Spartakus

Mám-li psát upřímně, musím přiznat, že žánr historického filmu mě vždycky bavil, ale je ovšem jasné, že rovněž každá filmová historie je přizdobená fikcí. Spíše si kladu otázku? V čem se liší tato nová adaptace v konečném výsledku od okázalé verze Stanleyho Kubricka? Záměr tvůrců byl patrný, po vizuální stránce co nejvíce fascinovat brutální akční smrští a počítačovými triky. Nicméně v obou případech toho bylo někdy příliš. Po pravdě řečeno, je nanejvýš obtížné hodnotit i zdejší historii, poněvadž stejně nikdo neví, jak to doopravdy všechno bylo. Z tohoto důvodu není potřeba dodávat, že tady o tu reálnou historii šlo až v druhé řadě. Inu což, je třeba dále říct, je evidentní, že se tvůrci rozhodli vytvořit ze Spartaka jakousi dravou šelmu, která se téměř po kolena brodí v krvi, je o to zajímavější, píšu-li o jeho myšlení, že mu dali i sociální rozměr. Co vlastně se tady podařilo a hlavně co za to stálo. Tak určitě obsazení, kde není slabé místo v hlavních rolích. A v další řadě mě zaujal heroizující Spartakus v podání Andy Whitfielda a notně přispěl k tomu, že mě to začalo opravdu bavit. Jakkoliv je to absurdní, tak se rval s životem (či o život v bolestném konci) jak ten skutečný Spartakus. A nelze se nezmínit ani o skvělém herci, který si mě získal, Manu Bennett v roli Crixe, jehož postava odvedla bravurní práci. První díl v první sérii byl takový krapet nuda, prostě nic moc, ale od druhého dílu se dojem lepšil. V tomto smyslu se seriál i se svými poklesky vydařil. (04.10.2013)

33/33 (3x) Starz! se inspirovalo úspěchy HBO, FX a Showtime a natočilo nového Spartaka jako seriál plný akce, krve a nevázaného sexu. To celé v počátku zabalilo do úhledného digitálního balíčku a příběhů z gladiátorské školy, kde má každý své sny a cíle. To by samo o sobě možná bylo dostatečně zajímavé, pro mě ovšem již méně, ale musím se pozastavit nad vynikajícími herci v klíčových rolích. Protože ti jsou tím hlavním pikantním lákadlem. Dokonalý pár Batiata a Lucretie hrají John Hannah a Lucy Lawless, kteří společnými silami posilují to nejlepší ze svých kariér. John už dávno není jen tím poskokem z Mumií a Lucy Xenou. Ačkoli Xena byla postavou s tolika tvářemi, o které se jen každé herečce může zdát. Je skoro neuvěřitelné, jak přirozeně vyznívají veškeré scény, jejichž nedílnou součástí jsou zápasy na smrt a nikdy nekončící soulože mnoha způsobů... Nahota není pobuřující, akce je nezbytností. Lucy poodhaluje vše, aby dávala tušit ještě víc, jak jen je tohle možné? A samozřejmě velice na místě jsou intriky v podání Ilithye Vivy Biancy. Andy Whitfield v titulní roli z počátku vypadal, že bude tím nejslabším článkem, ale vyvíjí se spolu se svou postavou a postupně se také stává elitním oblíbencem celé show. Což by samozřejmě bylo na pováženou, kdyby se k tomu nedopracoval ani v polovině, i když samozřejmě jisté vývojové stupně jeho charakteru jsou méně uvěřitelné. Z režisérů stojí na absolutním vrcholu Michael Hurst, jehož interpretace přinašeče deště byla dech beroucí a souboj s obrem nejmýtičtější. Samozřejmě svůj vysoký standard potvrdil Joe LoDuca na postu hudebním. Díky dokonalému prequelu Gods of Arena jsem přečkala velice uspokojeně čekaní na novou sérii Spartacus: Vengeance a vyrovnala jsem se s úvodními díly Blood and Sand, které zdaleka ještě nedosahovaly rozkoše a ukojení z druhé poloviny série. Spartacus je cestou televizního dramatu nové doby. Příběh revoluce třetí neúspěšné vzpoury otroků v antickém Římě nepromlouvá k dnešku tolik jako vzdor nobility, intriky, ambice a chtíč. (07.09.2010)

