Smrtihlav

Anthropoid i Atentát se v lecčem zcela vědomě odchylují od faktů a je třeba respektovat tvůrčí licenci a ptát se nikoliv potom, proč má padák jinou barvu, ale jakou funkci tato změna ve filmu má. Pokud tedy nemluvíme o jednom z prvních zpracování atentátu, kterým byl Hitler’s Madman (1943), v němž útok probíhá v lese a Heydricha zastaví žena na kole :). Tady je jasné, že tehdy nebyl dostatek informací. Smrtihlav se svou strukturou narace zásadně odchyluje od tradičního vyprávění, což může na některé působit poněkud neumětelsky. Opak je však pravdou, neboť snímek vykazuje promyšlené postupy uměleckého filmu, kdy si například musíme kvůli výpustkám domýšlet děj. Snímání pak vykazuje zřetelné impresionistické rysy, protože sledujeme spíše pocity a nálady než jen řetězec událostí, v němž jedna scéna zřetelně navazuje na další a osudům zásadních postav se dostává rozuzlení. Mnoho figur z odboje se ve filmu jen jakoby míhá nebo jejich osud sledujeme v závěrečné krátké montáži beze slov, kterou doprovází vážná hudba. Většině scén vévodí klavírní, houslové či varhanní skladby, které téměř vždy vhodně dokreslují atmosféru dané scény, aniž by zneužívaly tklivých melodií pro otravný patos. Heydrich ani na smrtelné posteli nepřichází se zásadním prozřením, jeho ženě se nedostane uspokojujícího ujištění. Scéna končí horečnatým pohledem na rozmazávající se obličej Himmlera a jeho děsivý knír./// Ani Jimenez se vedle režisérů Sequense a Ellise v závěru nevyhýbá touze po větší akci, když parašutistům dává do ruky automatické zbraně a šíří tak mezi diváky letitý mýtus dál. Vhodnou změnou příběhu však byl důraz na vznik přátelství Gabčíka a Kubiše, které tak rámuje film skrze neověřitelnou historku o jejich setkání. Tato volba pak má zcela logicky za následek, že oba muži končí svůj život bok po boku v kryptě, ač realita byla odlišná. A na závěr jeden historický fun fact. Heydrich, respektive jeho řidič, by za předjíždění zleva (tramvaje č. 14 dostal) nejmíň 7 bodů. Poučení? Předjíždět se setsakra nevyplácí… 70 %. [Kino] (24.06.2017)

Film bez réžie. Bez názoru, nálady či pocitu. Akoby ste nechali čisto technického kameramana sfilmovať scenár. Prvá, možno zámerne studená a odmeraná polovica sledujúca Heydricha, je aspoň zaujímavá - real life vrahovia podobného kalibru budú vždy dokumentaristicky vďačnou témou. Druhá polovica ale nemá ani postavy. Má iba nejaké beztvaré figúrky, ktorých pohyb sleduje s rovnakým odstupom ako Heydricha - pričom majú byť naopak kontrastom k jeho chladnému démonizmu. Finále obdobne nemastné neslané, bez štipky napätia. Anthropoid : Smrtihlav prekvapivo 4:2. (18.06.2017)

V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak. (05.04.2021)

Uvodne Weinstenove logo, vzhladom na sucasne udalosti, navnadi na nejaky poriadny znasilnovaci bijak. Trva len 6 minut a uz tu mame prvu nadielku trtkačky, za ktoru ale chudacik dobrak od zelezneho srdca Heydrich, tvrdo zaplati. Inak ale suhlasim na 100% s Pomom. Prva polovica filmu je pojata tak strasne chladne, ze vsetky tie zverstva, ktore Heydrich vykonava v divakovi nic nevovolaju. Ale aspon to funguje na dokumentarnej urovni v ktorej sledujeme postupny vzostup jednej svini k moci. A ako to uz byva, tak za kazdou svinou stoji zena. Ona jedina tu ma nejaky zaujimavy dejovy obluk, ktory ma štavu. To je ta chvila, ked si uvedomi, co stvorila a ze aj ona musi drzat hubu a krok. Bohuzial druha polovica filmu, ktora sa venuje bande amaterskych povstalcov je strasne chaoticka. Pôsobi to ako sled nahodnych scen nielen bez gradacia ale aj bez logiky. Len clovek, ktory ma zakladny prehlad o udalostiach sa v tom chaose zorientuje a znudene si môze odskrtavat jednotlive udalosti. Takze vysledok je pre mna rovnaky nepodarok ako nedavny Anthropoid. 4/10. (02.11.2017)

Bez väčšej ujmy, absolútne sledovateľný snímok, ktorého príbeh položený na reálnych základoch, nemá dôvod nijak mimoriadne nudiť. Bohužiaľ, Heydrichovi sa síce venuje, no taktiež vysvetľuje mnoho iných faktov, ktoré viedli k jeho atentátu. Čiže kto v prvom rade očakával, respektíve očakáva podrobnú sondu do jeho života, bude zrejme sklamaný. Tak isto vnímam nemastno neslano pasáže z čistiek vyčíňania "SS". Sucho "natočené", takmer bez emócii, akoby bol celkový projekt "HHhH" iba narýchlo spackanou, marketingovov záležitosťou. (06.11.2017)