Toulavý pes

Moj prvy Kurosavov film, takze som vobec nemal potuchy, do coho idem. Bal som sa roku vzniku, co je nakoniec aj dovod mojho trochu vyssieho hodnotenia, ako by si film v mojich ociach zasluzil. Som rad, ze v roku 49 v tak vzdialenom svete ako Japonsko (myslene obrazne), dokazal niekto natocit kriminalku, ktora ma bavila aj 60 rokov po jej vzniku. Socialny podtext filmu pomohlo dostat sa na vyssi level ako klasicka mainstreamova krimi. (04.08.2008)

Keď sa povie film Noir automaticky vás napadne mĺkvy detektív s cigaretou v ústach, so slabosťou pre nejakú kabaretnú speváčku, ktorá je zároveň famme fatale a mrcha a ktorý vyšetruje obyčajný zločin na pozadí upršaného mesta. Aj napriek tomu že Túlavý pes nesie mnohé znaky tohto amerického žánru, nedá sa definovať ako úplne typický Noirový príbeh. Rovnako ako aj ostatné neskoré Kurosawové filmy s 50 rokov aj tento sa vysporiadúva z druhou svetovou vojnou a jej dopadom na život Japonských obyvateľov. Zločin je tu podmienený stratou batožiny z vojnového frontu a vrah spolu s postavou neschopného detektíva v podaní ako obvykle skvelého Mifuneho majú viacej spoločného práve vďaka vojnovým skúsenostiam. Vďaka tomu nastáva u detektíva porozumenie s vrahom, ktoré je umocnené poslednou scénou, kde obydvaja ležia vedľa seba, pričom každého čaká iný osud. Atmosféru mesta umocňuje všade prítomného horko a pot, ktorý steká vo veľkom množstve so všetkých ľudí, ktorý sa pred kamerou ocitnú. Ďalším výrazným prvkom je potom príchod dažďa, vďaka ktorému nastáva v prípade zlom a gradácia. Kurosawa po Opitom anjelovi znova spojil dvojicu svojich dvorných hercov Shimuru a Mifuneho a vzniklo možno nie najlepšie, ale rozhodne významovo a formálne výrazne dielo, ktoré má v Kurosawovej filmografií nespochybniteľné miesto. (29.07.2012)

Jeden z raných Kurosawových žánrových snímků, na kterém jsou už patrné všechny znaky typické pro jeho tvorbu. Chytré záběry kamery zachytávající detail a polocelek, pečlivý výběr herců a exteriérů, zachycení atmosféry. Velmi dobré zachycení poválečného japonského velkoměsta plného bídy a sociálního napětí a frustrace z prohrané války. V jednom bodu mi ale Kurosawa nesedí. Stopáž je přetažená, kdyby měl snímek 95 minut, bylo by to vzhledem k obsahu snímku zcela adekvátní. Každý jeden záběr kamery je příliš dlouhý, chtělo to odvážnější střih. Jenže tímhle neduhem je poznamenána celá Kurosawova tvorba. Jako detektivka je Toulavý pes jen průměrná záležitost, příběh je příliš jednoduchý a odvíjí se lineárně. Navíc filmový materiál je nepříliš kvalitní... Do nadprůměru film vytáhnou výše uvedené chytré záběry, Kurosawa například umí zachytit polední žár tak, že to dusno cítí divák přímo na sobě. Detailem tváře nebo pohybem je schopný Kurosawa o svém hrdinovi sdělit víc, než jiný režisér v několikaminutové ukecané scéně. Celkový dojem: 65 %. (17.01.2008)

Kriminálka bez jakýchkoliv zvratů a s velkým logickým kopancem si dala záležet na precizním vykreslení atmosféry, ale nedokázala se oprostit od nesmyslně afektovaných scén, v tomhle filmu nebrečely snad jen neživé předměty. Natočit to někdo jiný, je to průměrný film, v rámci Kurosawovy tvorby je to hodně podprůměrný film. (23.04.2016)

Méně nápadný a výrazný Kurosawa, zajímavý jednak rolí velmi mladého Mifuneho a jednak "standardně dobrým" výkonem Takashiho Shimury. Není to nejlepší, co jsem od tohoto režiséra viděl, přesto má "soucitný" příběh policisty, cítícího zodpovědnost za činy konané jeho ukradenou pistolí svoji náladu, poetiku a obsahuje několik pěkných rad do života. ■ "Leží tu jako dýně na zahrádce." (29.06.2011)