Sanjuro

Ďalší  videný Kurosawov precízny filmový zárez na svojom konte, čo opäť poteší, keď už teda nič iné. Pomaly, ale už isto vyčerpávam všetky možnosti "rozprávkových" spoluprác - výnimočného režiséra so skvelým, dvorným hercom, pričom sa dosť obávam toho, ako to bude vlastne vyzerať potom, keď sa ich cesty už raz a navždy rozídu, a to mi skrátka pripomína niečo na princíp "domu bez okien" ?! Určite vyskúšam aj absencie Toširóa Mifuneho, no bude mi sakramentsky chýbať ! Tentokrát opäť nakrútil film o samurajovi, či poprípade o samurajských učencoch, len na trochu iný spôsob, než ako bývam možno doposiaľ zvyknutý, kde ale chvalabohu nechýba  tá potrebná dávka adrenalínu, no zároveň aj naivita vedľajších postáv. Našťastie sa svojou minutážou zmestil niečo málo nad 90 minút, kde sa oplatí vydržať až do samého konca, kedy si protagonista pre divákov prichystal jedno 'milé' prekvapenie. To ale ešte neznamená, že sledovanie dlhších filmov, by bolo nejakým strašným utrpením, proste nepohŕdam ani kratšími kinematografickými dielami zo strany progresívneho tvorcu, ktorých až tak veľa zase nemá, a preto si ich tak extra vychutnávam. (29.03.2022)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Tak prvních 40 minut jsem nevěděl, na kterou stranu mám odvracet zrak od televize, ale poté se to trošičku zlepšilo. Film jsem nakonec doukoukal a žádnou psychickou ujmu jsem nezaznamenal. Toširó Mifune byl fajn a dokonce nebyl vlastníkem naprosto debilní paruky, která mě u ostatních zúčastněných nepopsatelným způsobem vadila a chtělo se mi z ní dokonce i blít. Nakonec jsem v sobě zvratky přeci jen udržel. V noci bych nemohl oka zamhouřit, kdybych si teď nepostěžoval na samurajské „souboje". Akira Kurosawa mě těmito souboji totálně rozesmál. Nevím, zda to šikmá japonská oči vidí jinak, ale tohle přeci nemohl myslet vážně. Něco tak debilního bych se styděl vypustit do světa filmu dokonce i já. S ohledem na ubíjející první čtyřiceti minutovku nemohu dát jiné hodnocení než odpad! p.s. Velmi mi vadilo těch debilních 9 Japonců s kriplovskými sestřihy, kteří se táhli za Toširem, jako smrad za cigánama. (12.04.2013)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Nikdy jsem v sobě neměl tolik mladické nerozvážnosti, abych šel bonzovat na mocné šmejdy kvůli jejich korupčnímu jednání. Tutově by se to totiž obrátilo proti mně a skončil bych rozsekaný na malé kousíčky, stejně jako ti žlutí kluci, kdyby nepotkali Sanjura. Sanjuro je zkrátka báječný - špinavý, mazaný a ještě skvěle porcuje své nepřátele. Není však jediným pozitivem tohoto snímku, neboť třeba taková paní správcová svým pacifismem naprosto odzbrojuje. Také samurajské finále mne nadchlo, ale nemohu dát plný počet kvůli jisté naivitě příběhu, díky níž je příběh černobílý nejen díky kameře. Přesto jsou Odvážní mužové nejzábavnějším filmem, který mi pan Kurosawa osobně promítal před spaním. (19.10.2013)