Creed II

Chcel som dať menšie hodnotenie, ale akosi sa ten film od polky prebral a stal sa rovnakým kvalitným filmom ako je prvý diel. Séria Rocky už toľko toho ponúkla, že už vymyslieť príbeh, ktorý by nebol otrepaný je naozaj ťažké, preto Creed dvojka skĺbila udalosti s Rockyho dva, tri a hlavne štyri, na ktorú sa tu najviac odkazuje. Adonis Creed je už tento krát šampión, ktorý už ma niečo za sebou, zakladá rodinu ako Rocky v dvojke, prehráva zápas v polke filmu ako Rocky v trojke a v závere vyhráva nad Dragom ako v Rocky štvorke. Ako vidieť nieje tu nič, čo by tu už nebolo, no Creed alebo Michael B. Jordan vie potiahnuť film a na druhu stranu mu tu mentorsky stále kryje chrbát Rocky, ktorý vždy vie čo ma povedať v dôležitých okamihoch (a stále to znie super, nie trápne). Oproti jednotke mi tento krát prídu lepší Creedový vyzývatelia, ktorý lámu všetko okolo seba a čo je najdôležitejšie a na čom film stojí - jeden Drago už jedného Creeda zlomil. Lundgren ma v roli Draga potešil a nebyť tu jeho na opačnej strane, zrejme by ma to toľko len tak s nejakým neznámym súperom nebavilo. V skratke povedané, je to opäť kvalitne natočená športová dráma, ktorá je tento krát osobnejšia, viac prepojená s Rockyho sériou a podobne akčne nabuchana ako štvrtý diel. Hudba od Göranssona mixnuta Contiho legendárnym motívom je znovu fantastická. Obľúbený soundtrack: Wheeler Fight, Drago's Walk Out, It's Your Time. 90% - 5* (26.11.2018)

Z filmu Creed II (2018) mohla vzniknout stejná pecka jako Rocky IV (1985), ale bohužel se to nepovedlo. Snímek je zbytečně dlouhý a ztrácí tempo. Ivan Drago (Dolph Lundgren) měl dostat mnohem větší prostor, aby dovyprávěl svůj životní příběh a chyběla alespoň malá pěstní konfrontace s Rockym (Sylvester Stallone). Brigitte Nielsen byla také docela nevyužitá. Trénik Adonise Creeda (Michael B. Jordan) v poušti se povedl. Skoro to vypadá, že Rocky Balboa se definitivně loučí, protože v boxerském ringu naučil mladého Creeda vše podstatné. (13.02.2019)

Špatné tvůrčí rozhodnutí, kdy film urputně v hlavním proudu drží linie, kde už prakticky vše bylo řečeno a to opravdu zajímavé slouží jen jako křoví. Creed II se určitě v sérii neztratí, ale je podobně nadbytečným komentářem k důležitosti rodiny, jako byl v rámci Smrtonosné zbraně čtvrtý díl. Osobně bych byl mnohem raději, kdyby místo Creeda II vznikl Drago I. V jejich příběhu byla opravdová síla konfliktu i motivace k tomu, aby postava něčeho dosáhla, což by rozhodně stálo víc za vyprávění než story o klukovi, který sice získá titul, ale pořád má pocit, že to není dost. Koho to upřímně zajímá? (24.02.2019)

Čtvrtý Rocky je totální kult. Hudba, strhující trénink, sovětská mašina Lundgren, urputný Rocky, neskutečný feeling. Po letech je radost sledovat zšedivělého Lundgrena a Stalloneho ve společných scénách. Jenže tady začíná první zklamání. Mohly to být scény ikonické, mohly mít vnitřní napětí, ovšem nemají. Velká škoda. Ale postupně. Synek legendárního Apolla právě urval vysněný titul šampiona v těžké váze. S partnerkou se chystá na roli otce, navíc ji požádal o ruku. Jenže v mrazivých podmínkách trénuje nám dobře známý zahořklý Rus svého syna. Cíl je jasný: pomstít se a získat zpět zájem upjaté domoviny. Mezitím nás ovšem čeká spousta vaty, která tak úplně nechutná. Adonis bojuje s touhou pomstít otce, zároveň se utápí v mdlých rodinných hodnotách (vážné pasáže – žádost o ruku, starost o dítě, vnitřní rozbroje boxera – úplně nefungují), které navíc ukusují velkou část stopáže. Asi proto ty konečné tři hvězdy. Na druhou stranu klobouk dolů nad scénářem (opět se na něm podílel sám Stallone), protože návrat Ivana Draga na scénu je předložený bez pitomých berliček. A také nad samotnými souboji, které udrží divákovu pozornost. Choreografie je velmi solidní, rány dobře mířené a efektní. Když zazní tradiční znělka, je to radost. Potěší i burácivou černošskou muzikou nabitý soundtrack. Nostalgické odkazování k předchozím dílům ne vždy funguje, ale neruší. Celkově jde o produkt přizpůsobený naší době, Sly naštěstí dál sype moudra a utvrzuje, že až tenhle chlapík jednou nebude, bude to sakra zlé. (20.02.2019)

Taxe má fundovaná predickce po prvním Negrorockym naplnila, satanžel s ne až takovým koncem, jaký jsem si vroucně přál. Ten nesympatický a totálně kožený mouřenín to zase rozchodil a Dragovci si uřízli ostudu i během Teplé války, tentokrát před Putinovým politbyrem. A je z toho jen leklý pokus o rymejk klasiky, která měla nesporný náboj a motivační drajv, až po ní nejeden gaučový olympionik zatoužil vyběhnout na Sibiř, popřevracet pár traktorových pneumatik, potahat pár klád a dát děsně na piču nějaké nasteroidované gorile. U tohohle prostě jen dopijete lahváče, hlasitě říhnete a otočíte se na druhý bok, protože toho necharizmatického vybouchaného negra máte od počátku úplně v prdeli, víte, že váš favorit ho za taťkou stejně nepošle, a dělnická moudra kolem z posledních sil pajdajícího pouťového filosofa s kontuzí mozku, dědy Silvestra, už jsou po těch letech kapku vyčpělá a spíše serou, jakož i hudební podkres dementních básniček, urputně recitovaných čokoládovými astrofyziky. Nicméně, bylo to o půl tuny otravných rodinných hovnot lehčí než ta první sračka, rohování vcelku ušlo, jako vždy sympatický Áda do toho ghetta vnesl i špetku nostalgie a šarmantně podržel šouravému Slájovi infuzní stojan, tudíž taková napuchlá omlácená trojka se zlomeninou horního oblouku se z toho vytřískat dá, navzdory mrazivému hororovému momentu ve druhé půlce. Exhumovat totiž bývalou alfazlatokopku Brigitu, která v kremačním věku dorostla do vskutku děsivého androgynního babochlapa, z toho tak trochu udělalo Rocky horror picture show a zombie apokalypsu. (26.11.2018)