C. a k. polní maršálek

Přijde mi poněkud na pováženou, že skoro všichni vrchně komentující hodnotí tento film jako slabší, jelikož Burian poté natočil lepší filmy a že uniformy už jsou u něj ohrané a podobné věci. Sakra, tenhle film byl ale jeho první zvukový film, podle toho se k tomu musí přistupovat! Když už, tak by dávalo smysl kritizovat ty jeho pozdější filmy, ne tenhle. C. A k. polní maršálek mi přijde jako velmi příjemný snímek. V tom smyslu, že jsem se u něj vůbec nechytal za hlavu. Postava Vlasty Buriana není vůbec hloupá, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Je vlastně velmi uspokojující, když postavy, kterým máme fandit, jsou mnohem chytřejší, než ty, kterým fandit nemáme. To je dost svěží přístup i v kontextu pozdějších filmů. Navíc na to, že jde o třetí český zvukový film, tak působí mnohem přesvědčivěji, než československé snímky i o několik let mladší. Prkennost dialogů ostatních filmů té doby jsem přičítal jednak jiným typem dobového vyjadřování, tak nezkušeností se zvukovým filmem. Zde ale postavy pronášejí přirozené a úderné repliky typu "nezbývá nám nic jiného, než tu komedii dohrát až do konce". Replika, která by v sentimentálních pakárnách filmů o pár let mladších jistě nezazněla. Krom toho je snímek i poměrně dost vtipný a závěrečné rozuzlení mě moc potěšilo. Je nečekaně nestresující a osobnost skutečného polního maršálka je přesné opačná, než bych čekal a je super, že se film vyhýbá klišé, na což by měl snad i právo. Vše dobré přičítám tvůrcům, Karel Lamač a Václav Wasserman byli vládci i našeho němého filmu a úspěšně na něj navázali. Negativem filmu je určitě poněkud nadměrné množství písní, ačkoliv ta titulní je fajn. (11.04.2023)

Milý průkopnický film české kinematografie, jehož nedokonalosti vůbec nesnižuji kvalitu z požitku. I oko nepříliš pozorného diváka pozná znatelný přechod mezi němým a zvukovým filmem. Ze "studijního" hlediska to je však zajímavé pozorování. Stejně jako ranné výkony hvězd českého prvorepublikového filmu - Theodor Pištěk, Čeněk Šlégl, Jaroslav Marvan, Vlasta Burian aj. - tedy výborně poskládaná skupina herců, která se později potká ještě v mnoha filmech. (27.12.2008)

V roce 1930 explodovala v pražských biografech bomba jménem C. a k. polní maršálek. Že se jednalo o mimořádnou událost, která bezkonkurenčně drtila pomyslné žebříčky divácké návštěvnosti v pražských i mimopražských kinech, je bez diskuze. Lamačův film překypuje vtipem, situačním humorem, hýří originálními režijními nápady. Ale především nabízí vděčný ring pro Vlastu Buriana a jeho vodopád poťouchlostí, drobných impertinencí, neodolatelných průpovídek a brutálních frků, jimiž poráží již celé generace vděčných diváků. Stačí to? Jak komu a jak kdy. Leccos už nezabírá, něco je dávno passé a některé Burianovy vtípky naopak dokáží vyvolat smích i při dalších reprízách. Jedno je ovšem nezpochybnitelné – nekorunovaný král komiků tehdy dobyl trůn, kde sedí podnes. A plným právem. Haló? Feldruf klášterní tajemství... Musím oznámit, že nám chcípnul kanár, poněvadž měl nohu udělanou ze sirky, ergo protézu, vlítnul nám na kamna, škrtnul si vo plát a uhořel. Poklona uctivá, poroučím se. Jdu bumbat. (05.10.2008)

Zámena postáv ako obľúbená zápletka tej doby vo filme jedného muža, ako to už u Buriana býva zvykom. Svojimi dlhými výstupmi a grimasami nedá veľkú šancu ostatným na pritiahnutie pozornosti. Keďže je to jeden z prvých zvukových ČS-filmov, tak netreba celkom odsúdiť slaboduché dialógy, ale nedá sa povedať, že by som sa bavil. (19.07.2013)

Opět zápletka založená na záměně osob. Vlasta Burian byl co by voják penzionován kvůli posměšné písničce, která se týkala polního maršálka. V hospodě ji přezpívá svým přátelům. V civilu se necítí dobře a tak navštíví svého synovce Rudiho, který slouží na ruských hranicích. Od této chvíle se rozjede kolotoč komických událostí zapříčiněných Burianem, který se převlekne do uniformy polního maršálka, protože jí prostě nedokázal odolat. Krásně působí atmosféra starého Rakouska. (30.09.2009)