Pearl Harbor

Vystříhat všechny sladkobolné romantické scény, nechat jen čirou akci a přechody mezi jednotlivými akčními scénami, a bude to za pět hvězdiček. Ale tohle? Je to romance? Je to válečný film? Takhle to není ani jedno z toho. Jako byste chtěli zkřížit psa a kočku. Tyhle dva žánry smíchat dohromady prostě nelze!! Pochopí to někdo? (15.12.2002)

US patriotismus v míře převeliké, láska obrovská a ke všemu díky milostnému trojúhelníku zašmodrchaná, herecké výkony nijaké a to celé zabalené v Bayově trademarkovém agresivním režijním stylu aneb kravina, která nakonec dopadla lépe než by se mohlo na první pohled zdát. Především díky úžasné scéně samotného náletu na přístav Pearl Harbor. První výraznější (a nikoli poslední) Bayův krok vedle. (26.04.2005)

Nejsem příznivcem amerického patriarchismu a patosu, ovšem tomuto filmu zvedám palec vzhůru. Souhlasím s názorem, že Michael Bay je jednička v natáčení akčních scén. Naopak bych si dovolil oponovat těm, kteří tvrdí, že filmu schází pořádný příběh. Díval jsem se vcelku pozorně a už jen to, že příběh je inspirován skutečnými událostmi mu dodává na opravdovosti. Ano, filmu by možná neuškodila kratší metráž, ale to by Američani nesměli být Američany...:-) (01.02.2009)

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně. (07.08.2012)

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha. (31.07.2017)