Buğday
Grain - Weizen
La Particule humaine
Grain
Zrno
Režie:
Semih KaplanoğluScénář:
Semih KaplanoğluKamera:
Giles NuttgensHudba:
Mustafa BiberHrají:
Jean-Marc Barr, Ermin Bravo, Grigorij Dobrygin, Cristina Flutur, Lubna Azabal, Mila Böhning, Hal Yamanouchi, Jarreth J. Merz, Hoji Fortuna (více)Obsahy(1)
Ve snímku, který se odehrává v nepříliš vzdálené postapokalyptické budoucnosti, ohrožují pustošivé změny klimatu veškerý život na Zemi. Tu nyní ovládají globální korporace, které dohlížejí na pěstování plodin. Bezpečná elitní města jsou chráněna před útoky migrantů neproniknutelnými bariérami. Bez zjevného důvodu vypukne genetická krize, která zasáhne všechny plantáže. Profesor genetiky Erol Erin (Jean-Marc Barr) má za úkol vyšetřit příčiny epidemie a snaží se vypátrat dalšího genetika Cemila Akmana (Ermin Bravo), který dříve pracoval ve stejné společnosti, a který je autorem teorie genetického chaosu a M částice. Aby ho profesor Erin našel, musí utéct z města a vydat se do zapovězených oblastí, kterým se říká mrtvé země. Jeho skutečná cesta ale započne až po jejich setkání. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (15)
Forma převyšuje obsah - i tady se nabízí obvyklá fráze, na kterou už začínám být alergický, byť jsem ji dříve také rád používal. Ano, je to sci-fi (a nejen to) kde je normální, že forma ční hodně vysoko a podle toho by k tomu měl člověk i přistoupit. Ale v tomto případě neční forma nad obsahem nýbrž je jeho rovnocenným dvojvrcholem. Co se formy týče, já naopak velmi oceňuji, že drtivá většina filmu byla natočena prakticky bez jakýchkoliv speciálních efektů (až na pár pomyslných dotyků digitálním štětcem) a člověk i přesto snadno uvěřil, že se jedná o jakousi nepříliš vzdálenou budoucnost. Klobouk dolů hlavně před architektem a scénografem. Nápad postavit zápletku filmu kolem peripetií s genetickou modifikací potravin je opět poměrně hodně blízko realitě. Stejně tak, jako motiv budoucí hrozby nedostatku úrodné půdy. Je tedy otázka, do jaké míry Kaplanoglu točil sci-fi nebo spíš jakési mysteriózní poselství o naší budoucnosti. Pravda v poslední třetině film ujede ze žánrově škatulky poměrně fest, ale díky tomu se zase chytře vyhýbá americkému konci ala "lidstvo je zachráněno/lidstvo je v prdeli". Místo toho nabízí konec typu "wtf, domyslí si sám", což možná také neuspokojí každého. LFŠ 2022 ()
[vzpomínky na LFŠ] Z těch dvou tří tureckých filmů, co obvykle vidím za rok, získám vždycky dojem, že tahle země trpí vzácnou kombinací umělecké nepůvodnosti a zároveň izolovanosti. Tadydlencto Zrno například působí jako projekt někoho, kdo v osmdesátých letech viděl kompletního Tarkovskýho a pak čtyřicet let žádný film. Výsledek je pak pochopitelně dosebezahleděná zaprdlost s občasnými zájezdy až někam k Jaroslavu Duškovi. ()
Naléhavost sdělení černobílé ekologické postapokalyptické vize zničené Země, kde nic neroste, je silně tlumena skutečností, že při sledování jsem se dost nudil. 1) Po snímcích Vejce, Mléko, Med přichází 54letý turecký scenárista, režisér a producent Semih Kaplanoğlu (zde i podíl na střihu) s filmem Zrno._____ 2) Alegorické pojetí 18. súry koránu (Jeskyně) o 110 verších je vpravdě mezinárodním dílem._____Natáčeli ho na třech kontinentech (Anatolie, detroitské opuštěné automobilky a ocelárny a dále záběry z Bonnu, Bochumu, Kolína (německého), Wuppertalu a Düsseldorfu) v angličtině._____Herci jsou opravdová směska: Němec s americkým otcem a francouzskou matkou, Rus, Bosňan, Rumunka, Belgičanka, Japonec, Švýcar či Angolan._____ 3) Film působí (a má působit) "divně". Černobílý negativ považuje režisér za nejlepší cestu k propojení různorodých prostředí, počasí a nálad. Toporná angličtina spolu s nejasnou činností na plátně působí, jak má. Inspirace Tarkovským je zřejmá._____ 4) Kdybych se tak nenudil, ocenil bych snímek lépe. ()
Filmu sa nedajú uprieť kvality. Kaplanoglu sa vracia s novým filmom a je iný ako jeho predchádzajúce. Postapokalyptický príbeh, ktorý je divákovi prezentovaný ako hranica medzi realitou a snom funguje len do určitej miery. Hoci po formálnej stránke sa filmu nedá veľmi čo vytknúť - je to funkčné turecké sci-fi, po tej významovej stránke to už trochu kolíše. Stalker od Tarkovského mal hútnejšiu atmosféru a silnejší význam. Hoci sa v tomto prípade nejedná o hlúpy film a je plný významov, nedá sa mi vnímať film ako do značnej miery nedivácky. A pritom mám rád vyššie spomínaného Tarkovského a nemám problém ani s Lynchom, ktorý si ide väčšinou svoje - divák/nedivák. Akosi sa mi len nedarilo ponoriť do toho sveta. Do jeho naliehavosti. Scény s kyselinovým dažďom, vrecami pôdy a putovanie dezolátnou krajinou sú spravené perfektne. Dokonca aj Barr ako hlavný predstaviteľ je v rámci príbehu funkčný. Len taký ten wow efekt zo začiatku sa začne vytrácať veľmi rýchlo. Stále si ale myslím, že sa to oplatí vidieť. ()
Film v počiatkoch budí záujem, predstavuje zaujímavú postavu v zosobnení Barra, vydávame sa na púť do neznáma... tu to začína ísť z kopca pri frázach, ktoré omieľa Cemil, a ktoré už dnešného diváka nevedia až tak zaujať. Pri dlhých záberoch, čiernobielom obraze určite nejedného diváka napadne, že sa rejža inšpiroval Tarkovským a hlavne jeho Stalkerom. Záver som až tak nepochopil, ale dojem sa ustálil kdesi v strede. ()
Reklama