Kryštůfek Robin

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. (19.11.2018)

Hrdina, utahaný životem, se vrací do fantazijního světa svého dětství a připomene si, jak jsou rodinné hodnoty důležité a vůbec nejdůležitější. Typický Disney – nic, co by člověka překvapilo, ať už mile nebo nemile. Jde o naprostou tuctovku, na kterou si za pár dnů ani nevzdechnete, akorát to hezky vypadá a hrají v tom slavní herci. Asi jako když dostanete načančanou plyšovou hračku z nějakého módního animáku – chvilku ji taháte, ale pak se rádi vrátíte k nějaké své už umolousané plyšové kočičce, pejskovi nebo medvídkovi, protože oni mají svůj osobitý charakter. (15.05.2023)

Nečekaně jiný přístup než všechny dosavadní pohádkové příběhy z Disney universa. Dokonce bych si troufl tvrdit, že film cílí na dospělé publikum až s jakým si filozofickým nádechem a mystickou, která nutí k zamyšlení. Počáteční tempo je pomalejší a malinko se mi zdálo, že postava Robina bude tím slabším článkem, ale čím více se objevovaly zvířátka, tím byl příběh zábavnější a silnější. Někdo může mít problém s tím, jakým způsobem se zápletka odehrává v říši lidí a jak je propojena s pohádkovým lesem medvídka Pú. Sázka na vizuál postaviček a nahláškované dialogy tak milým způsobem byla trefa do černého. Od poloviny jsem byl několikrát dojatý a nebýt klišovitého závěru, který připomínal Peddingtona, určitě by Kryštůfek Robin vyzněl lépe. Nicméně chápu, že bylo nutné pobavit i malé děti.......7/10 (24.08.2018)

O sobě asi nemůžu říct, že jsem v dětství žral medvídka Pú. Ano, věděl jsem o něm, o oslíkovi a tygrovi, ale vychoval mě krteček, zajíc s vlkem a Bolek s Lolkem. Winnie the Pooh má cílovku dost nízko, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Až mě překvapilo, jak temnou atmosféru si dětský film dokázal vybudovat. McGregor je sázka na jistotu, ale celou show si pro sebe ukradl někdo jiný. ÍJáček, který je největším propojením se světem dospělých. Jde o milý film, ze kterého skoro necítím Disneyho. (06.08.2020)

Disneymu loni propadly všechny tři jeho žánrovky (Louskáček, v Pasti času) a ačkoliv mi to nejdříve bylo líto, zvláště kvůli McGregorovi, tak teď už jen doufám, že příští filmy podle známých pohádek (Aladin, Dumbo) budou přecejen vypiplanější pro širší cílovku (kterou u Kryštůfka Robina a Púa rozhodně nejsem) a nebudu se tak příšerně nudit. Vlastně nemám co chválit, čekal jsem feel good lahůdku podle příběhů, které jsem v dětství četl a za kterou je to i mimo čsfd vydáváno, ale eufemisticky musím konstatovat, že nedošlo k naplnění. Už od prvního traileru jsem nechápal formu, jakou jsou zvířátka přivedena k životu, což se posléze samozřejmě rozmělnilo, jelikož co po technické stránce samozřejmě nikdy není Disneymu co vytýkat. Ewan se snaží, ale má hrát pro mě tak strašně nesympatickou postavu, že to sráží veškerá snažení. Hayley Atwell je ve filmu málo, den předtím jsem si pustil díl Black Mirror s ní a ten doporučuji mnohem více, pokud je člověk vyloženě její fanoušek. Pro mě veliké utrpení, ten zajíc vypadá jak z Králíčka Petra, kterého doporučuji mnohem více. (14.03.2019)