Ducháček to zařídí

Ducháček opravdu umí vše zařídit - s notnou dávkou humoru a nezištné lsti - a dokáže přitom náramně zvednout mandle nejedné osobě, avšak ve výsledku mu mohou býti všichni vděční. Ducháček je hereckým koncertem Vlasty Buriana, který byl v tomto případě spíše upovídaný a nesázel tak moc na fyzické herectví jako u Přednosty stanice či U pokladny stál... Nejvíce mě pobavily scény s pitím vína a černohumorně laděnou aukcí majetku. Měl jsem snad jen subjektivní problém s rodinou Rispaldiců, kteří byli opravdu jedna velká nevděčná a snobská banda, která měla opravdu velké štěstí, že narazila právě na Ducháčka. (17.01.2021)

Líbí se mi, jak je Vlasta Burian vlastně vedlejší postavou, ale tím, jaký je, se dostává dokonale do popředí a všichni ostatní jsou jim upozaděni. Ale to vůbec nevadí, protože on ten film prostě utáhne a některé jeho hlášky jsou prostě neskutečné. On měl prostě talent od boha, a tak i z takové zápletky udělá skvělou komedii, a to i když by s jiným hercem byla místy naprosto blbá. (14.01.2015)

JUDr. Faukner svou zamilovaností zruinoval sám sebe a jedině loajální vedoucí jeho advokátní kanceláře Jan Damián Ducháček po lehce diktátorské prosbě (Faukner: "Ducháčku! Za půl hodiny bude ten obnos ležet na tomto stole" Ducháček: "A kdo ho tam dá?") může vše zachránit. S řádně prořízlou ústní dutinou hlavního představitele jistě nebude těžké peníze sehnat ("Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš parmární účet nedal... Nedal. Že jsem uhod.") (23.12.2008)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)

Po U pokladny stál patrně druhý nejvtipnější Burianův film, přesto jednu hvězdu strhávám... Protože až pár Burianových fórků nebyla ona protivná aristokratická rodina vůbec potrestána, když tedy nepočítám vytrhnutí chlupu z brady Gampeové. A přitom ta stará existence by si taak zasloužila, aby chvíli máchala s hadrem a vytírala podlahu, a Ervínek si taky mohl hodit brigádu v nějakém tom předválečném JZD, vídle a kolečko s hnojem by mu náramně slušely. No a Adina alias Žili by mohla máchat s hadrem spolu se starou existencí, neboť jí nechybí jedna zásadní vlastnost, kterou má mít správná uklízečka - totiž protivnost. (29.12.2014)