Černá kočka, bílý kocour

Málokterý film mně dokáže tolik naplnit radostí ze života jako právě tento Kusturicův kus. Cikánský temperament smíšený s dny plnými slunce, geniální hudbou, neskutečně pohodovou atmosférou, radostí ze života etc. Emir Kusturica má podobně jako například Jean-Pierre Jeunet (DELIKATESY, AMÉLIE Z MONTMARTRU etc.) zvláštní dar: udělat zábavnou fantasmagorii, která by držela pohromadě, byla dostatečně originální a přitom filmová; prostě, aby takto předložený materiál fungoval jako FILM, nikoliv pouze jako EXPERIMENT. Co si přát více? Snad jen více takových filmů. (19.09.2004)

,,Jebu tě! Žer hovna!" Tak mi moji milí přátelé z bývalé Jugoslávie rozšířili zase obzory. Tohle jsem totálně nečekal. Pravá nefalšovaná cigánská jízda plná spousty sprostých slov, alkoholu a černých hlav. K tomu všemu nádherný přenádherný soundtrack plný melodií a písní kočovníků, kteří to dotáhli až do našich krajin a bohužel se jim u nás zalíbilo. Všechno je to tak strašně energické, že i redbull s finskou vodkou je proti tomuto žlutá sodovka. Na další film od Emira Kusturice si už nejspíš nikdy čas neudělám, ale za tento skvost má můj respekt a uznání. Naposledy jsem se podobně zasmál u Diktátora(toho nového). 4* (12.07.2012)

Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. (28.08.2007)

Vůbec nevím, jak tuto šílenost hodnotit. Něco takového jsem ještě asi neviděla. Ve filmu se stále něco děje, a to ne způsobem zrovna klidným a tichým. Je to originální film plný absurdních scén, nabitý energií, kterou podporuje svižná hudba a je určen pro diváka, jenž nemá rád filmy „o ničem“. Za přílišnou vulgárnost a nechutné scény hvězdička dolů. (09.02.2009)

Co k tomu říci? Byla to smršť, která mě nabrala na rohy a už nepustila. Dílo plné elánu, bláhového veselí až bláznovství, protančených bot, všude překypujícího optimismu nakonec zalité omáčkou ze slunných dní. To je ve zkratce popis tohoto velice vytříbeného díla... V našem obvyklém vnímání něco naprosto nového, skoro nepochopitelného. Nekonečný kolotoč situací, které se zaplétají a rozplétají, čímž tvoří neuvěřitelnou směsici výbuchů smíchu a minimálně jednou znechucení (scéna s kadibudkou, při níž se mi chtělo takřka zvracet při živé představě dané scény ). To celé propojené temperamentní balkánskou hudbou, která mi tak imponuje a dodává to správné exotické kouzlo. Ona hudba je tu vždy a všude, někdy šílené kousky jako "Ja sam mala Pitbull Teriér" ( zřejmě takhle nějak to tam zaznělo ) nebo mistrovské skladby místní dechovky. Celý film bych ale rozdělila do dvou částí. První polovina měla jistý šmrnc, ovšem neustále jsem tak nějak očekávala víc. Vše se rozjíždělo a plynulo pomaleji, než bych si přála. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu zklamání a nepochopení. Už mne napadaly myšlenky, proč má snímek tak vysoké hodnocení. A ejhle! Pak ale netrvalo dlouho a jako když utne, děj se začal odebírat tím správným směrem. A proto nasajte tu kouzelnou atmosféru Balkánu a ponořte se do jedné z nejbláznivějších, nejveselejších a nejvtipnějších komedií, jaké se vám kdy mohou dostat do rukou. Emir Kusturica je prostě chlapík, který to umí setsakramentsky rozjet... (23.09.2008)