Hovory s TGM

Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno. (17.10.2018)

Moc jsem se zrovna nehrnula, abych tento snímek viděla. Čekala jsem, že to bude šíleně formální a zkostnatělé, jako zatím všechny pokusy o nahlédnutí do střev první republiky - ale naštěstí nebylo. Pavla Kosatíka miluju jako spisovatele, ale ruku na srdce - scénáře mu zrovna nikdy moc nešly, tenhle je asi nejpovedenější. (18.11.2019)

Výnikající film ke 100. výročí vzniku Československé republiky. Upřímně jsem byl původně zaskočený, že Karla Čapka (mého velice oblíbeného autora) bude hrát Honza Budař, přece jenom mám v paměti Josefa Abrháma, oba jsou úplně jiní. O to víc jsem byl překvapený, jak věrohodně Honza Budař spisovatele Čapka ztvárnil. Na filmovém plátně nebyl Jan Budař, ale Karel Čapek. A není divu. Na brněnské premiéře v kině Scala, která se odehrála 28. října 2018 a které se zúčastnili hlavní představitelé, nám Honza Budař sdělil, že Čapka poměrně dlouho studoval, přečetl řadu jeho knih, dokonce několik týdnů psal perem a chodil po místech, které měl Čapek rád. Výsledek je tak excelentní (31.01.2019)

Projekt, který budil dost velké obavy a vypadal poněkud kontroverzně dopadl nakonec velmi dobře, což mi bylo jasné, už když jsem si poslechl rozhovor Lucie Výborné s Janem Budařem (doporučuji!). Jedná se o velmi důstojný dárek ke stoletému výročí republiky a jsem rád, že něco takového vzniklo. Jasně, forma nesedne každému a zdaleka vše se nedá pochytit napoprvé. Však bych si potřeboval dát ještě aspoň jednu projekci. Ale ten film je prostě funkční, jemný, inteligentní a důležitý (děkuji kolegu patrikusovi, že mi to sebral z úst.) A určitě to pro tvůrce nebyla jenom ,,nějaká práce´´ (opět doporučuji rozhovor s Janem Budařem), což je dost vidět. Prostě, díky. (08.03.2019)

Výborná konverzačná dráma, divadelne minimalistická, ktorá si vystačí s málom. Herci sú super, historicky uveriteľný so zaujímavými dialógmi, kde sa Masaryk a Čapek trošku deidealizujú, resp. ukazujú, že aj taký velikáni sú len ľudia. Menšia stopáž, trúfam si povedať až príliš malá robí ale svižný dojem, ktorý nezačína nudiť. (27.02.2019)