nezval, vlastních parazitů už máme přebytek. A když už vás nějaké zaslepené, mocenskými klikami k novému multikulti světopořádku cíleně manipulované a pseudotolerantní sluníčkářské mrdky pustí do EU, měli byste být vděčni, že jste mohli vypadnout ze zasvrabovaného středověku, který si doma s Alláhem v zádech i ve 21. století stále tak progresivně budujete, a mít aspoň tu všeobecně očekávanou elementární slušnost plně se podřídit zákonům a kultuře civilizace, na níž jste se rozhodli parazitovat. Ale to vy ne, vy jste jen léty účelových výplachů naprogramovaní šířit agresivní infekční duševní chorobu jménem islám za každou cenu a striktně křivit i své další degenerace k patoobrazu svému, které by možná, pokud by neměli za rodiče vymatlané pičusy, mohli mít i jakous takous šanci vyrůst v moderní, racionálně smýšlející a kulturně adaptabilní jedince.“ Na koprodukční kliku hlavních vítačů překvapivě bez obvyklého akcentu, jak je děsně fajn je tu mít, protože jsme kůl altruisté, netoužíme po ničem jiném, než se nechat islamizovat, s jakou radostí a potěšením přispíváme ze svých daní na výživu tasemnic a jak by katedrálu v Kolíně vytunilo k dokonalosti pár minaretů. Čili jen neslané nemastné nekomentované vyznění, jaké jsou to tmářské jebky bez špetky tolerance a zdravého rozumu, ale aspoň něco a snad první vlaštovka. (11.02.2019)

Pohľad “na” pakistanskú “kuchyňu” a “varechu” v nej. Síce sa nám “ťažko rozumie i chápe”, nakoľko čo je pre “tamtých ľudí” normálne, či dokonca úplne bežné, nám dáva jasný signál: “toto určite nikto z nás, primitívov zo západu - nechce”. Čo sa týka filmu ako takého, vzhľadom na závratné hodnotenie, čakal som väčší nárez. (18.08.2018)

Citlivé bezvýchodní sociální Drama zaměřující se na život Pakistánské rodiny žijící v Oslu včetně jejich striktních kulturních tradicí a náboženství. Hlavní hrdinka Nisha by ráda žila život jako každý dnešní teenejdžr, tedy párty, alkohohol a sex se svým přítelem, bohužel její rodina a kultura tohle neuznává a když jí otec přistihne v pokoji se svým přítelem začíná pro ní osudné nekončící peklo, které nezná hranic a nemá konec. Vzhledem k tomu, že Nisha je opravdu krásná slečna silně jsem s ní empatizoval a veškeré její problémy prožíval takřka s ní. Je to hodně silné i emotivní a můžeme být rádi za Česko, protože ženy v Pakistánu a celém Islámu vůbec to nemají absolutně lehké. Silný zážitek s psychologickým podtextem. 80% (08.01.2019)

Velmi napínavé a silné psychosociální drama odehrávající se v Oslu a v Pákistánu. Hlavní představitelka byla výborná, autentická. Celou dobu jsem o Nishu měla strach. Film je natočený se švihem, nenudila jsem se ani chvilku. Dospívání je vždy těžké pro děti i jejich rodiče, natož v takto uzavřených komunitách svázaných vlastními zvyky a tradicemi spojenými s náboženstvím, ale žijících v západních zemích. V Anglii jsme se letos od jednoho pákistánského řidiče, zhruba padesátiletého, dozvěděli, že se po 20 letech vrací do své země s celou rodinou. Prý nezapadli. Více jsme se nedozvěděli, kdo ví, co se stalo. (18.11.2018)

Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018] (12.09.2018)