Reklama

Reklama

Hovory s TGM

Trailer
Česko, 2018, 80 min (Alternativní 73 min)

Obsahy(1)

Toho dne na podzim roku 1928 jsou dva symboly československé demokracie na vrcholu, stejně jako celé Československo. Kniha, která vznikala celý rok a která má národu představit jeho prezidenta, je hotová. Karel Čapek vyhledá v zahradě zámku v Topolčiankách Masaryka. Chce mu nabídnout část honoráře za knihu jejich hovorů, která vzniká k 10. výročí mladé Československé republiky. Prezident ale není v dobrém rozmaru, jeho dcera mu totiž zakázala knihu vydat. Toto setkání nebude snadné. Čapek sice spěchá, celou situaci nemůže ale nechat bez odezvy a nechává se zatáhnout do vzrušené debaty. Debaty o dcerách, o světě, o politice i politicích, o Češích, o lásce a o ženách. Masaryk ukazuje, že není pouze tatíček zakladatel a chladná ikona z učebnic, ale muž z masa a kostí. Vedle svých dějotvorných myšlenek a světonázorů odhaluje i schopnost vysoké politiky či dokonce intrik. Hovoří mimo jiné o svém mileneckém poměru a znovuobjevené sexualitě. Střet dvou velikánů z různých generací má výbušný potenciál, přestože jejich jedinou zbraní jsou vycházkové hole a slova. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (183)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno. ()

sofiapetra 

všechny recenze uživatele

Moc jsem se zrovna nehrnula, abych tento snímek viděla. Čekala jsem, že to bude šíleně formální a zkostnatělé, jako zatím všechny pokusy o nahlédnutí do střev první republiky - ale naštěstí nebylo. Pavla Kosatíka miluju jako spisovatele, ale ruku na srdce - scénáře mu zrovna nikdy moc nešly, tenhle je asi nejpovedenější. ()

Reklama

Roman Albach 

všechny recenze uživatele

Výnikající film ke 100. výročí vzniku Československé republiky. Upřímně jsem byl původně zaskočený, že Karla Čapka (mého velice oblíbeného autora) bude hrát Honza Budař, přece jenom mám v paměti Josefa Abrháma, oba jsou úplně jiní. O to víc jsem byl překvapený, jak věrohodně Honza Budař spisovatele Čapka ztvárnil. Na filmovém plátně nebyl Jan Budař, ale Karel Čapek. A není divu. Na brněnské premiéře v kině Scala, která se odehrála 28. října 2018 a které se zúčastnili hlavní představitelé, nám Honza Budař sdělil, že Čapka poměrně dlouho studoval, přečetl řadu jeho knih, dokonce několik týdnů psal perem a chodil po místech, které měl Čapek rád. Výsledek je tak excelentní ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Projekt, který budil dost velké obavy a vypadal poněkud kontroverzně dopadl nakonec velmi dobře, což mi bylo jasné, už když jsem si poslechl rozhovor Lucie Výborné s Janem Budařem (doporučuji!). Jedná se o velmi důstojný dárek ke stoletému výročí republiky a jsem rád, že něco takového vzniklo. Jasně, forma nesedne každému a zdaleka vše se nedá pochytit napoprvé. Však bych si potřeboval dát ještě aspoň jednu projekci. Ale ten film je prostě funkční, jemný, inteligentní a důležitý (děkuji kolegu patrikusovi, že mi to sebral z úst.) A určitě to pro tvůrce nebyla jenom ,,nějaká práce´´ (opět doporučuji rozhovor s Janem Budařem), což je dost vidět. Prostě, díky. ()

bari68 

všechny recenze uživatele

Výborná konverzačná dráma, divadelne minimalistická, ktorá si vystačí s málom. Herci sú super, historicky uveriteľný so zaujímavými dialógmi, kde sa Masaryk a Čapek trošku deidealizujú, resp. ukazujú, že aj taký velikáni sú len ľudia. Menšia stopáž, trúfam si povedať až príliš malá robí ale svižný dojem, ktorý nezačína nudiť. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (12)

  • Natáčení filmu probíhalo nejen na topolčianském zámku, ale rovněž na zřícenině hradu Hrušov. (majky19)
  • Film měl být původně hotov pro distribuci v březnu 2018, vzhledem ke klasickým posunům v rámci přípravy natáčení nakonec bylo rozhodnuto, že snímek bude uveden do kin 18. října, tj. v den, kdy byla oficiálně prohlášena nezávislost československého národa. (majky19)
  • Jan Budař se pro roli Čapka připravoval s perfekcionismem sobě vlastním, přečetl desítky knih, byl na místech, kde se Čapek pohyboval, začal psát pravou rukou (je levák) a odpojil se i na čas od světa a komunikace. Děly se mu podle jeho slov i metafyzické zážitky, kdy se napojoval do té míry na autora, že cítil, čím spisovatel procházel při umírání, což mu vyplavilo mnoho emočních zranění. (sator)

Reklama

Reklama