Zlatý podraz

,,TRÉNOVAT MŮŽEŠ, ALE NEBUDE TO ZADARMO. TAK UŽ TO DNESKA CHODÍ…“ /// O komunistech, lásce a basketbalu. Pozor – ne lásce k basketbalu! Prostě o našem basketu v poválečnejch letech, o jehož úspěších jsem neměl tucha. Nejpoutavější je ta love story. Tomu ostatnímu chybí víc emocí. I když se komanči snažej… Možná by to chtělo přidat trochu optimismu. Příběh je totiž zajímavej, ale furt jen obžalovávat tu hnusnou komančskou dobu nestačí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Nebáli se své odvahy: Československý basketbal v příbězích a faktech“, kterou v roce 2014 napsali Jakub Bažant a Jiří Závozda, neznám. 2.) Rád si připomenu úspěchy našeho basketbalu. 3.) Rád si (také) připomenu úspěchy STB. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.04.2019)

Vizuálně neuvěřitelně efektní, bohužel drajv obstarávala hudba a střih, nikoliv děj a jeho protagonisté. A to jde přitom o film zachycující velmi temné období, na události snad až příliš bohaté. Obsazení a výkony špičkové, jen kdyby to ještě secvaklo dohromady... Navzdory dvojici Špaček - Malý se druhá Pouta nekonají. 60% je možná trochu málo, ale přece tomuhle nemůžete chtít přisoudit rudou barvu?:) (18.06.2020)

Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž. (26.10.2018)

Škoda. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo, ale asi musím říct to, co všichni. Nějak to nešlape, no. Zápasy vypadaly pěkně, u toho prostředního jsem Čechům doopravdy fandil, na konci mě u hymny zamrazilo - ale jinak tu po většinu filmu není nějaký dramatický tah. Romantická linka je tam úplně k ničemu, linka s otcem taky moc nezahraje. Tak akademický přemýšlím, jak to mělo být lepší - možná začít tím zápasem co je teď v půlce, naexponovat bromance mezi košíkáři a pak sledovat, jak jim komunisti lámou po návratu hřbety. Pak bych možná prožil i ten poslední zápas nějak emočně - ale teď jsem jenom tak krčil rameny. Je to fakt škoda, je mi líto producenta, co na tom nechal majlant, ale prostě to nějak nedopadlo. (05.09.2021)

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)