Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Když člověk vidí na imdb u nového hororu hodnocení 8.1/10 při více než dvou tisícovkách diváků, který je navíc podpořen výborným atmosférickým trailerem, šponuje to očekávání notně vysoko. Pengabdi Setan nakonec podle mne není úplně ultimátní hororový zázrak, ale určitě se jedná o výborně odvedenou práci a řekl bych že i o nejlepší dosavadní film Joko Anwara. Ten má hororové řemeslo v ruce, postrašit dokáže velice efektivně, jeho dva předchozí žánrové filmy dojížděly spíš na až příliš překombinované scénáře. To zda naštěstí úplně neplatí, jeho novinka je totiž vcelku tradiční duchařinou. Co mi chybělo k úplnému štěstí? Zatímco pomalé, atmosférické creepy scény Anwar zvládá levou zadní, když přijde na řadu něco trochu akčnějšího (třeba nehoda motorky a dodávky, nebo dítě nadpřirozeně vlající ve větru), jsou vidět rezervy, které dokládají, že nejsme v Hollywoodu, ale v Indonésii. Není to pro mě nic zásadího, ale z prožitku to trochu vytrhne. V rámci poměrně štědré stopáže 107 minut je pak ve filmu i pár přebytečných pasáží, které by se hodily pokrátit, a úplné finále bych naopak trochu prodlužil a ještě víc vyhrotil. ()
Joko Anwar uznávaný Indonéský režisér, který má za sebou třeba pecku Pintu Terlarang či atmosférické Modus Anomali natočil dle kritiků jeden z nejděsivějších hororů roku a hodnocení v zahraničí 78% od 2500 lidí je vskutku obdivuhodné.Příběh o chudé rodině, kde matka trpí divnou nemocí už tři roky a nemůže vstát z postele natož mluvit ( zrovna scény s nemocnou matkou patří k hodně znepokojivým) a jakmile náhle zemře, vrátí se jako duch pro své děti. Já sice z filmu unešený vyloženě nejsem, poněvadž já a duchařiny nejsme příliš kamarádi, ale rozhodně musím uznat, že pár scén bylo obstojně mrazivých, lekačkami se nešetří, atmosféra je šponována celý film, vizuálně to ujde ( byť pár nedostatků by se našlo, ale na Indonéské poměry pořád klobouk dolů) a finále je solidní. Fanoušci duchařin si zde asi spodní prádlo vymění, ostatní uznají solidně zvládnuté řemeslo a jdou dále. Zvoneček je však efektivní strašící metoda! 70% ()
Začátek je opravdu velice dobře natočený, scény s matkou (ještě živou) jsou opravdu strašidelné a nepříjemné, nechybí hutná atmosféra a straší se parádně. Jenže jakmile matka vezme roha na onen svět už je během celého filmu jen pár lepších míst, do duchařiny se začne míchat satanismus a nakonec i zombie a bohužel to začne místy vypadat dost amatérsky, rozvlekle a prostě prapodivně, jak už jsme my antiasiofilové zvyklí. Jako žánrová jednohubka to jeden večer šlo, že bych to ale někomu doporučil? Ani při nedostatku hororů bohužel moc ne.55%. ()
Možná jsem snímek lehce nadhodnotil, ale udělal jsem to z čiré radosti. Na rozdíl od takzvaných hororů, které svého času plodili ve Státech jako na běžícím pásu a v nichž se skupina studentů postupným odživotňováním stále zmenšovala, aniž by v tom bylo cokoli navíc, Indonésané umějí vytvořit filmy plné děsivé atmosféry. A nezáleží na tom, jestli tak činí sami, nebo jestli s někým kolaborují jako v tomto případě. Jasně, divák si může povšimnout případných mezer v logice, člověk, který nemá rád asijský typ hororů, bude zákonitě zklamán (ale zase, proč by se na to vůbec díval, že jo?), ale já jsem si ty osvědčené dálněvýchodní záležitosti tuze užíval a několikrát jsem se dokonce opravdu lekl, a to se mi běžně nestává. No nebude to náhoda, že jde už o druhou hororovou záležitost, která ode mě dostává čtyři kousky, na níž se podíleli Joko Anwar a Tara Basro. / Poučení: Zemřeš-li, nezvoň. ()
Skvělá duchařina z Indonésie, překvapivě vyspělá nejenom příběhově, ale i filmařsky. A hlavní role se dobře zhostila pěkná prsatice Tara, takže další plus, aspoň tedy pro pány. Přišlo mi, že nejlepší momenty jsou natlačeny zhruba do prvního poločasu a směrem ke konci se děj stával trochu kostrbatým, ale celkově je to myslím hodně příjemná a zajímavá záležitost. Jen jedna scéna mi do filmu příliš neštymovala, ale zároveň byla hodně výrazná, a to svérázně trikově pojatý pád mladíka na motorce pod náklaďák, pouštěl jsem si ho několikrát za sebou. P.S.: Jedná se snad o volný "remake" staršího filmu z roku 1982, ale na ten moc náladu nemám, pustím si radši druhý díl. ()
Galerie (16)
Photo © Mayfly
Reklama