Sedm samurajů

Sice sem videl od Kurosawy jen tusim 8 filmu, takze to berte s rezervou, ale musim rict, ze tohle je jeho nejlepsi film. Coz ovsem porad bohuzel neznamena nakej ultra mega uchvatnej film. No ale vezmu to postupne. Hudbu vetsinou u Kurosawy kritizuju, ale tentokrat se poslouchat dala a misty tam byla i naka chytlava melodie. Jedinou vytku mam k zvukum, misty ve filmu proste uplne chybi a pak to pusobi divne. Co se tyce hercu, tak me mile potesilo, ze hlavni postava je plesata a ze vetsina hercu se chova celkem normalne, tj. nervou vzdy a vsude. Jedina vyjimka je Toshiro Mifune v roli magora, kterej se furt dementne smeje a nekde poskakuje, toho sem mel chut zabit. Jinak pribeh znam v podstate ze Sedmi statecnejch, ktery se mi libily vic. Problem je, ze v tomhle filmu je vse desne pozvolny. Nejdriv se hodinu hledaj samurajove. Pak se hodinu a pul pripravuje na utok banditu a cvici se vesnicane. No a v posledni hodince dojde na ten velkej utok na vesnici, kterej je asi nejvetsi zklamani. Jednak je tu porad minimum akce, vic se tu keca a vse je desne zmateny, ze si kolikrat ani clovek nevsimne a film uz zabira nekoho jinyho, protoze ten prvni umrel. Navic choreografie absolutne zadna, kazdej tu jen tak pobiha, jak kdyby meli v rukach naky placacky. A co se tyce delky filmu (videl jsem SE), tak ta je skutecne smrtici, tohle skouknout najednou je uz poradnej vykon, ale musim uznat, ze pri takle megalni delce sem se az zas tak extremne, jako u jinejch Kurosawovo filmu, nenudil. (18.09.2007)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)

Skvělá samurajská klasika, o mnoho přístupnější a lépe stravitelnější než třeba pozdější Kurosawův Ran. O příběhu v podstatě nemá cenu se zmiňovat, kdo zná základní dějový syžet Sedmi statečných (řekl bych, že snad každý:), tak ví na čem je. Jde spíš o ty rozdíly mezi tímto originálem a mým milovaným remakem. Tento film má o mnoho propracovanější scénář, což mi ale stejně neumožnilo, abych si hlavní postavy zamiloval tak jako ve Sturgesově opusu. Dobře vykreslení jsou tu sotva čtyři samurajové, zbytek jakoby scénárista úplně ignoroval a byly tu jen do počtu - naproti tomu, kdo aspoň jednou viděl onu westernovou legendu, tak si zcela určitě vzpomene na naprostou většinu těch borců, ne-li přímo na všechny. Také tu není žádný hlavní záporák (banditi jsou prostě banditi a s tím si musíme vystačit - Calvera rulez!), naopak zase hudba a především konec jsou si hodně podobné. To hlavní, čeho si na Sedmi samurajích cením nejvíc je, že i když film trvá skoro tři a půl hodiny, skoro ani na chvíli jsem se u něj nenudil a celou dobu se dost dobře bavil a s napětím očekávál každou další scénu (téměř každá má něco do sebe) a to je u tak starého a dlouhého snímku co říct. 90 % (24.01.2005)

80% - Právě jsem dokoukal nejdelší film v životě (dokud neuvidím Cestu do Ameriky) a nemůžu říct, že bych byl zklamaný nebo naopak nadšený. Na svou dobu muselo být Sedm samurajů převratné dílo s poutavým příběhem a vynikající akcí. Pro současného člověka vše vyzní obyčejně a tuctově. Neříkám, že by akční sekvence byly špatné, to vůbec, jsou pohledné i v této době, jen pro současníka ničím vyjímečné. Opravdu se musí k tomuto historickému klenotu přistupovat tak, že byl natočen před více než padesáti lety a vzhledem k tomu, že i přes 207 minut dlouhou stopáž jsem se nenudil, několikrát se zasmál povedeným vtípkům, kroutil hlavou nad japonskou uřvaností, jsem hlavně obdivoval na svou dobu opravdu vyspělý film... (27.10.2008)

Sedm samurajů je pokládáno za jeden ze základních stavebních kamenů akčního a dobrodružného žánru. Je to film, o kterém se obvykle mluví v superlativech a který je mimořádně vysoce hodnocen i filmovými fanoušky. Tak mi tedy vysvětlete, proč jsem se po jeho zhlédnutí cítil jako po celodenní šichtě v kamenolomu, a to jsem ještě snímek sledoval s přestávkou a navíc jsem viděl pouze sestříhanou 160minutovou verzi. Původní má o 43 minut stopáže navíc. Filmoví kritici většinou kladou Kurosawovo vrcholné tvůrčí období do 50. let, já naopak zastávám názor, že v 50. letech byly Kurosawovy práce sice odvážné, ambiciózní a kvalitou jednoznačně vyčnívající z šedi japonské dobové produkce, k režijnímu mistrovství se ale teprve dopracovával. Jeho samurajské výlety do dávné historie trpí divadelním hereckým projevem, který často přechází do nepříjemného afektovaného přehrávání. Místy až nesnesitelné je v tomto ohledu pitvoření Toširó Mifuneho v roli chvastouna Kikučija. Je zvláštní, že tenhle rys Kurosawových historických filmů ostatní přecházejí téměř bez povšimnutí. Se slavnějším americkým remakem Sedm statečných nakonec Akira v mých očích uhrál remízu, byť slabiny a silné stránky mají oba filmy někde jinde. Původní snímek vyznívá realisticky, žoldnéři nevítězí nad téměř šestinásobnou převahou díky výjimečným bojovým schopnostem, ale díky tomu, že se spojí s obyvateli vesnice a vycvičí je k obraně jejich domovů, naučí je taktice a ovládání zbraní. Naproti tomu americká verze je svižnější a zábavnější, má rozumnou stopáž a lépe vymodelované charaktery, po uši ale vězí v žánrových klišé a je typickou westernovou pohádkou o nepřemožitelných pistolnících vítězících nad padouchy. Na závěr si neodpustím jednu skeptickou poznámku. Vysoké hodnocení na ČSFD nesouvisí při tak velkém počtu hodnotících ani tak s vytříbeným vkusem jeho uživatelů, jako spíš s konformismem a multiúčty, protože kdyby tu bylo tolik estétů, vypadaly by filmové žebříčky poněkud jinak. Celkový dojem: 60 %. (30.08.2017)