Potvora

příběh klasicky :chlap tetřev, který když toká nevídí,neslyší a nechá se lovcem chytit.tohle se děje i v reálu.POřídit si děcko je jedno s kým,odrbat ho o peníze  a ještě získat čtyři roky mateřské když to udělá chytrákyně třikrát tak jde do práce skoro ve čtyřiceti.Proč mi jenom Rasmuse nebylo líto.....každý strůjcem svého osudu (01.02.2023)

„Chybíš mi, Rasmusi. Nebo jsem to neměla říkat?“ Máloco popisuje nevyrovnaný vztah tak trefně a naléhavě. Ano, někdo film odpálí s tím, že má ryze mužský pohled na věc, Rasmus je slaboch, režisér si nejspíš řeší svůj dřívější vztah atd. Ale to by byla škoda. Tato studie ne až tak ojedinělého vztahu je totiž ohromně zajímavá a chytlavá. Nenápadností manipulátorky (vše začne obědem u rodičů), omotáváním si zamilovaného kolem prstu a jeho přetvářením dle svých představ (změna stravy, interiéru, názorů atd.), falešným ústupem při vzdoru a oplácením ve formě naschválů až k bezcitným slovním útokům (ten opovržlivý výsměch ničí) a „konci“ (amen). Ač je film spíš vážný, často jsem se u něj chápavě smál (ala „já vím, jak ti je“), a to stačí, že člověk zažil na vlastní kůži či ve svém okolí jen hrstku toho, co Rasmus (smutné je, že takhle skončí nejeden z nás, a to více či méně dobrovolně). Vytknul bych jen ty 2 uvědomělé pohledy do kamery, jinak celkem s přehledem 5*. „Já nejsem nebezpečná, nebo snad ano?“ - „Ne.“ (28.10.2018)

Hlavní hrdina je nesympatický a z velké části si za své problémy může sám svým neasertivním chováním. Potvora není zase až taková potvora a její démonizace skrz pohledy do kamery je laciná. Myslím, že celkově film vyznívá trochu jinak než tvůrce zamýšlel. I přesto (nebo snad díky tomu) je celkem vtipným a občas trefným vztahovým pojednáním. (15.07.2018)

Ženy (a obzvláště ty severské) jsou pěkné hyeny, ale ruku na srdce – hlavní hrdina ji to velice usnadnil. Pokud jste fanoušky vztahu Ronalda „Lolánka“ Weasleyho a Levandule „Meduňky“ Brownové, tak v roli hyeny je právě Levandule, avšak Ronald Weasley ji nenechá zajít tak daleko jako potomek Odyna. 77 % (19.08.2019)

„To se poddá, slibuju. Hlavu vzhůru! Vždyť jsou to jenom ženský.“ Každý prošel nějakou nepříjemnou vztahovou zkušeností. Zřejmě i tvůrce tohoto dánského dramatu, který přináší mnoho skvěle odpozorovaných detailů nevyrovnaného partnerského vztahu. Začíná to klasickým oťukáváním na večírku, pokračuje rychlým poblázněním a nastěhováním se jí do jeho bytu. Vše je růžové, ona našlapuje lehce, ale úderně a postupně ukousává díl po dílu jeho životního prostoru a dosavadních „jistot“. V plné počáteční zamilovanosti se přece snadno leccos odpouští… Režisér Christian Tafdrup (v jeho nedávném úderném dramatu Nepřivolávej nic zlého, kdy jedna rodina pozve druhou famílii z dovolené k sobě domů na několik dní na návštěvu, je z počátku také vše zalité sluncem) skvěle dávkuje hořký humor, ukazuje všední situace, které je jeden vůči druhému ochotný akceptovat (i ve výše zmíněném thrilleru manželský pár u hostitelů také mnohé toleruje), a i když je to vlastně dost obyčejné a úsporné, diváka to spolehlivě drží od začátku do konce. Tafdrup se holt rád otírá o stádo odevzdaných kývačů či snadno ovladatelných oveček. (24.12.2023)