Yojimbo

Tento film je pokládán za klasiku, ale musím říct, že mě nijak nenadchl. Všichni v tom městě jsou takové směšné figurky, kterých je člověku spíš líto, a když je pak sejme vychytralý chlápek, který to umí s mečem, nedochází k žádné satisfakci. Oč lepší je remake Pro hrst dolarů. Takže celkově spíš zklamání. (01.01.2012)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)

Rovnako ako pri Siedmych samurajoch platí, že "rovnooký" remake ma oslovil viac, ako originál. Je to tým, že prostredie divokého západu mi pripadá divácky atraktívnejšie a čiernobiela kamera príliš nepridáva na atraktivite historických japonských exteriérov. Za následok to malo fakt, že ma film nepohltil a tak som sa začal po čase v tých podvodoch a motivácii postáv strácať. Rovnako aj po tomto filme platí, že Kurosawove snímky z jeho súčasnosti sú mi bližšie, ako jeho samurajské eposy. Film a poňatie jeho hlavnej postavy nemali vplyv iba na špagetti westerny, ale určite z neho čerpali aj súčasní "postmodernisti" Tarantino a Rodriguez. 2. POZRETIE: Po pomerne podrobnom porovnaní zápletky Telesnej stráže a Pre hrsť dolárov usudzujem, že Telesná stráž nie je horšia. Je komplikovanejšia po všetkých stránkach, ale stále (na druhé pozretie) zrozumiteľná. 3.POZRETIE: Telesná stráž je o niečo lepšia, ako Pre hrsť dolárov a plné hodnotenie si zaslúži. (09.11.2012)

Zatím nejlepší film od Kurosawy co jsem viděl. Zároveň lepší než oba pozdější remaky s Eastwoodem a Willisem. Délka Hodina padesát je tak akorát v normě. Co mě nejvíc bavilo byla skvěle vykreslená atmosféra v městečku a hlavně úžasně zachycená podzimní nálada, úplně jsem z toho cítil takovou tu melancholii, kdy slunce svítí ještě jako v létě, ale fouká studený vítr. Krása :-) (22.02.2009)

Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. (19.08.2015)