Zlatý podraz

Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž. (26.10.2018)

Více než mě znechucovaly lstivé praktiky vysoce postavených komunistů, kteří neustále tahaly za nitky dějin, mě znechucuje už přebytečná škála filmů, která se tohle období snaží zobrazit. Pro mě se dostavil největší podraz v okamžiku, kdy jsem zjistil, že můj oblíbenec Standa Majer je ve filmu jen na chviličku. Bez něho to není ani ta romantická “klišárna”, ani průměrný sportovní snímek o basketu. Je to nuda, která téměř nemá děj. (17.03.2019)

Výtečně zachycená atmosféra počínaje počátkem totalitního desetiletí 1938 - 1948 směřujícího k vyvrcholení v éře politických zločinů zejména první poloviny padesátých let zachycuje věci méně často zmiňované - deformace v odvětví vrcholového sportu. Invenčně natáčené a zvládnuté záběry basketbalových zápasů, pohnutá epizoda prvorepublikového trenéra košíkové v podání Stanislava Majera, perzekvovaná rodina třetirepublikového ministra (osobitě a výrazně pojednaná Janem Hartlem, jemuž zdatně sekunduje Alena Mihulová), jedna z nejlepších úloh Filipa Březiny a nápadité zařazení sportovního redaktora Jakuba Bažanta povyšují tento film mezi nejzdařilejší díla naší kinematografie posledních let vůbec po bok dnes již klasického ZÁTOPKA. Pochvalu zaslouží i výprava a stavby. (27.05.2023)

Děsivý a dramaturgicky velice zajímavý námět, který ale bohužel byl vytěžen jen částečně a bohužel ne tak kvalitně, jak si zasluhoval. Problém uvidím už v tom základním: postavách. Kromě té ústřední, jsem se nedokázal prokousat na dřeň ostatním charakterům basketbalového týmu. Velice mě potěšila postava Jana Hartla, kterého jsem si v dramatické rovině nesmírně vychutnal, ale tím pro mě výčet pozitiv pomalu končí. Neznalí historie se zde budou ztrácet, neb počítám, že bez informací typu: aktuálního letopočtu, nebo kdo to jsou ti pánové bez uniforem s označením na rukávu (pro neznalé: Lidové milice), čímž nám tvůrci naznačují, že přichází vítězný únor. Některé lokace, typu: Francie, doslova křičí umělostí způsobenou nedostatkem peněz. Nicméně, i přesto musím druhou polovinu filmu vyzdvihnout. Jakmile přijde strašák komunismu, děj nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a objeví se i několik až ironických politických vtipů. Bohužel, je to pozdě na zvýšení kvality k pěti hvězdám. Dokonce i na čtyři slunce. S výčtem řečených negativ a kladů, uděluji Zlatému podrazu tři socialistické odznaky z pěti a doporučuji jej hlavně novodobým, historii znalým jedincům. 65% (08.09.2021)

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)