C. a k. polní maršálek

Film využívá již "klasické" zápletky z Gogolova Revizora. Vlasta Burian představuje penzionovaného vojáka, který přijede navštívit svého synovce a je tam mylně pokládán za polního maršálka provádějícího vizitu. Jedná se o jeden z prvních československých zvukových filmů, zvuk včetně hudby byl natáčen kontaktně. Zároveň vznikaly dvě další jazykové verze - francouzská a německá. Z filmu mám dojem hrozného amatérismu, je vidět, že se zvukovým natáčením neměl štáb žádné zkušenosti. Film je zásadní dílo naší filmové historie, ale jinak se mi nelíbil, Vlasta Burian mi svým projevem nikdy moc nesedl. (20.06.2010)

Vtipná zábavná komedie, která vychází ze záměny identity vysloužilého ritmistra Procházky (dobrý Vlasta Burian) za vrchního velitele armády, C. a k. polního maršálka. Procházka se ujme role nejdříve pro ukojení vlastních choutek a poté, aby se neprovalila pravá identita a získali se výhody pro jeho synovce, poručíka Rudiho Eberleho (Jiří Hron). A čiperná zábava začíná. Další zajímavé postavy: podpantoflácký plukovník Přecechtěl (Theodor Pištěk), velitel garnizóny, jeho panovačná žena (Helena Monczáková), skutečný velitel, ritmistr Géza von Medák (Čeněk Šlégl), špion, kterého jen tak náhodou odhalí Procházka, úlisný sluha Sepl (Jan W. Speerger) a Gustav Jennings (Eman Fiala) při obtížném zvaní na svoje vystoupení. Je to příjemně svižná komedie, kde všechno dobře dopadne, a nejlépe pro Procházku, který je navíc povýšen. (19.04.2010)

Vlasta Burian si dvanáct let po smrti monarchie odvážně tropí šprťouchlata z poměrů v rakousko-uherské armádě, ostatní postavy vyrábějí humor pro hospodyňky (paní Monczáková terorizuje uťápnutého manžela, důstojnický sluha omdlévá při spatření špiona etc.), k tomu jedna povinná romance a několik pěveckých čísel, mezi tím spousta vaty – a první česká zvuková komedie byla na světě a byl to panečku sukces. Ukoukat to celé je dneska spíš za trest, ale dávám tři hvězdičky z respektu k tomu, jak se autoři statečně poprali s možnostmi nového média (dokonce je tam i pár neumělých zvukově-obrazových gagů – a pak ovšem ten dojemný zvukařův výkřik „Pššt, ticho!“ zapomenutý uprostřed milostné scény). (20.05.2018)

Na jeden z prvních Filmů Vlasty Buriana jsem se velmi těšil. Bohužel to nedopadlo podle mých představ. Vůbec mi nevadí staré komedie, ale tohle byla ohromná nuda. Když si vezmu, že z tématu C. a K. si dá krásně střílet, např.Švejk. Tak je to prostě zklamání. Vlasta Burian sice dělá co může, zpívá, blbne, ale ani jeho přísný pohled nedokáže zvýšit mé hodnocení. (04.09.2012)

Vlasta Burian je skvělý, některé scény vtipné a povedené (třeba hned ta úvodní), práce se zvukem je mnohonásobně lepší než v o tři roky mladší Perníkové chaloupce (což je pro mě jenom důkaz, že Kmínek byl opravdu mizerný filmař) a navíc je to jeden z prvních českých zvukových filmů, ale i přes to všechno to v nejednom ohledu dost zestárlo. V prvních zvukových filmech sice bylo skoro až pravidlem, dávat do nich co nejvíc písniček, ale osobně mi přišlo, že jich je tu až moc a že vše jen zpomalují, což tomu nemůžu vyčítat, ale zároveň nemůžu popřít, že mi to ubralo na dojmech. Stejně jako mi ubíralo na dojmech (a to už tomu vyčítat můžu) jak jsou některé gagy zbytečně dlouhé, až se rozmělní a přijdou o vtip a co mi vadilo asi nejvíc je slabý příběh, který tu hodinu a půl má citelně problém utáhnout, Stojí za to to vidět, ale je dost lepších československých komedií z třicátých let... 3* (25.10.2023)