Spartakus

„There is but one path... we kill them all!" Blood and Sand - 80%: Zprvu pouze lacinější verze 300: Bitva u Thermopyl s příběhem a dialogy tupými, jako ostří cvičných mečů v ludusu gladiátorů. Po pár dílech, kdy si tvůrci ujasnili svou vizi, se naopak jedná o intenzivní rubačku s vizuálem za všechny prachy, dějovou linkou plnou intrik (za pointu šestého dílu by tvůrci zasloužili nějakou cenu), láskou mezi mřížemi a touze po krvavé pomstě. Určitě ten nejlepší seriál z první čtvrtiny tohoto roku a také příslib do budoucna, že novodobá verze vzpoury pod vedením Thráckého válečníka má šanci apelovat na absolutní výšiny hodnotící škály. Vengeance - 50% War of Damned - 80% (19.04.2010)

Slovy nepopsatelná hovadina, kde se půlku každého dílu šuká a půlku bojuje. Boje vám možná subjektivně přijdou kratší, ale to je tím, že režie prokoukla kouzlo zpomalených záběrů a cpe je naprosto všude, především pak do míst, kam se absolutně nehodí. Po dvou dílech jsem usoudil, že udělám nejlíp, když si se seriálem půjdeme každý svou cestou. Animace bojových i šukacích scén je naprosto úděsná. Chtělo to asi být něco ve stylu 300: Bitva u Thermopyl s tím obrovským rozdílem, že tam byla animace a zpomalené záběry takové, že se na ně dalo koukat a byly použity ve vhodný okamžik. Herci nezajímaví. Příběh ubohý, co jsem alespoň z dvou dílů vypozoroval a troufám si rovněž tvrdit, že vím, kudy se bude seriál ubírat a jak skončí. Tenhle seriál je zkrátka práce nedotažená a odfláknutá. Tomu nechť odpovídá moje hodnocení. ODPAD! (22.03.2012)

Když si vzpomenu na naše nejdiskutovanější seriály ze základky, přední příčky krom Top Gearu, The Walking Dead a Kdo přežije si vždy uzmula tahle opulentní gladiátorská oslava goru. Spartakus je jednoduše nostalgický guilty pleasure, jemuž odpustíte hektolitrový cákance krve, papundeklový interiéry, schématicky šablonovitý příběh, a patrnou emocionální vypjatost. Andy Whitfield navždy zůstane v našich srdcích 💔 (a Liam McIntyre jeho památce určitě nedělá ostudu).... První série je sice nepřekonatelná, ale i tak jde o spektakulární a přitom nenáročný výplach - ačkoliv béčkovej, ale náramně zábavnej. Kdo neviděl, nepochopí. (29.01.2017)

Vezmeme Třista otyloňů, napícháme steroidama, naženem je na půl roku do posilovny a až budou vypadat jako stažení králíci, necháme je, ať se někde v pískovně opíchají gumovými meči a natočíme další video se sparťanskou tématikou. Díky geniálnímu product placementu nám to celé cvakne firma Spack, protože tolik kečupu v životě neprodali. Výsledek bude tak děsně gay, že budeme muset mezery, kdy kamera nebude lačně sjíždět nějaké to vyrýsované břišní svalstvo, vyplnit pár mezerama. Ale ne moc hezkýma, aby nám neodváděly od těch hošanů pozornost. Například takovou Xenou. Zrovna včera volala a říkala, že za ty prachy klidně vytasí i své povislé trojky! Do toho namixujem několik zpomalených, klišovitých píchaček, samozřejmě s fokusem na skálopevné hýždě funícího gladiátora, a celé to doplníme unylým pletichařením a intrikama, za které by se nestyděli ani v Pojišťovně štěstí! *** Takže než do Capuy, to bych jel příště raději zase do Říma. (27.10.2010)

Spartacus: Blood and Sands (100%) je ďalší seriál z dielne HBO, ktorý je predovšetkým kvalitný. Možno vám to príde ako vykrádačka 300 a Gladiátora, ale presne tak to aj malo byť. Tvorcovia mi naservírovali posvätnú pôdu, na ktorej ukázali fajn akcie. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak u mňa herecký objav Andy Whitfield rozhodne zabojoval a svojou charizmou dokázal moju pozornosť upútať aj pri menej zaujímavých scénach. Ostatný herci boli tiež dobrý (Manu Bennett, Peter Mensah) a dokonca by som povedal, že si tie role podaktorý aj užívali (John Hannah, Lucy Lawless). Tento seriál, ale neokúzli len 300-vkovým vizuálom, ale aj prekvapivo brutálnymi akciami, erotikou, skvelou hudbou a hlavne dobrým príbehom, ktorý je v každom diely dosť zaujímavý aby ste sa nenudili. Za seba môžem povedať, že som sa moc nenudil a skôr som si to užíval ako tie dobroty, ktoré som konzumoval počas tých 13 hodín. Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. Spartacus: War of Damned (95%) je zavŕšenie celého seriálu, kde sa Spartacus stretne zoči voči jednému s najvyšších generálov. Týchto posledných desať dielov je rozhodne zaujímavejších a výživnejších ako v predošlej sérii. Predovšetkým som si zvykol už na nového Spartacusa a príbeh ma rozhodne väčšie grády. Spartacus už ma dosť veľkú armádu a tak sa neschováva len v lesoch, ale ide dobiť rovno celý Rím. Akcie sú veľkolepejšie a prepracovanejšie ako v minulej sérii a rovnako je na tom aj príbeh, ktorý v každom diely ma čím prekvapiť. Taktiky útokov nikdy neprestanú prekvapovať a sila Ríma a záporných postav je nie len dvojnásobná, ale skutočne hrozivá. Obzvlášť potom čo si obľúbite niekoľko postáv. Záverečná séria je rovnako brutálna ako predošlé a rovnako neprestane prekvapovať. War of Damned si môže pripísať body predovšetkým za akciu, ktoré sú veľkolepejšie a dramatickejšia ako kedy koľvek pred tým. (13.08.2011)