Ochránce
Jódžinbó
Yojimbo - osobný strážca
Yojimbo
Yojimbo
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Jóko Cukasa, Isuzu Jamada, Daisuke Kató, Takaši Šimura, Hiroši Tačikawa, Eidžiró Tóno, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe (více)Obsahy(2)
Bezmenný ronin, samuraj bez pána, sa v roku 1860, na konci éry dynastie Tokugawa, túla krajinou, až dorazí do mesta, ktoré je rozdelené medzi dva zločinecké gangy. Keď predvedie svoju šikovnosť s mečom, vodcovia oboch znepriatelených skupín si ho chcú najať za yojimba - osobného strážcu. On sa však rozhodne poštvať ich proti sebe a oslobodiť tak mestečko spod ich nadvlády. V roku 1964 nakrútil Sergio Leone remake s názvom Pre hrsť dolárov s Clintom Eastwoodom v úlohe bezmenného pištoľníka. (STV)
(více)Videa (1)
Recenze (219)
Jedním z mých nejoblíbenějších Aeonů ve Final Fantasy X byl Jodžimbo. Vždy, když jsem viděl nádhernou animaci, kterou byl uvozen jeho nástup na scénu, popadla mě touha pustit si stejnojmenný Kurosawův film. :-) Hodně mi připomíná jeho starší snímek Lidé, kteří šlapou tygru na ocas; též je zde samuraj, který přechytračí všechny ostatní, bohužel je zde rovněž přítomno komično, které z Jodžimba dělá místy samurajskou grotesku. Zatímco hlavní hrdina je prohnaný, členové obou znepřátelených tlup sídlících ve městě, do něhož zavítá, jsou pitvořící se šašci, jejichž svár připomíná spíš nepovedenou klukovskou hru. Výtvor je to ale jinak vcelku zábavný, s kvalitními bojovými scénami a v dramatických momentech vhodně použitou hudbou. Silné **. ()
70%. Zatial som videl od Kurosawu 3 filmy, okrem tohto filmu i SEDM SAMURAJU (1954). Z nich sa mi najviac pacil RUDOVOUS (1965). Ochrance bol tiez dobry, avsak v strede filmu som sa zacal nejako stracat v deji, ale to asi bola moja a nie reziserova chyba, lebo som mozno v tej chvili nemal chut na takyto typ filmu ale nastastie netrval az 3 hodiny. Opät je tu skvely scenar, ako by mohol jeden samuraj zvitazit nad dvomi znepriatelenymi bandami, pricom som nedavno videl i vsetky 3 casti PRO HRST DOLARU (1964) a viac sa priklanam prave k tymto westernom s C. Eastwoodom... 12.03.2009 ____ Toshiro Mifune - (Sanjuro Kuwabatake / Samuraj) +++ Seizaburo Kawazu - (Seibei) +++ Shoichi Hirose - (Ushitora) +++ Tatsuya Nakadai - (Unosuke) +++ Produkcia: Akira Kurosawa +++ Hudba: Masaru Sato +++ ()
Tak na to jak jsem se na film těšil až konečně uvidím, tak musím konstatovat, že jsem byl hodně zklamaný. Tenhle film mě tak nudil, že jsem ho dokoukal asi až na sedmej pokus. Problém byl možná z mojí stránky, kde jsem čekal nějaký akční blockbuster, ale místo toho jsem dostal hodně nudných ukecaných scén a tři krátké akční sekvence, kdy ta nejdelší měla asi 30 vteřin. To není úplně ideální, když má váš film přes 2 hodiny. Film Yojimbo, což tedy v japonštině znamená „Tělesná stráž“ začíná pohledem na toulajícího se ronina, tedy samuraje bez pána, kterého hraje Toširo Mifune. Tenhle ronin se zatoulá do nedalekého městečka, které ovládají dva znepřátelené gangy. Ronin se tedy rozhodne, že se nechá najmout oběma soupeřícíma stanama jako jejich osobní ochranka a rozvíří mezi nimi spory, aby se gangy vzájemně pobily a obyvatelé městečka byly svobodní od jejich nadvlády. Nezní Vám tahle premisa nějak povědomě? No pokud jste viděli westernovku „Pro hrst dollarů“ s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, tak jste nepřímo viděli i Yojimba, jelikož se jedná o jeho přesný remake, který Sergio Leone vydal o tři roky později. Samozřejmě i na tenhle film najdete recenzi v tomhle seznamu. Dalšího remaku se tenhle film dočkal i se snímkem „Poslední zůstává“ z roku 1996, kde si hlavní roli zahrál Bruce Willis. V příběhu nečekejte žádné zásadní zvraty, protože příběh, který jsem vám řekl je defakto celý film. Z postav musí vyzdvihnout samotného ronina, kdy Toširó Mifune jako samurai Sanjuro je charismatický, tichý a když už občas promluví, tak se sice chová jak debil, ale má srdce na pravym místě. Tenhle dvorní herec režiséra Kurosawi nese celý snímek na svých bedrech, už jenom kvůli tomu, že vedlejší postavy jsou pro mě strašně nevýrazný. Nejlepší akční pasáž filmu byla ta, kdy Sanjuro bleskově zlikviduje šest stráží v nějaké věznici. Jenže problém je, že choreografie je relativně tragická, kdy se Sanjuro jenom napřáhne, máchne mečem dva metry od záporáka a ten jenom vyjekne otočí se a spadne. V lepším případě do někoho praští a začně z něj vířit prach, takže to skoro vypadá jako kdyby mlátil lidi klackem a ne ostrým mečem, který dokáže rozříznout maso jako máslo. Žádné pořádné cákance krve, žádné řezné rány nebo roztrhané oblečení, prostě nic. Ale pořád se musí