Režie:
Radim ŠpačekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Filip Březina, Patrycja Volny, Zdeněk Piškula, Ondřej Malý, Alena Mihulová, Jan Hartl, Stanislav Majer, Jiří Roskot, Jan Mansfeld, Jiří Vojta, Martin Klapil (více)Obsahy(1)
Příběh o vášnivé lásce, basketbalu a životě ve stínu politiky. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženevě. Michelle je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (208)
Myslím, že ta basketbalová story si zasloužila lepší zpracování, tohle sice nebylo špatné, ale bylo takové poněkud neslané... Potěšil sympatický výkon Filipa Březiny. Zaujal mě (coby basketbalového fanouška) bývalý hráč a současný televizní expert Jirka Šebek v roli sovětského plejera, jenž měl důležitou roli ve finále ME. :-) ()
Více než mě znechucovaly lstivé praktiky vysoce postavených komunistů, kteří neustále tahaly za nitky dějin, mě znechucuje už přebytečná škála filmů, která se tohle období snaží zobrazit. Pro mě se dostavil největší podraz v okamžiku, kdy jsem zjistil, že můj oblíbenec Standa Majer je ve filmu jen na chviličku. Bez něho to není ani ta romantická “klišárna”, ani průměrný sportovní snímek o basketu. Je to nuda, která téměř nemá děj. ()
Technicky celkem zvládnuté, herci byli ucházející a solidní je i scénář, na kterém je znát erudovanost Jakuba Bažanta. Ale na mě to bylo příliš chladné. Kupříkladu zápasy, o které tu není nouze, diváka nedonutí, aby nároďáku fandil a radoval se s ním z vítězství. Přítomná komunistická buzerace působila oproti jiným dobovkám jako selanka a moc se nepovedla ani romantická linka, protože mezi Březinou a Patrycjou Volny byla nulová chemie. Jako exkurz do téměř zapomenuté sportovní historie film funguje solidně, ale od dramatizace jsem čekal přeci jen trochu víc. Nicméně českých sportovních filmů je jako šafránu, tak trochu nadhodnotím. 70% ()
Dejový zásah filmu je do veľmi ťažkého obdobia od roku 1938 až do roku 1951 a predstavuje nám príbeh, ako z rozprávky, skutočný príbeh najväčšieho povojnového úspechu československých basketbalistov (1946 Ženeva mastri Európy a Paríž 1951 finálova prehra so Sovietskym zväzom). Film bol spracovávaný ako príspevok ku stému výročiu vzniku Československa. Nie je veľa vecí na ktoré by sme mali byť hrdí z jeho histórie, ale športové úspechu to samozrejme sú. Predovšetkým na ľudí, športovcov, ktorí v tejto dobe nestratili svoju tvár. Film ukazuje, ako sa politika a politici snažili zasahovať do športového diania. Najmarkantnejší bol zásah prezidenta Zápotockého, ktorý lanáril v prospech Sovietov. Dostávame sa aj do role posudzovania režimov od nacistického až do komunistického, ale aj postoj jednotlivých ľudí v snahe s týmito režimami kolaborovať. Film je výborným dobovým stvárnením v ktorom sa prelína vojna, láska, dejiny a šport. Úžasné je, že herci ten basketbal skutočne hrali, pravdou je, že pol roka tvrdo trénovali, aby ich hra vyzerala vierohodne. Haly vo filme sú skutočnými kópiami hál v Ženeve aj v Paríži. ()
Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (24)
- Kožené míče, které jsou už dnes sportovní archiválií, si prý tvůrci nechali šít až v dalekém Kyrgyzstánu. (ČSFD)
- Londýnský double-decker má poznávací značku v provedení zavedeném v roce 1963, přestože se příběh odehrává v roce 1948. (Martin_L)
- Ve filmu byly použity archivní dokumenty zvukových záznamů ze skutečných zápasů. (ČSFD)
Reklama