Ran

No už jsem párkrát viděl Kurosawu v lepší formě. Abych byl přesný tak vlastně vždy. Ran kromě toho, že je opět technicky a výpravně bravůrně zvládnutý, na mě nenechal žádnou výraznější stopu. Všechno ostatní, pro co Akiru mám rád mi u Ran chybí. A nejvíce asi atmosféra, která mě vždy dokáže dostat naprosto kompletně do snímku. U Ran jsem byl však jen čistým pozorovatelem a Japonský Král Lear mě prostě zase tak moc nechytnul. Teda v porovnání s ostatním Kurosawou samozřejmě. Men prefer sorrow over joy... suffering over peace! (29.08.2010)

Vizuálně moc krásný film. Nádherná výprava, překrásné scenerie, úžasná kamera. Na druhé straně dlouhá stopáž. Kurosawa měl film o hodinku zkrátit a nebylo by co řešit. Některé dlouhé pasáže se zdají být snad ještě delšími. Čili střihače střihnout za uši a všechny ostatní chválíme ;-) Jinak taky škoda, že se do zbroje postavilo tolik vojáků a přitom jsme neviděli žádnou pořádnou bitku ... (11.05.2009)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)

Spojení Shakespearova díla (tentokát Král Lear) s Kurosawovým pohledem opět vyšlo - přesto, starší Krvavý trůn je dle mého lepší. Největší problém v tomto snímku je kamera. Některé scény jsou vizuálně fantastické, promyšlené do nejmenšího detailu a se skoro až neuvěřitelnou kompozicí. Ovšem hned na to následuje scéna, ve které je přesný opak výše zmíněného. Nevím zda to je čistě můj dojem či jde o záměr, ale právě tohle neustále vytrhává z atmosféry jinak vynikajícího snímku. Také některé vedlejší party nejsou odehrány zrovna přesvědčivě, ovšem hlavní charaktery jsou bez výjimky zahrány více než slušně. K dokonalosti tu schází snad jen přítomnost Toshira Mifuneho. (11.01.2007)

První polovina tohoto hodně, hodně, hodně, hodně dlouhého snímku se mi fakt líbila. Otec rozděluje své panství mezi své tři syny a chce, aby spolupracovali. Ale jeden z nich se mu začne vysmívat. A tady mě Akira překvapil - místo toho, aby on byl ten špatný (jak by to bylo v normálním filmu) on jej chce jen varovat, že je pošetilý a že své dva syny nezná. Otec jej zavrhne, ale postupem času se ukazuje, že třetí syn měl pravdu… Ano, první polovina se mi opravdu líbila a až do té bitvy bez zvuku (pár minut slyšíme jen jednu melodii a vidíme bitvu) se mi Ran opravdu líbil. Jenže pak to začne být hodně utahané a to, co se dá vyřešit za pár minut, tady Kurosawa řeší skoro hodinu. Závěr mě potěšil (ne proto, že už to skončilo, ale ta myšlenka SPOILER! za vším zlem hledej ženu, mě vcelku pobavila. KONEC SPOILERU! Kdyby někdo prostříhal tento film tak o 40 minut, sahám po nejvyšším hodnocení bez váhání, takhle to bohužel nemůžu udělat. Ran má něco do sebe, bohužel ta délka je vskutku ubíjející… 80 %. (25.07.2012)