Equalizer 2

Zrovna jsem se takhle s chodítkem šourala obtížena taškama z nákupu v Kauflandu, kde jsem mimo jiné vyhrála krvavý souboj o lepidlo na zubní protézy v akci, když tu se ke mně náhle přitočil ňákej divnej negr, začal mi rvát tašky z ruky a něžně masírovat bércový vředy, přičemž citoval Prousta a mermomocí si mě rval na záda, že prej se v mým stavu a věku nemám co vláčet s tak těžkým nákupem a že mu bude nesmírným potěšením odnést mě domů. Sem si říkala, co je to zas za úchyla, co mě chce obrat o důchod nebo mi nedejbože v sedmdesáti zrevidovat bobra, ale nakonec se ukázalo, že je to jen Svatej Denzl, děsněj pyjonýr, ochránce slabých a utlačovaných, vdov a sirotků, bývalý speciální jednotkář s traumatem hledající vykoupení tím, že bude sveřepě pomáhat každému, kdo mu pípne na radaru, ať už o to stojí, nebo ne. Tak byla bych blbá, že, nezneužít takovýho ebenovýho fešáka. Domů jsem se sice dostala o tři hodiny později než obvykle, protože milej negr ještě musel cestou kompulzivně sundat ze stromů celý stáda vyděšeně mňoukajících koťátek, vynosit dva autobusy postiženejch dětí z hořícího azylového domu, převést asi milión slepců přes přechody a jen tak mimochodem vyhladit holejma rukama ten otravnej, mohutně ozbrojenej genk terorizující už léta všechny seniory v okolí, a to vše se mnou na zádech, chodítkem přes rameno a bandou těžkejch tašek v rukách, ale stálo to za to! Když jsme dorazili, tak mi ten čokoládovej samaritán během chvilky ještě nahodil fasádu na barák, zryl zahrádku, pohnojil záhon s rajčaty a přes celou zeď v obýváku mi namaloval naprosto věrnou kopii Poslední večeře, načež ještě jen silou svého charismatu a sugestivně výchovnými motivačními proslovy přesvědčil kohortu negerskejch výrostků, aby přestali čorkařit, čichat toluen a radostně dokončili základní vzdělání, což jim v budoucnu umožní jít na Harward a rozšířit již tak početné zástupy černopanterních intelektuálů. Než poté zmizel úplně sám zatočit s nemilosrdnou a dokonale vycvičenou partičkou síajej vrahů, přinutil mě podepsat prohlášení o mlčenlivosti, protože zásadně, ale fuckt zásadně pomáhá výhradně nezištně. A jestli to prej nikomu nevykecám, tak mi vyléčí alzhajmra a zbaví mě osteoporózy, až se vrátí, protože si dlouholetou nemilosrdnou četbou medicínské literatury zmáknul domácí doktorát z geriatrie. A to až řádně nadrtí Bibli, rád by se nechal i vysvětit na kněze!!! *** Strašná sračka a pícnina pro hovada!!! Tupější než voliči Endyho Babitche, průhlednější než podprda pouliční štětky a slizce patetičtější než Vladko zpívající Neublížil som. Oproti jedničce to sice kapku slušněji odsejpá, ale jinak Denzlův čokobohatýr jen sekl s prací v oddělení řeziva, pomocí Ubru teď likviduje živnostáky prohnilým taxislužbám a z toho altruismu už mu dočista jeblo. A ono není divu. Už jen prokousat se bez psychické újmy kompletní bibliografií přeceňovaného ultranudila Hemingveje v jedničce byl téměř nadlidský úkol, který mohl nejednu gumu lehce dostat na hranu naprostého mentálního vyčerpání a přivodit jí pomalou otravu unylou grafománií, ovšem to pořád není nic ve srovnání s tím, příčetný přežít jedinou kapitolu Prousta. Oproti tomu je i sebevivisekce tupými nůžkami naprosto bezbolestný a zcela netraumatizující zážitek. A tak ten pomatený megafilantropický kokot a yntelechtuán od hnědých baretů celý film frajersky chodí s Hledáním ztraceného času v podpaždí, jež jej očividně obohacuje víc než kvantová fyzika řeznického učně, tváří se jako hybrid Matky Terezy a doktora Švajcra, trousí existenciální moudra pouťových mluvků, nesmlouvavě spasí každého, kdo mu zkříží cestu, i když kladou odpor, a občas dá někomu na piču, avšak pouze v krajním případě, kdy nezaberou úlisná domlouvání, pseudofilozofické filipiky či kýčovité mentorování. Pročež to celé močopudné martýrium vyvrcholí trapnou, špatně zdramatizovanou i natočenou vybíjenou v ekomementivní fujavici. Ale jako audiovizuální dávidlo velmi účinné. (25.08.2018) (méně) (více)