Spartakus

Nový počin seriálového všeuměla Ricka Jacobsona patří asi k tomu nejlepšímu, co jsme z jeho produkce mohli spatřit. Nedosahuje zdaleka kvalit Gladiátora ani 300, na druhou stranu je to hodně dobrý akční masakr, který si na nic nehraje, s ničím se nepáře, kotel cákanců krve, nadávky, nahé ženy, zaujme hlavně vizuální stránka v některých pasážích. Ke konci série se nám to dokonce pěkně zamotá a rozjede po příběhové lince. Výborné, extra krvavé a nelítosné zakončení první řady, už se nemůžu dočkat na další. Další řada začacala opět nášupem brutality, krve a sexu ^^ Druhá série žačala hodně slabě, hlavně absence Andyho Whitfielda nejvíce mrzí. (01.02.2010)

Megatotální nářez non plus ultra. Díky častým zpomalovačkám je to až komiksově vystajlované a všude se tam šuká, nebo prolejval hektolitry krve. Jenže to není to nejdůležitější. Ono to má opravdu perfektní scénář. Jednotlivé epizody jsou dokonale vypointované a celé to navíc ohromně funguje i jako celek. Samotná postava Spartaka se velmi uvěřitelně mění z hrdýho válečníka přes nasranýho otroka ve smířenýho otroka až po revolucionáře. Prostě skvost, který se v aréně může postavit i dokonalému Římu. (10.08.2010)

Vezmeme Třista otyloňů, napícháme steroidama, naženem je na půl roku do posilovny a až budou vypadat jako stažení králíci, necháme je, ať se někde v pískovně opíchají gumovými meči a natočíme další video se sparťanskou tématikou. Díky geniálnímu product placementu nám to celé cvakne firma Spack, protože tolik kečupu v životě neprodali. Výsledek bude tak děsně gay, že budeme muset mezery, kdy kamera nebude lačně sjíždět nějaké to vyrýsované břišní svalstvo, vyplnit pár mezerama. Ale ne moc hezkýma, aby nám neodváděly od těch hošanů pozornost. Například takovou Xenou. Zrovna včera volala a říkala, že za ty prachy klidně vytasí i své povislé trojky! Do toho namixujem několik zpomalených, klišovitých píchaček, samozřejmě s fokusem na skálopevné hýždě funícího gladiátora, a celé to doplníme unylým pletichařením a intrikama, za které by se nestyděli ani v Pojišťovně štěstí! *** Takže než do Capuy, to bych jel příště raději zase do Říma. (27.10.2010)

Nevkusná snaha napodobit syrovost seriálového Říma a comicsovost třístovky v prvních dvou dílech nabídne hektolitry digitální krve, sex, kozy, brka, buzny, lesby, trojky i honění péra. Seriál se vyznačuje také tím, že je příšerně a zbytečně vulgární ve snaze být realistický. Na celé té samoúčelnosti je nejsmutnější, že vůbec nefunguje. Jediným důvodem, proč by mohl někdo chtít tuto sračku vidět, je touha podívat se na souložící Xenu. Také miluju oblohu jak z photoshopem doladěných pohlednic a sráz u domu. (28.02.2011)

33/33 (3x) Starz! se inspirovalo úspěchy HBO, FX a Showtime a natočilo nového Spartaka jako seriál plný akce, krve a nevázaného sexu. To celé v počátku zabalilo do úhledného digitálního balíčku a příběhů z gladiátorské školy, kde má každý své sny a cíle. To by samo o sobě možná bylo dostatečně zajímavé, pro mě ovšem již méně, ale musím se pozastavit nad vynikajícími herci v klíčových rolích. Protože ti jsou tím hlavním pikantním lákadlem. Dokonalý pár Batiata a Lucretie hrají John Hannah a Lucy Lawless, kteří společnými silami posilují to nejlepší ze svých kariér. John už dávno není jen tím poskokem z Mumií a Lucy Xenou. Ačkoli Xena byla postavou s tolika tvářemi, o které se jen každé herečce může zdát. Je skoro neuvěřitelné, jak přirozeně vyznívají veškeré scény, jejichž nedílnou součástí jsou zápasy na smrt a nikdy nekončící soulože mnoha způsobů... Nahota není pobuřující, akce je nezbytností. Lucy poodhaluje vše, aby dávala tušit ještě víc, jak jen je tohle možné? A samozřejmě velice na místě jsou intriky v podání Ilithye Vivy Biancy. Andy Whitfield v titulní roli z počátku vypadal, že bude tím nejslabším článkem, ale vyvíjí se spolu se svou postavou a postupně se také stává elitním oblíbencem celé show. Což by samozřejmě bylo na pováženou, kdyby se k tomu nedopracoval ani v polovině, i když samozřejmě jisté vývojové stupně jeho charakteru jsou méně uvěřitelné. Z režisérů stojí na absolutním vrcholu Michael Hurst, jehož interpretace přinašeče deště byla dech beroucí a souboj s obrem nejmýtičtější. Samozřejmě svůj vysoký standard potvrdil Joe LoDuca na postu hudebním. Díky dokonalému prequelu Gods of Arena jsem přečkala velice uspokojeně čekaní na novou sérii Spartacus: Vengeance a vyrovnala jsem se s úvodními díly Blood and Sand, které zdaleka ještě nedosahovaly rozkoše a ukojení z druhé poloviny série. Spartacus je cestou televizního dramatu nové doby. Příběh revoluce třetí neúspěšné vzpoury otroků v antickém Římě nepromlouvá k dnešku tolik jako vzdor nobility, intriky, ambice a chtíč. (07.09.2010)