Po devátém díle... a překvapivě je to čím dál tím lepší. Zatímco díl první je nefalšovaná sračka, tak z těch prozatím posledních už jsem takřka nadšen, protože způsob jakým se tu míchají bitky s intrikami a sexem vypadá čím dál tím víc jako ideální mix Římu, Gladiátora a 300... a hlavně už bez vykrádání a tupé kýčovitosti jakou předvedl právě ten díl.____ Po desátém díle - mé nadšení je bezbřehé a nevěřícně hledím na to do jaké velikosti seriál roste, kolik dramatu a uvěřitelných emocí se v něm skrývá, i přesto že je to stále brutální trash. Jasně největší překvapení letošního roku, napříč filmovým i televizním spektrem!____ Po skončení první série - spokojenost. Závěrečné díly sice kvalitativně trochu klesaly, ale i tak bavily nemálo. A vzhledem k tomu že série druhá bude nikoliv o putování nezajímavého Spartaka napříč hořícími římským městy, ale o začátcích brilantního pleticháře Batiata ve vedení gladiátorské školy, tak určitě je na co se těšit i do budoucna. 8/10 Dodatek po skončení seriálu - jak jsem předvídal, série s Batiatem se povedla na maximum, v dalších dvou sériích po jeho smrti už ovšem šel seriál poměrně do kopru, čím dál víc se soustředíc na tupé a uřvané gladiátory místo na sexy intrikující římany a římanky. Ne sice zcela, a potěšujících full-frontalů je taky dostatek, ale i tak už se to nepřibližuje bezmála genialitě počátečních dvou řad. Všechny čtyři řady tedy dohromady - 7/10, a to jen proto že ty holky jsou tam fakt pěkné. (21.03.2010)

„There is but one path... we kill them all!" Blood and Sand - 80%: Zprvu pouze lacinější verze 300: Bitva u Thermopyl s příběhem a dialogy tupými, jako ostří cvičných mečů v ludusu gladiátorů. Po pár dílech, kdy si tvůrci ujasnili svou vizi, se naopak jedná o intenzivní rubačku s vizuálem za všechny prachy, dějovou linkou plnou intrik (za pointu šestého dílu by tvůrci zasloužili nějakou cenu), láskou mezi mřížemi a touze po krvavé pomstě. Určitě ten nejlepší seriál z první čtvrtiny tohoto roku a také příslib do budoucna, že novodobá verze vzpoury pod vedením Thráckého válečníka má šanci apelovat na absolutní výšiny hodnotící škály. Vengeance - 50% War of Damned - 80% (19.04.2010)

Sdílím nadšení. Exploatační seriálová verze legendárního Spartaka, která ale vůbec není blbá. Xena, šukačky, intriky, lehce třístovkový akční vizuál podpořený CGI masem a krví (nakonec beru - hlavně že je to na TV poměry nevídaný brutál), zdegradovaná římská smetánka, nestydaté a krvežíznivé občanstvo, nasvalený buzáci, parádní herecké výkony (#1 - John Hannah jako mocichtivý Batiatus), ale především: čím dál zajímavější zápletka s řadou překvapivých zvratů a působivých momentů. Několik prvních dílů mi to ještě úplně nesedlo - Spartaka pronásledoval přízrak Douglase staršího, byl z něj neposlušný usmutněný hodňák, no prostě mi moc nevoněl a děj ještě nebyl tak chytlavý (dobrá tu ale byla ta podsvětní temná vsuvka). Ale pak už to kopalo řiť víc a víc a posledních pár dílů jsem musel vidět tak těsně za sebou jak jen to šlo. I ten Andy Whitfield si mě nakonec získal (a homoprototypní Crixus už mě tolik nesral:D). Takže i přes ten horší rozjezd je BLOOD AND SAND nakonec ’u Jupiterova ptáka’ dobrá podívaná. 8,5/10. (28.10.2010)