Bílý ráj

V tom roce se Anny pro cizinu definitivně přejmenovala na Ondru a zachránila s Lamačem český film od první poválečné krize. KALOS film předcházel pozdějšímu Ondra-Lamač-Filmu, který založili v 30. roce v Berlíně. Což o to, Sašu Dobrovolnou nenávidíme všichni stejně intenzivně, ale je tu také fajnový Vladimír Majer, Lo Marsánová docela ujde, Machata hraje o něco lépe, než-li v Dámě a hlavnímu duu sympaticky sekunduje v závěru kvalitní Jos. Rovenský. Je vlastně dobře, že si ty loutky nakonec dohrál sám, protože seznámení po octu je na celý život. (13.02.2009)

Dosti by mě zajímalo, zda se ten, kdo zaplatil za hudební doprovod filmu, zbláznil, nebo je hluchý. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo pustit si zvuk, němé filmy sleduji běžně bez něj, v tomhle případě jsem tak učinila i s velkou chutí. Kritizovat Bílý ráj za pazgřivý hudební doprovod nelze, ta příšernost není součástí původního filmu. Odmyslíme-li si tradiční prvorepublikovou naivitu uměleckých děl, nezbývá než vyseknout Lamačovi hlubokou poklonu. Film je režijně naprosto brilantní, značně předběhl svoji dobu a do jeho dekády vzniku jej řadí pouze absence zvuku. Dlužno však dodat, že narace je natolik komplexní, že zvuk nikterak nechybí. Využití barevných filtrů není pouhou hříčkou režiséra, ale faktickým doplňkem děje. Lamač se snaží o čistou filmovou mluvu, hraje si s perspektivou i vhodným střídám celku a detailu. (22.10.2022)

Teprve film Bílý ráj, natočený s minimálními prostředky v zimních šumavských exteriérech, přinesl Lamačovi dlouho očekávaný finanční úspěch. Úspěch tím významnější, že přišel v době kulminující krize a znamenal nejen pro Lamače, ale i pro celé české filmovnictví povzbuzení k další práci. Lamač se jím rázem stal populární a náušnice jeho maminky již nikdy nemusely zachraňovat synovo filmové podnikání před bankrotem. (Luboš Bartošek: Náš film. Kapitoly z dějin 1896 - 1945, s. 112) // Skutečnost, že Lamačův film se krátce po svém nečekaně příznivém přijetí nejen u českých, ale také zahraničních distributorů stal rozhodujícím krokem směrem do budoucnosti, je v kontextu dějin české kinematografie jednou ze zásadních a rozhodně by neměla být zapomenuta, ani bagatelizována. Lamač, Ondráková, Rovenský, Majer, Speerger i Machatý ve svých hereckých úkolech naznačují, že dnes vysmívané "němé" herectví nestálo pouze na nonverbálních základech, ale že, vyžadoval-li to kvalitní scénář, odhalovalo také cosi jako hnutí mysli v krizových okamžicích lidského života. V případě Bílého ráje máme co do činění s filmem mimořádného tvůrčího zaujetí, s dílem vskutku ojedinělým. (24.09.2014)

Příjemně propracovaný film, na kterém si tvůrci očividně dali záležet. Suverénně vyprávěný příběh a kouzlo Anny Ondrákové nemůže pokazit ani těch několik tak trochu naivních, ale svým způsobem velmi kouzelných scén. Moc se mi líbil konec s Rovenského loutkovým divadlem a celá ta myšlenka, která se Bílým rájem vinula už od zboření skleněného zámku. (08.04.2021)

Jsem velmi mile překvapený poměrně civilním herectvím (na období němého filmu vskutku ojedinělý jev), zajímavou dějovou linkou, skvělou Anny Ondrákovou a Karlem Lamačem a zejména pak opravdu luxusní kamerou Otty Hellera, který některé scény snímá na svou dobu až experimentálně (zdvojené expozice, pohledy z okna interiéru na děj v exteriéru). Velmi mě rovněž nadchla myšlenka zfilmovaných metafor (např. Stavění vzdušných zámků). Navíc zasněžená krajina filmu velmi sluší.... Dlouho jsem už v českých luzích a hájích neobjevil takovýto skvost. (21.04.2021)