počítat s tím, že to je rok 1961 a v té době to asi nešlo udělat tak elegantně jako ve westernech, kde si každej zastřelený kovboj rychle chytil prostřelenou ránu a sladl na zem. Přinejlepší mohli mít pod košily výbušnou červenou barvu, ale u řezných ran se to takhle jednoduše udělat nedá. Vizuální stránka filmu je opravdu úchvatná. Hlavně mě zaujaly ruční kamerový záběry, který v pohybu zachycují všechno, co se děje na plátně a dotváří tím krásnou atmosféru, kdy má divák pocit, že je skutečně součástí děje. Když vidíte tenhle záběr z dálky jak se Sanjuro sám blíží k bandě samurajů, tak si řeknete, že takových záběrů jste viděli ve filmech spousty, ale tohle je ten originál, od kterého to všichni okopírovali. Soundtrack je docela bída, protože ve filmu je buď dramatická hudba, kdy se k něčemu schyluje nebo akční hudba, ale obě jsou strašně monotání a jelikož se dokola opakují, tak vám za chvíli začnou lész krkem… nebo spíš ušima. Říkám to hlavně protože vím, že o 3 roky později tu v Dollarové trilogii Clinta Eastwooda vykouzlil Ennio Moriconne ohromující soundtrack, který ještě dnes každý westernový fanoušek zná, i kdyby ani jeden film z těchto špagety westernů neviděl. Filmu bych tedy na dnešní poměry dal známku 4.5, což je tedy v mém hodnocení – film u kterého jsem málem usnul, ale chápu, že v milníku kinematografie je tenhle film hodně opěvován, hlavně tedy jeho režisér Akira Kurosawa, díky kterému se inspirovali další filmaři, jako například George Lucas, který následně vytvořil jeho Magnum Opus Star Wars. () (méně) (více)
Yojimbo je výnimočný filmový zážitok dvojice ovenčených spolupracovníkov režisér Kurosawa / herec Mifune. Mifune si zahral samuraja, ktorý sa pripletie do dvoch gangov, keď ich chce poštvať proti sebe, tak hrá na dve strany, len aby spustil konflikt, bitku, krviprelievanie, ale stane sa to, že sa z neho stane štvaná zver, pričom nakoniec bude čeliť proti presile, ale jeho katana bude extrémne účinná. Obdivujem u Akiru prácu s čiernobielou kamerou + atmosféra, tvorca dokáže tie dve podstatné filmové zložky previesť do obdivuhodnej podoby. Je až bravúrne ako postava Toširá Mifuneho chodí z miesta na miesto, navštevuje obidva znepriateľené tábory, kde sa chce najať ako telesná stráž, buď k jednému, alebo k druhému gangu, popíja saké, stále niečo je ( ryžu ), má z toho neuveriteľnú pasiu, keď sa smeje na plné ústa, chytá si bradu, stále niečo namieta, je dôležitý, lebo každý v mestečku vie, ako dokáže zaobchádzať s katanou, tak si len tak nedovolia mu protirečiť, ale aj majster tesár sa utne a prídu krušné chvíle. Jednoducho majster Kurosawa u mňa trafil bezchybne klinček po hlavičke, veľmi pekne Vám za to ďakujem. ()
Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. ()
Galerie (26)
Photo © Kurosawa Production
Zajímavosti (26)
- Film byl remakován nejen jako Pro hrst dolarů (1964), ale také jako verze s Brucem Willisem – Poslední zůstává (1996). V té mimo jiné zazní i některé totožné hlášky, např. "bude to bolet", než hlavní hrdina poprvé zabije, nebo otázka "lepší, než tohle?". V tomto filmu je tak srovnáván Sanjuro (Toširó Mifune), používající samurajský meč, s revolverem, ve snímku Poslední zůstává je zase srovnáván John Smith (Bruce Willis), používající pistole, se samopalem Thompson. Ve snímku Pro hrst dolarů (1964) sice tato hláška doslova není, ale v průběhu filmu je srovnáván revolver, který používá Pončo (Clint Eastwood), s puškou, kterou preferuje Ramon (Gian Maria Volontè). Ve všech třech filmech nakonec hlavní hrdina dostane zdánlivě lépe vyzbrojeného antagonistu svou klasickou zbraní. (Lovec prasat)
- Poradcem pro bojové scény byl sensei Jošio Sugino, představitel Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū, což je jedno z nejstarších existujících japonských bojových umění, založené v 15. století. V roce 1960 bylo škole jako první v historii uděleno označení „Nedotknutelné kulturní dědictví“ (Intangible Cultural Asset) pro bojová umění. S Akirou Kurosawou spolupracoval sensei Sugino také na filmech Sedm samurajů nebo Tři zločinci ve skryté pevnosti. (alonsanfan)
- V jedné scéně předvádí samuraj neuvěřitelnou zručnost ve vrhání nožem, to když padající list nožem připíchne k dřevěné podlaze. Scéna se ve skutečnosti točila obráceně. “Předtím“ můžeme na listu vidět zářez v tom samém místě, kde jím “později“ projede nůž. (džanik)
Související novinky
Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze
Slavný western Sergia Leoneho Pro hrst dolarů, jenž je sám o sobě remakem samurajské klasiky Yojimbo Akiry Kurosawy, se dočká seriálového zpracování. Příběhu o potulném cizinci, který svým důvtipem… (více)
Reklama