Paříž 15:17

Obsadením priamych aktérov skutočných udalostí snáď Eastwood chcel docieliť ešte autentickejší zážitok celého filmu, ktorým sa asi chcel priblížiť k atmosfére filmom typu Greengrasovho United 93. Ale vo výsledku to vôbec nefunguje. Postavy sú sami o sebe postrádajú akúkoľvek charizmu a aj samotná udalosť nepôsobi dostatočne napínavo, aby utiahla film. Minimálne nie v tomto nudnom prevedení bez štipky napätia. Vysledkom je jeden z najslabších Eastwoodových režijných počinov. 3/10. (04.04.2019)

Nejspíše spoilery, ale trošku hatersky bych řekl, že je to fuk. Ze začátku jsem to chtěl úplně brutálně odstřelit, nechápal jsem, proč sleduji celé dětství a dospívání tří kamarádů, navíc smyšlených postav, které ještě ke všemu hrají herci, co neumí naprosto vůbec hrát a říkal jsem si, proč radši každý pro příběh hlavní cestující ve vlaku nedostane svojí pětiminutovku. Proč to dělat takhle, když jsme viděli strhující United 93, kde nic takového nebylo potřeba. Později mi došlo, že autor námětu zřejmě dostal pokyn : "udělej film o tomhle incidentu, musí to být celovečerák pro kina." Jenže, kdyby se udělal film čistě o samotném incidentu ve vlaku, tak by měl pouhých dvacet minut. Děj nemá jak gradovat, vaří se z vody, nějak se zneškodní hrozba a je konec. Eastwood se musel hodně snažit, aby to mělo alespoň těch 90 minut. Až v závěrečných titulcích a po skončení filmu na imdb jsem pochopil, že scénárista celý děj vystavil okolo třech reálných osob, kteří dokonce hrají sami sebe, dva členové armády a civilista (člověku to přijde divné, když jsou ti tři vyznamenáni skutečným francouzským prezidentem (François Hollande) a čuchá fotomontáž ve stylu Forresta Gumpa). Ano, je to hlavně moje chyba, že jsem o filmu ani vlastně samotném vlaku Amsterdam->Paříž vůbec nic nevěděl (známější jsou pozdější útoky v Paříži v listopadu 2015), možná jsem zaslechl, ale vypustil, že Eastwood do hlavních rolí obsadil právě reálné americké pasažery, co to prožili a v Americe za tento krok byl on i studio krutě zkritizováno všemi kritiky, na druhou stranu film ani nenabízí nějaká vodítka k pochopení a až v závěru to nejspíš většině lidí dojde. Co si ale zanedlouho devadesátiletý režisér ani tentokrát neodpustil, je povinná vojenská agitka. Je tu prostě vymletej kluk, kterej to nikam nedotáhl a zasáhla ho patriotistická slina a touha sám sobě i ostatním dokázat, že něco umí. Nejsem z těch, kterým vadí pokrucování reality ve filmech pro navození většího napětí, zas to není nic takového jako v Americkém sniperovi, kde bylo jasně řečeno, že collateral damage jsou nepřípustné a hrozí za ně vězení, ačkoliv to ani v nejmenším v reálu tak nebylo a nebudu tedy kvůli tomu snižovat hodnocení. Je to prostě malinko hloupé a samoúčelné a ačkoliv je to nejspíše nejslabší Clintův režijní počin, z toho co jsem viděl (J.Edgar je lepší), pořád je v druhé polovině sakra napínavé a řemeslně zručně zvládnuté, například po vzoru nedávného Sullyho. Ovšem ta pachuť, kterou jsem naznačil se už s filmem potáhne a já jsem vlastně rád, že na to v Americe tentokrát už neskočili. Škoda, že takových filmů bude více a více, jelikož těch námětů je bohužel opět dostatek. (07.05.2018)

Mám za to, že kdyby to Eastwood natočil jako celovečerní dokument, byla by to trefa do černého. Takto zvolená struktura docela pokulhává, ale zas bych Paříž 15:17 nijak nezatracoval, Eastwoodova režie je velmi zručná a film baví i ve scénách, kde se až moc věnuje seznamování s postavami a jejich následnými toulkami po Evropě. Ta kritická scéna, kterou každý očekává, se stane bez větší gradace a uteče strašně rychle, takže chápu frustraci velké části diváctva. Proti obsazení reálných osob nic nemám, podle mě to byla volba rozumná a borci se toho zhostili vcelku v pohodě. A ten idealizovaný americký patriotizmus umí Clint vždycky slušně zaobalit, takže z filmu nikterak neřve. Třeba taková plápolající americká vlajka na konci chváleného Zachraňte vojína Ryana za zvuků doznívající skladby Johna Williamse je daleko horší patos. (12.06.2020)

Zajímalo by mě, jestli by všichni kritici "amerického patriotismu", kteří na tenhle film nadávají, byli tak ukřičení, kdyby hlavními hrdiny nebyli Američané, ale třeba Italové nebo Poláci. Myslím, že ne. Clintu Eastwoodovi je podle mě fuk, odkud ti kluci jsou, zajímalo ho jejich obyčejné hrdinství a to, kde se v prostém člověku vezme odvaha "něco prostě udělat". Spíše než oslavný chtěl podle mě natočit motivující film, a to se mu povedlo. Vlastní odvahu pak Eastwood ukázal, když do hlavních rolí obsadil přímo ty tři kluky, o kterých vypráví, a spolu s armádou různých hereckých koučů to zařídil tak, aby před kamerou vypadali přirozeně. Což se povedlo. Jejich obyčejné dětství a vcelku běžné starosti s volbou povolání a výletem po Evropě dost ostře kontrastují s tou vypjatou hrůzou ve vlaku, kterou Eastwood natočil svým typickým stylem chladného pozorovatele. (14.07.2019)

Na zdi má plakát z Kubrickovy Olověné vesty, vedle v baráku nejlepšího kámoše a ve škole tak trochu problémy s ředitelem. Spencer je obyčejný kluk s obyčejnými trablemi dospívání. I když slova jako selhání, průměr nebo zklamání slýchává docela často. Hledání místa v životě ho čeká stejně jako kamarády Aleka a Anthonyho. Nakonec se najde v armádě a společně se svými přáteli zmaří pokus o teroristický útok marockého sympatizanta Islámského státu, kterému v rychlovlaku jedoucím z Amsterdamu do Paříže selhala automatická zbraň, takže tři stovky nábojů zůstaly jen v batohu. Legendární Clint Eastwood znovu zvolil skutečnou událost, jenže tentokrát na to jde velmi unyle a až televizně (dokonce jeho dvorní kameraman Tom Stern obrazově nijak zvlášť nepotěší), bez velkých jmen (a s experimentem v podobě skutečné trojice hrdinů) se pokouší o civilní podání, absentují tu dramatické scény (pochopitelně vyjma té stěžejní), klukovská léta vůbec nevtáhnou, přesto je ve výsledku vlastně docela odvážný. Protože se vydává cestou, kterou bychom od něj asi úplně nečekali. Ano, Clint se pokusil dostat svým hrdinům víc pod kůži a nejen je letmo načtrtnout, přesto to úplně nevychází. Nijak jsem se o trio nebál, nijak mi nepřirostlo k srdci. Příliš výsledku nepomáhají ani dialogy, které místy hodně tahají za uši. Docela škoda. Hůl nad Clintem ovšem rozhodně nelámu. (17.05.2018)