Bábovky

Rudolfa Havlíka považuji za sortu těch lepších režisérů, jež točí české masovky pro davy a v podstatě všechny jeho filmy, jež jsem měl doposud tu čest vidět, se mi líbily. I tak jsem na Bábovky (možná i kvůli tomu tupému názvu) pohlížel s despektem, který jenom utvrdil hejt od recenzentů. Jak ale vidíte dle mého hodnocení, i přesto, že jsem nějaké recenze četl, moc nerozumím, kde se ta nevraživost vzala. Zřejmě nikdy nebudu čtenář románů Radky Třeštíkové, nicméně co se týče osvědčeného námětu mnoha více či méně sobě neznámých postav, jejichž osudy se v cílové rovince protnou (Crash, Amores Perros), prakticky nemám výhrad, zaujal mě a dokonce dojal. Ondřej Vetchý je můj obří oblíbenec a zejména kvůli němu jsem se nechal k návštěvě kina přesvědčit, nicméně prakticky všichni herci zde odehráli příjemný nadprůměr a celkově mě film velice překvapil. Trailery z něj dělají jednu z tisíce přiblblých českých komedií, na které se každý rok chodí, ale právě tak tomu vůbec není...za mě velmi kontroverzních 9/10, stejně jako pro Pohádky pro Emu stejného výše zmíněného mužského dua. (09.10.2020)

Niekto sa tu chcel hrať na Paula Haggisa, ale neskončilo to až tak hrozne. Zaujímavá spleť príbehov, niektoré zaujímavejšie, iné menej. Je fajn, že to všetko nie je len vo vážnej rovine, ale sú aj odľahčené momenty, hlavne pasák (Budeš píchat jako Včelka Mája). Mňa to celkom bavilo. (08.01.2022)

Bude se mi špatně srovnávat, protože knižní předlohu jsem nečetla a zřejmě nikdy číst nebudu kvůli určité averzi k její autorce. Film je každopádně brilantně obsazený a myslím, že je i příjemným příspěvkem mezi těmi desítkami nezajímavých romantických komedií, které naše kinematografie každý rok generuje a ve kterých bohužel i dobří herci příšerně hrají. Tohle naštěstí není případ Bábovek, které jsou správně dramatické, někdy až depkoidní, a ve kterých mě štvala vlastně jenom dějová linka Lenky Vlasákové. Skoro 4*. (17.11.2021)

Škoda, že je to tak předvídatelné a brutálně schematické, najde se pár míst a dějových linií, které prostě nedávají smysl, ale co je na tom filmu asi nejhorší - a překvapuje mě, že něco takovýho napíšu - je hudba. To všudypřítomný rádobydramatický burácení smyčců vůbec nenavozovalo atmosféru, kterou si (asi) tvůrci přáli, protože v druhé půlce filmu už to bylo vysloveně k smíchu. Jedna hvězda za tu starou máničku na střelnici a jeho repliku: "John Wayne." (05.10.2020)

Nejprve to pozitivní. Mozaika jakýchsi mikropříběhů je dobrým (samozřejmě jinde mnohokrát viděným) nápadem. Sledovat se dají díky solidnímu řemeslu a zvoleným pražským lokacím. Rovněž herci zmiňované příběhy drží nad vodou. Ovšem pod vodu je tlačí jejich prázdný a povrchní obsah, který se s realitou kolikrát naprosto míjí. Uchopit to celé zhruba tak, že jsme všichni propojeni a že je tohle celé ze života... proboha, vůbec není. Tvůrci se vzhlédli v zaoceánských mozaikách, jenže zvolili zoufale okoukané a slabé příběhy, které dohromady příliš nefungují. A navíc je jich opravdu hodně, takže třeba linie Langmajer-Vlasáková je úplně prázdná a nedotažená. Ano, je to přehledné a divák ví, co sleduje a proč to sleduje, ale jednotlivým příběhům chybí napětí, vtip, dílčí pointa. Potěší snad jen linie Plodkové a Taclíka, kdy ona to dobře sehrála a on je docela vtipný. Což se třeba vůbec nedá říct o Pauhofové a Vetchém. Nejen na nich je vidět, jak je to celé strašlivě špatně vymyšlené. A raději nerýpu do té téměř permanentní kýčovité orchestrální hudby. Snaživý režisér Rudolf Havlík nicméně ode mě dostává konstantně tři hvězdy, tak ho ani tentokrát nezklamu. (27.09.2021)