Potvora

Dominantní potvora vystupňovaná až do úplně nechutných rozměrů. Nechci tím říkat, že je to naprosto nereálné, ale v té podobě, která byla ukázaná ve filmu to bylo podle mě trochu černobílé.Což může mít i své výhody, ukáže to extrém celého problému, což asi člověka zasáhne hlouběji, než nějaká "umírněnější verze".Vzhledem k tomu hodně vygradovanému pojetí mi ale přišlo trochu nesmyslné, že by to opravdu takhle mohlo dopadnout, ale každý jsme jiný a do hlavy nikomu nevidím :) Na druhou stranu, to co film prezentuje je silné téma, naprosto reálné a hodně děsivé. Mrzí mě, že postavy byly charakterizovány několika rysy a že se o nich člověk nedozvěděl víc, možná by to pomohlo vysvětlit víc jejich chování, takhle se z nich staly trochu jen postavičky "sobecká, dominantní, namyšlená mrcha" a "zmatený, hodný, submisivní týpek". Taky tedy rozhovory byly někdy trochu přihlouplé, ale film jsem viděla s titulkami, tak možná byla chyba někde v překladu :) (Tím nechci znehodnocovat titulky, jsem za ně samozřejmě moc vděčná.) Líbil se mi hudební doprovod, který byl jen v opravdu vypjatých scénách, kde jim dával vyniknout kdežto jinde ve filmu hudba chyběla. A severská studená bezvýchodná atmosféra byla taky fajn. Za vidění film stojí, ale znovu se na něj asi spíš nepodívám. Za mě to jsou tři hvězdičky. (11.08.2018)

Prvotní dojem byl, že ona je mrcha a on je blbec, ale pak mi došlo, že takhle snadné to není. Každý chlap musí počítat s tím, že pokud se k němu ženská nastěhuje, začne jeho dosavadní příbytek a nakonec i jeho samého utvářet k obrazu svému. A podle mě je to takhle v pořádku, ale nesmí to překročit únosnou mez. Touto optikou pak pro mě Maria ale není potvorou. To spíš jen Rasmus je submisivním troubou, který nedokázal jasně vytyčit mantinely i když pro to měl prostor a proto dopadl tak, jak dopadl. Díky realistickému pojetí a civilně vystupujícím hercům pak celek působil hodně nepříjemně, myšleno v dobrém. Možná se to dalo trochu víc vyšponovat, ale zase člověk nesmí být nenažraný. 75% (28.07.2018)

Ve filmu je vyobrazena žena se silnou hraniční poruchou osobnosti, a narcisticko-hysterickou poruchou osobnosti. A muž je klasický případ hraniční poruchy osobnosti také, protože si své hranice neumí pohlídat. Zároveň je klasickým případem chlapa, který bere jako hlavní ve vztahu sex, a nechá se tak snadno manipulovat ženou, která ví, že muži sex mají rádi. Rozhodně v tomto filmu nevidím chybu jen na straně ženy. Muž, který si neumí uhlídat své hranice, a uvědomit si, co je a není pro něj zdravé, je rozhodně mimo také. A nechci si představit život dítěte v takto pokřiveném vztahu - kdy pokřivení jsou oba partneři. Zdravý vztah není postaven jen na sexu, ale na vzájemném porozumění, vzájemném respektu a svobodě. A pokud tohle někdo neví, tak si nemá na co stěžovat. Muž sám skočil do jámy lvové. Tyto poruchy vznikají už v raném dětství, většinou jsou přebírány od rodičů. Jedinou cestou léčby společnosti je začít od sebe... (16.11.2021)

Hlavní "hrdina" Rasmus mi byl ze začátku celkem sympatický,ale jen do doby než si do svého bytu natáhl tu sociopatku Marii která mu obrátila život naruby.Nejdřív se zbavila jeho věcí když ho donutila aby prodal svá cédéčka a další osobní věci,přestavěla celý byt a zavedla kalendář kam se psalo kdo,kdy a s kým půjde ven a barvami se značilo důležitost dané akce a tím celkově mládence odřízla ta "umělkyně" od svobodného života a ze spontálnosti se stalo nedostatkové zboží.Tak mu zatemnila mozek i když byt byl jeho nechával si to příkoří líbit.Mezi láskou a nenávistí není žádná bariéra a když si tohle Rasmus uvědomil vrátil byt do původního stavu a Marie se musela odstěhovat.Když už se dal trochu citově do kupy tak se ta sociopatka objevila u dveří bytu s tím že si jde pro svůj zapomenutý obraz.Říkal jsem si pošli tu labilní čubku někam,ale on ne,nechal se obalamutit sladkými řečičkami a spadnul do té vykopané jámy znovu a ještě k tomu z Marie udělal těhulku.Neskutečné až neuvěřitelné kam až sahá hranice manipulace. (12.08.2018)

„To se poddá, slibuju. Hlavu vzhůru! Vždyť jsou to jenom ženský.“ Každý prošel nějakou nepříjemnou vztahovou zkušeností. Zřejmě i tvůrce tohoto dánského dramatu, který přináší mnoho skvěle odpozorovaných detailů nevyrovnaného partnerského vztahu. Začíná to klasickým oťukáváním na večírku, pokračuje rychlým poblázněním a nastěhováním se jí do jeho bytu. Vše je růžové, ona našlapuje lehce, ale úderně a postupně ukousává díl po dílu jeho životního prostoru a dosavadních „jistot“. V plné počáteční zamilovanosti se přece snadno leccos odpouští… Režisér Christian Tafdrup (v jeho nedávném úderném dramatu Nepřivolávej nic zlého, kdy jedna rodina pozve druhou famílii z dovolené k sobě domů na několik dní na návštěvu, je z počátku také vše zalité sluncem) skvěle dávkuje hořký humor, ukazuje všední situace, které je jeden vůči druhému ochotný akceptovat (i ve výše zmíněném thrilleru manželský pár u hostitelů také mnohé toleruje), a i když je to vlastně dost obyčejné a úsporné, diváka to spolehlivě drží od začátku do konce. Tafdrup se holt rád otírá o stádo odevzdaných kývačů či snadno ovladatelných oveček. (24.12.2023)