Zlatý podraz

Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč. (27.10.2018)

Historické, české, sportovní, snaživé x zmatené, příliš ambiciózní, chladné. Myslím, že se autoři snažili o něco, ale bylo z toho nakonec..nic. S hlavními hrdiny jsem se vůbec nesžila, snad první soundtrack, který mě dráždil (co ta zremixovaná hymna?!), o sportovních výkonech nemluvím. Tolik o snaze českého filmu z posledních let. Škoda, tak zase příště. ..mám takový pocit, že kdysi asi říkali košíková, ne basket.. (28.10.2019)

Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore! (28.10.2018)

Vizuálně neuvěřitelně efektní, bohužel drajv obstarávala hudba a střih, nikoliv děj a jeho protagonisté. A to jde přitom o film zachycující velmi temné období, na události snad až příliš bohaté. Obsazení a výkony špičkové, jen kdyby to ještě secvaklo dohromady... Navzdory dvojici Špaček - Malý se druhá Pouta nekonají. 60% je možná trochu málo, ale přece tomuhle nemůžete chtít přisoudit rudou barvu?:) (18.06.2020)

Vyhrát titul mistra Evropy můžete i s bordelem v koučingu, bordelem v taktice a mužstvem ubytovaným v bordelu. Horší bude, až se do toho vloží rudý bordel.. Hudba se snaží dát drajv obrázkům, které ji ale neposlouchají a postavy neustále hrají signály, které má divák dávno přečtené. Jedna hvězda navíc ze šestky za variabilitu Smutného záběrů, které mě někdy úplně odvedly od toho, co se děje ve scéně. Nečekal jsem, že to někdy řeknu, ale Jakubu Bažantovi jde líp komentování basketbalu než psaní scénářů.. (09.05.2023)