Žít

Výtečný film. Teda málem. Na škodu je prolog. Nic proti němu, má tu své místo i opodstatnění, ale do osmdesáti minut vybobtnal opravdu nemusel. Navíc má Akira nutkavou potřebu sdělit něco velkého, ale činí tak až přespříliš okatě a horlivě. Na druhou stranu je tu opravdu velké množství scén, které naprosto uzemní. Jenže jsou to jen jednotlivé momenty a ne celý film. A tu olbřímí stopáž tak neutáhne ani Akirovo režijní mistrovství, ani skvostný výkon Takashiho Shimury. Pro našince je však vyznění filmu svým způsobem velmi pozitivní. Může nás uklidňovat, že japonská byrokracie byla na počátku padesátých let stejně kafkovsky neprůstřelná a zkorumpovaná jako ta naše dodnes. Takže v tom nejsme (resp. nebyli jsme) sami. (03.07.2008)

Režisér menom Akira Kurosawa, mimochodom môj najobľúbenejší Japonský tvorca, ma neskutočne fascinoval svojimi samurajskými filmami, ktoré veľmi charakteristicky zachytávali život v pred-priemyslenej krajine Japonska. Kedy už staré zvyky a tradície pomaly upadali ale pre novú západnú kultúru neboli ešte dostatočne pripravené základy. Snímky od Kurosawa ako Shichinin no samurai (1954), Yojimbo (1961) či Tsubaki Sanjūrō (1962) patria k mojim najobľúbenejším filmom všeobecne. Ikiru je snímka ktorá je naopak radená do , vtedajšej, prítomnosti a sleduje život jedného frustrovaného úradníka, ktorý celú svoju kariéru a dalo by sa povedať, že aj mladosť presedel v kancelárií a v každodennej rutine, medzi papiermi, mu prebehlo 30 rokov života. Pravdepodobne by pokračoval vo svojom nudnom živote, keby sa nedozvedel, že má rakovinu žalúdka a do konca mu zostáva 6 až 12 mesiacov života. Psychicky sa položí lebo si uvedomí, že za svoj život nikdy nič nedokázal, nikdy nič v úrade nespravil, nikto si naňho nebude pamätať a jeho jediný syn sa už nevie dočkať, kedy sa dostane k jeho úsporám, keďže celý život tvrdo šetril, do krčmy nechodil a zbytočne na nič nemíňal peniaze. Takto sa v ňom niečo zlomí, vyberie si všetky úspory a vydá sa do prvej krčmy. Tam sa stretáva s jedným spisovateľom a rozpovie mu svoj príbeh. Spisovateľa filozofické vnímanie konca života hlavnej postavy natoľko dojme, že sa ho na jeden večer ujme a prefláka s ním celý večer. Opijú sa, navštívia podnik s hazardnými hrami aj za dievčencami sa pozrú. Chlapík však stále nieje spokojný a koniec sa blíži, tak sa rozhodne, že na úrade, kde pracuje, začne pomáhať ľuďom a nie ich posielať na úrady iné ako to je vo zvyku ešte aj dodnes. So svojim entuziazmom sa mu podarí v chudobnej štvrti sa mu síce podarí postaviť nový park ale bude ho to stáť veľa energie. Toto trvá asi 2/3 snímky. Potom hlavná postava umrie. Nasledujúca 3/4 hodina ktorá zostala je o dialógoch jeho kolegov na kare. Rozhovory sa začnú striedmo až nakoniec, keď si postupne spomenú čo všetko za posledné mesiace jeho života spravil pre ľudí, kolegovia prepadnú historickému plaču a sľúbia, že aj oni budú rovnako pomáhať ľuďom. Pozorný divák si však všimne, že film nekončí happyendom... ale svojim spôsobom tragicky vďaka ľudskej hlúposti, malichernosti a lenivosti. Herec, ktorý hral hlavnú postavu, uhral tak akoby mu išlo doslova o život. Bolesť ktorú prežíval jeho charakter musel cítiť aj on sám... Dal do toho neskutočné emócie. Ide o neskutočne podarený psychologický film, ktorý má aj dneska čo povedať. (13.12.2015)

Když tohle se těžko oceňuje v dnešní době, kdy je mnoho filmů o umírajících lidech, co si chtějí zbytek života co nejvíc užít a většina z nich je na jedno brdo. Žít je možná jakýmsi slavným "průkopníkem" (když to přeženu), ale čeho se tu dočkáme? Jen toho, co podobné filmy neustále kopírují a opakují. Kdybych nikdy žádný jiný film se stejným tématem neviděl, hodnotil bych výš. Jenže i když má Žít něco do sebe, pár silných scén (nejsilnější je asi ta, kde se v baru zpívá o umírání a Watanabe se rozbrečí) a skvělou filmařinu, i tak mi to nic nového nedalo a navíc se to strašně táhne. Fakt nechápu tu dvou a půl hodinovou délku, když obsahuje spousty zbytečně dlouhých scén. Objektivně za 3*, ale znova už bych si ten film jen tak nedal. (16.08.2020)

Akira Kurosawa, ktery se neodehrava ve feudalnim Japonsku a bez Toshira Mifuneho? Yeah. Hned je to o neco lepsi a celkove spravne zivotne smysluplne a duchodecky sympaticke. Je to ale take zabavnejsi? Vubec ne, nudne a rozvlekle je to stale uplne stejne jako 90% Kurosawovych filmu. Rozhodne jeden z nejprecenovanejsich oldschool reziseru, ktery pokud me presvedcil z 10ti jeho nejlepe hodnocenych filmu pouze 2x, neco neni v poradku a Akira u me skoncil. 5/10 (08.12.2010)

Tak koukám, že nejsem zdaleka sama, kdo jaksi nenašel pochopení pro poslední třetinu. Nejde o to, že by byl film příliš dlouhý, snad to "sezení" není ani špatně natočené, ale možná pro jiný film nebo na začátek. Po srdcervoucích scénách, které mu tady předcházely, působí přinejmenším vlažně. Ale s houpačkou je to stejně skoro za pět, skoro. (05.09.2007)