Hřbitov domácích zvířátek

Jedna z těch lepších adaptací Štěpána Krále, i když jeho novelu řadim spíš k těm průměrným / lehce nadprůměrným. Ta i na ploše 370 stran působí jaksi natahovaně a pořádně se rozjede až v úplnym závěru. Co se týče filmu, ten je na tom sice obdobně, ale aby obsáhnul to nejdůležitější z knihy, žene furt dopředu. Tragédie se tu tolik neoplakává a poměrně rychle se tahle část promění do klasické vybíjené. To mně rozhodně vyhovuje víc. Pravda, herecky asi trošku slabší, avšak tuhle černou kaňku spolehlivě kompenzuje příjemná atmosféra a povedené masky, vše samozřejmě v kabátu sympatických osmdesátek. (09.02.2016)

Vcelku povedená záležitost. Knihy se drží prakticky doslovně (však scénář napsal sám Stephen King), ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se všechno děje až moc překotně. Delší stopáž by možná nebyla na škodu. Takhle jde povětšinou jen o dost rutinní ukazování obrázků z knihy, bez jakýchkoliv osvěžujících detailů a nápadů. Odstraněna byla role Judovy manželky, naopak Victor Pascow je na očích trochu víc. Plusem pořád zůstává sám příběh (byť byl jeho vývoj dost předvídatelný už v knize), výborný výběr lokací a potom to, co rovněž zdobilo knihu - solidní atmosféra, která hlavně v závěru pořádně zhoustne. Práce s ní byla v knize podstatně lepší, hlavně přechod z prakticky idylické první poloviny do napjaté a děsivé druhé, ale i tak je o co stát. P.S. Kocour Churchill je ztělesnění zla. (13.05.2007)

Knižnú predllohu som nevidel,ale aj tak to je dobré,lebo už by ma to asi tak nebavilo,keby som vedel čo sa tam stane.Do asi polky filmu nas príbeh zoznamuje zo skutočnostami ohladne cintorína zvierat a keď zomrie ten chlapec až odtadial to má tú správnu hutnú atmosferu,lebo len to že mu zomrie syn a jeho svokor ho napadne na pohrebe je dost drsné a vtom si neuvedomí čo može sposobit tým,že syna zakope na tom indianskom mieste,zaujímalo by ma keby to vedel či to aj tak urobí.Filmu ešte silnejší dojem dotvarajú masky,no hlavne ten duch ktorý sa mu ziavoval bol dost realny.Ponurí,drsný a vo finále dosť strašidelny. (09.03.2014)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Na úvod - správně, podle knižní předlohy : film by se měl jmenovat Řbitov zviřátek. Přečetl jsem 3/4 knih S.Kinga a musím říci, že tahle patří mezi mé nejoblíbenější ( na prvním místě je sedmidílná Temná věž - hrozím se jejího avizovaného zfilmování!). K filmu jsem přistupoval s pochybami, ani ne tak proto, že režisérem je žena, ale proto, že jen pár filmů podle Kinga je opravdu dobrých ( Osvícení, Carrie, Christine, Cujo, Misery, z posledních Mlha). Byl jsem filmem velmi příjemně překvapen ( i když závěr knihy je poněkud pesimističtější). Samotný hřbitov má úžasně gotickou atmosféru a všudypřítomné zlo vystrkuje mlžné prstíky a nenápadně chňapá po budoucích obětech... A zoufalý otec jedná tak, jak by neměl, ale divák tuší, že by se asi zachoval stejně, že by to rovněž zkusil, a tak z nastoupené cesty není návratu...a na úplný závěr skladba od Ramones....skvělá ( je k ní i báječný videoklip). Proč to takhle nemohlo skončit? Proč se režisérka snažila vstoupit podruhé do stejné řeky, když musela vědět, že to zkrátka nelze....? Pokračování se mimořádně nepodařilo.... Ale tenhle film zato rozhodně stojí! (29.07.2010)