Nebe a peklo

Ed Mcbaina som čítal za svojich študentských čias a vďaka mojím rodičom, ktorí mali slabosť pre detektívne romány som sa mohol dostať aj k jeho prvotine Kráľovské výkupné. Keď som potom na konci svojich študentských čias natrafil na Kurosawovú adaptáciu tejto knihy bol som na pochybách. Hlavne preto, lebo kniha ma oproti iným príbehom až tak nezaujala. Kurosawa, ale verný svojím témam rozohráva naozaj krásny a pekne vydramatizovaný príbeh zločinu. Podobne ako v Túlavom aj tu sa vyšetruje omyl, ktorý treba napraviť a ten je uspôsobený podmienkám naratívu a Kurosawovej metaforickej fascinácie, kde môže vidieť množstvo protipólov - deň a noc, chudobná štvrť - vila na kopci atď, vypovedajúcich o stave spoločnosti a stave postáv. Nebo a Peklo predstavuje vrchol Kurosawovej detektívno kriminálnej tvorby. Je istejší, v motívoch ucelenejší a v atmosfére všestrannejší. (05.06.2015)

Akira Kurosawa postavil svoj príbeh do viacerých rovín. Určite tou najsilnejšou je psychologická, ktorá panuje v prvej tretine. Tá atmosféra je napriek určitej divadelnosti silná, hutná a nervydrásajúca. Na pľaci ( izba hlavnej postavy ) je množstvo postáv a podobné režírovanie scén je vždy ozdobou každého filmu. Ďalšou rovinou je kriminálna, tá je však niekedy zbytočne popisná ( porady ). Celkovo snímok ponúka poctivý pohľad do japonskej spoloćnosti a rozoberá nielen únos, drogy, ale aj iným sposobom odvrátenú tvár a tou je honba za majetkom, prílišná ambicióznosť a firemné pomery na najvyšších miestach. Film bežal v našich kinách v roku 1964. (27.11.2017)

Nebe a peklo, zdary a porážky, obdivovaná smetánka a nikoho nezajímající plebs. Opačné protipóly, jež se s fatálními následky střetávají v ziskuchtivé společnosti, která lační pouze po majetku a postavení, na úkor upadávající kvality, morálních hodnot i bezcenných lidských životů. Kurosawa představuje zástupce jin a jang z nejrůznějších pohledů a tyto protikladné síly se zde ani trochu nedoplňují. Naopak, pouhé jejich náhodné přiblížení se stává semínkem zrodu absurdní zášti a nenávisti. Tengoku to jigoku je napínavá psychologická krimi, stavící na výborných hereckých výkonech a kvalitním scénáři. Laicky si troufám tvrdit, že to co vidíme v druhé půlce filmu je reálné zobrazení mravenčí policejní práce. (13.04.2012)

Spoustu let jsem tento Kurosawův film plánoval, včera si jej konečně promítnul - a je mistrovský! ____  19 minut skvělé firemní drama (jež přitom na pozadí pokračuje až do úplného závěru), 40 minut brilantně gradovaný sociální thriller o únosu, 50 minut precizní procedurální detektivka - a nakonec 30 minut bezmála špionážní thriller. Každá část má jiný rytmus, jiné inscenační prostředky a jinak rozmístěné důrazy na jednotlivé postavy. Dohromady ovšem všechny zaklapávají do komplexní kriminální mozaiky, která končí scénou, jakou bychom hollywoodském filmu nenašli. ____  Z hlediska vyprávění je ovšem fascinující nejenom zmíněné přesouvání akcentů mezi postavami, kdy se vedlejší postavy jedné části stávají dominantními další. Zvláštním případem je překrývání druhé dvacetiminutovky, kdy se prvních čtyřicet minut ukáže jako paralelní trajektorie vývoje jiné klíčové postavy, nejen vydíraného boháče Gondoa, který je shodou okolností nucen uvažovat o platbě pro něj likvidační částky za cizí dítě. ____  E-e, fascinující je i sama práce s časem nejen na úrovni trvání projekce, ale zejména dynamikou proměňujících se vztahů mezi trváním osnovy a trváním světa. Dlouhé soudržné dramatické bloky s výpustkami, extrémně sevřená křížová montáž ve vlaku, často achronologická a velmi eliptická mozaika vyšetřování - a pak skoro delirická sledovačka, která se jeví odehrávat skoro v reálném čase, ačkoli je mnohem rozsáhlejší... a právě pro neuchopitelnost trvání napínavá. ____  Musím ale říct, že za nejgeniálnější, ač snadno prohlédnutelnou kvalitou filmu je neuvěřitelně suverénní práce s inscenováním figur v dlouhých záběrech s neustále se proměňující prostorovou hloubkou. Kurosawa velmi hluboké záběry dokáže během několika vteřin elegantně proměnit v dusivě klaustrofobické planimetrické kompozice, případně klíčový okamžik nechá se odehrát v dálce bez nástřihu na emotivní detail. Herectví zdánlivě vévodí Mifune, jenž obsáhne nebývalou škálu poloh expresivity, aniž by přestal být věrohodný, ale síla je v doplňující se rozmanitosti hereckých přístupů. ____  Cinefilní, ahistorickou zkratkou řečeno je NEBE A PEKLO jedním z úhlů pomyslného trojúhelníku funkčně paralelních filmů... spolu se ZODIACEM (2007) a VZPOMÍNKAMI NA VRAHA (2003). Dejte si jej! (11.03.2023)

Kam až nezavály příběhy z legendárních McBainovych detektívek... do dílny velkého Akiry Kurosawy. Asi třikrát jsem měl na chvíli pocit, že mne další Kurosawův rozvláčný film nebude příliš bavit: během dlouhých úvodních titulků, když jsem si vzpomněl na zklamání z režisérova Toulavého psa, později, když byla v rámci únosu vykonána klíčová výměna, skončilo rodinné drama a po šťastném konci se film přesunul směrem k čistě policejnímu pátrání... a do třetice když se blížilo chycení pachatele a napjatou atmosféru na pár minut uvolnila šedesátková taneční hudba. Jenomže příběh měl i po všech zásadních zvratech a částkových happyendů stále co nabídnout. Kurosawa se nebojí plynule řecházet z psychologického dramatu do tradiční detektivky i zase zpátky, a po celý čas mu to funguje výtečně! Mravenčí pátrání plné výslechů a pomalé odkrývání stop včetně možných indicí za účasti kriminalistů i svědků bylo v druhé půli hodně napínavé a závěrečný dialog Gonda s pachatelem ve vězení na mne zapůsobil stejně silně jako momenty strachu o unešené dítě v první hodince filmu. Tradičně vynikajícímu Toširó Mufinemu sekundují další zdatní kolegové, hodně mne zaujal i Tacuja Nakadai v roli inspektora – navzdory svému původu na mne coby detektiv v civili působil příjemně "evropsky". Po tomhle filmovém zážitku se můžu směle přidat k těm, kteří zde Nebe a peklo označují za jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec. 90% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (29.04.2020)